Smrt na výběr

Kolem kovidu je tolik otázek, na které vláda nikdy neodpoví: Proč jinde chodí děti do školy, a Unás ne? Kam zmizela chřipka? Proč se nesmí po 21.hod. ven? Na lyže? A pak jsou tu otázky, na které bychom si měli umět odpovědět sami.

Podle agenturních titulků to donedávna vypadalo, že lidé snad umírají jenom v Sýrii: "v Sýrii umírají lidé, v Sýrii dál umírají lidé ..." byl to tehdy takový slogan, který běhal po TV a rádiových vlnách a novinách 10 let.

Až loni jakoby se zjistilo, že "lidé umírají" i jinde. I Unás.

Samozřejmě, bystrý divák + posluchač a čtenář dobře chápali, jak to naši zpravodajci ze Sýrie mysleli: Že umírají ti nesprávní. Umírají nespravedlivě! Příliš brzo. Příliš moc. A vůbec, tak nějak ošklivě.

V tom je zřejmě situace dnes Unás podobná, jako v Sýrii před nedávnem. Zemřít "s kovidem" je asi podobně skandální jako tenkrát v Sýrii.

Jinak by se o tom přece tolik nemluvilo, že?

Zdá se, že smrt "s kovidem" je tak nějak nenormální. V tom případě jistě existuje něco jako smrt normální, přirozená, správná, tak akorát. Podobně jako když se něco semlelo v té Sýrii se užívalo se příslovce "údajně", protože jaksi nebylo jisté, že to tak bylo doopravdy, nyní je s kovidem samozřejmostí užívání s předložky "s". Na nebo s, proč to rozlišovat, když je to jedno i Prymulovi. Zajímavé je, že  každý chápe, že omáčka rozlitá "na" kocourovi je něco jiného než omáčka rozlitá "s" kocourem, houpat se na větvi je něco jiného než houpat s větví, usnout na manželce je něco jiného než se sekretářkou.

7. pád, 4. pád, že ano. Příčina, a shoda okolností.

Zemřít "s kovidem" tedy nechceme. Smrt "s kovidem" nám vadí.

Víme tedy, jaká smrt je OK?

V kolika letech a jakým způsobem je zemřít fajn?

Víme to ?

https://blisty.cz/art/61566-krasna-smrt.html

https://vimmer.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=441617