Od zaostalých národů s lišíme svobodnou volbou způsobu smrti. Jaký by to také byl demokratický, liberální kapitalismus, kdyby nám tato možnost byla upřena ? V mezích zákona, samozřejmě.
Možnost volby je heslo moderního světa, na které všichni přísaháme. Od režimu očekáváme možnost volby mezi množstvím možností, které se nám líbí, které jsme si sami vybrali. Čím víc možností, tím líp. Když má pamětník uvést rozdíl mezi reálným socialismem 50.-80. let a potom restaurovaným kapitalismem, samozřejmě si našinec vybaví nedostatek a chabý výběr spotřebního zboží. A vojnu, všeobecnou brannou povinnost. To byla doba nesvobody. Sotva se zvedla železná opona, nastala hojnost. Ani státem vyucovaná služba vlasti nepřežila 20. století. Můžeme skoro všechno a skoro nic nemusíme. Definitivně. V demokracii za vlast umírají už jenom dobrovolníci nebo žoldnéři.
Jen si vybrat...
Opravdu? Ještě něco by to chtělo...
Příkladem neskončeného boje za svobodu je kampaň pro „dobrou (dobrovolnou) smrt“ aneb eutanazii.
Řekněme si hned, že agenda eutanazie je extrém, krajnost, v podstatě vzácná mimořádnost, lákavá pro masmédia jako všechno křiklavé, podivné, obskurní, bizarní a výjimečné. Eutanazie je jako tajemná odbočka do mlhy pod vrcholem kluzké haldy hlušiny současné špičkové medicíny. Provoz zdravotnického průmyslu totiž produkuje odpad chronických, nevyléčitelných nemocí, se kterými se dá dlouho, desítky let žít a přežívat, choroby, na které se umírá jen pomalu, a většinou snesitelně. Eutanazie je jen pro ty, kteří už se nechtějí trmácet dál do kopce, kde stejně čeká smrt.
Můžeme si vybrat dřív, než onemocníme ?
Můžeme, statisticky vzato. Říká se tomu prevence. Cílem je vědomě se vyhýbat známým rizikovým faktorům dřív než bude pozdě.
- vůbec nedovolit nemoci, aby si u nás doma začla brát, co jí nepatří
- nepustit nemoc do pokoje, když už je v předsíni
- uhasit dům, když už hoří
- přežít na spáleništi. Viz http://www.wikiskripta.eu/index.php/Prevence
V liberálním kapitalismu máme samozřejmě také na poli vlastního zdraví mnoho možností volby, samozřejmě v mezích přírodních a ekonomických zákonů.
Nedávno vzbudily rozruch výsledky rozsáhlé kanadské výzkumné studie, které neprokázaly přínos mamografického screeningu (preventivních rentgenových vyšetření) pro výsledky léčby rakoviny prsu.http://www.blisty.cz/art/72213.html
V širším ohledu problematiku pro a proti tzv. preventivních vyšetření popisuje renomovaný německý psycholog Gerd Gigerenzer (66), výzkumník německé akademie věd v oboru rozhodovacích procesů. Před rokem vydal knihu „Risiko“ V rozhovoru pro magazín Der Spiegel se staví proti zkratkovitým heslům o „včasném vyšetření - záruce lepšího vyléčení.“ viz http://www.spiegel.de/spiegel/print/d-91568150.html Český překlad celého rozhovoru loni vyšel v Literárních novinách; není online.
Na úvodní otázku, kdy si Gigerenzer nechá preventivně vyšetřit tlusté střevo, odpovídá: nenechám. Tak, jako mnozí lékaři. Polovina všech rakovinových onemocnění je způsobena kouřením, tučným jídlem, alkoholem a CT vyšetřeními. Proti rakovině má smysl bojovat, ale jen přiměřenými prostředky.Preventivní vyšetření se přeceňují. Každý by měl dříve, než vyšetření podstoupí, zvážit plusy a minusy. Ale naprostá většina pacientů je ale vůbec nezná.
Bohužel, nelze se spolehnout ani na informace od lékařů. Gigerenzer jmenuje 3 zásadní problémy: Zaprvé: 80% lékařů jsou statističtí analfabeti. Zadruhé jsou lékaři v konfliktu zájmů, preventivní vyšetření nevyjímaje. Dotřetice: Klíčový problém je tzv. sebeobranné pojetí medicíny: Aby se lékaři jistili před možným opomenutím, ordinují pacientům nadbytečná vyšetření a zákroky. Urologické moudro stran rizika rakoviny prostaty „v případě pochybností raději řezat“ hodnotí Gigerenzer jako typický přístup paternalistické medicíny. Poslední rozhodnutí by mělo být vždycky nakonec v rukou pacienta.
Speigel nad Gigerenzerovou knihou uvažuje: Má vůbec nějaké preventivní vyšetření smysl?
Smysl snad má stěr z děložního čípku, i když ani zde není přínos jednoznačně vědecky ověřen, soudí Gigerenzer.Na základě toho, co zatím víme, CT scan v prevenci rakoviny plic víc škodí, než prospívá. Podobně smutné výsledky má prevence rakoviny prostaty. Test stolice na rakovinu tlustého střeva má výsledky srovnatelné s efektem mamografie u rakoviny prsu: z těch, kteří vyšetření podstoupili, zemře o jednoho – dva z tisíce méně než nevyšetřených, ale celková úmrtnost je stejná. Výhoda kolonoskopie je zatím nejasná, snad o něco větší.
Uvědomme si, jakou cenu platíme za nepatrný zisk: falešné poplachy, zbytečné operace a strach.
Podle Gigerenzera je pojem prevence dnes jedno velké nedorozumění. Každá druhá německá žena věří tomu, že díky včasnému vyšetřenílez omezit riziko rakoviny prsu. Ale to neplatí. Preventivní vyšetření odhalí jen to, co už tam je.
Bohužel: Investice ve zdravotnictví tečou do farmakologického výzkumu a preventivních vyšetření. Přitom není pochyb, že nejúčinnějšími prostředky v boji proti rakovině jsou vzdělání a rozumné chování.
Když už se někdo rozhodne pro preventivní vyšetření, ať to udělá. Lidé jsou desítky let pobízeni k preventivním vyšetřením slogany „Už jste tam byli? Buďte přece rozumní!"
Ale my potřebujeme společnost, ve které mají lidé odvahu se rozhodovat sami za sebe.
Tolik z rozhovoru s německým expertem.
Ve své knize Pleonasmus http://www.divus.cz/cs/eshop/product/proza/1612/michal-vimmer.html na jednom místě ilustruji historii západní emancipace. Hříšný křesťan usiloval o nesmrtelnost skrze spásu. Reformovaný křesťan se zbavil kněžského zprostředkování spásy, postavil se knězi na roveň. Nevěřící moderní občan odmítl církev i Boha, má ambice bohočlověka. Nestojí o spásu, ale tu nesmrtelnost by si dal. K tomu ovšem potřebuje zdravotnictví. A nerovnost mezi zasvěceným, informovaným lékařem a pacientem trvá.
Jak budeme žít a jak zemřeme, nezáleží jenom na nás. To ale neznamená, že jsme bezmocní.
Hodně zdraví v Novém roce !
http://www.akupunktum.cz/
