Sentimentální teror

Moře vyplavilo na na tureckou pláž mrtvé dítě, chorá seniorka kandiduje na prezidenta USA, zapomenutý strýc si jede z Kanady na Hrad pro řád. Dojemné obrázky, nad kterými se hrnou slzy do očí a mozek vypíná. Nemyslet a pomáhat!

Aby mohla menšina převzít moc, musí v demokracii vždycky dát dohromady nějakou tu většinu. Je to problém, když nezanedbatelnou část lidu nějaká demokracie vůbec nezajímá, značná část národa je jaksi podprůměrná (viz proslulé odhalení profesora Cyrila Höschla http://www.hoschl.cz/?text=2406&lang=cz )  a to nutně nejde o ty samé; důležité je, že jich je ( nás) dost, hlas jako hlas a všechno se počítá.

Většina se vždycky sežene. Dá se to zařídit, není to ani tak složité. V podstatě je to čím dál jednodušší.

Vyfotí se mrtvolka dítěte a musíme konat. Hranice přestanou existovat. Sice jenom dovnitř, jen pro ty milióny neznámých cizinců, co zahodili doklady, ale co je na tom ? Není o čem diskutovat, je to věc citu a humanity.

Do amerických voleb se přihlásila bývalá první dáma, paní exprezidentová, bývalá ministryně zahraničí, která už jednou neúspěšně kandidovala na prezidenta (přednost dostal poločernoch), z funkce ministra odešla ze  zdravotních důvodů už před 3 lety - nevadí, příští rok chce být první americkou prezidentkou. Co na tom, že jí právě bylo 69, seniorce ? Věk a zdraví dámy se nediskutuje, to je neslušné.

Český ministr chce vyznamenání pro svého starého strýčka za to, že "přežil holokaust," "prošel dva koncetrační tábory" a stal se tak "svědkem šoa." Jestli tím vzniká nárok na řád nebo medaili zrovna pro tohoto pána ? To je nepatřičná otázka. Jestli strýc nedostane medaili, ať prezident odstoupí !

Politika sentimentálního vydírání je tak jednoduchá a spolehlivá, že by se měl co učit brněnský politolog Fiala (t.č. šéf ODS, která chtěla v poslední kampani "zjednodušit" všechno možné ) : Ukážeme divákům obrázek dítěte, ženy, starce a diváci otevřou svá srdce, náruče a peněženky. Kdo by si pak všimnul, že za humny pochodují zástupy nezvaných ? Koho by napadlo, že vrchní velitel největší armády světa musí něco vydržet ?  Kdo by jen pomyslel,  že sesazení i toho nejmenšího prezidentíka je vážná věc, protože rozhoduje nejen o medailích pro strýce ?

Emoce fungují, reflexy jsou spolehlivé, pohlaví a žaludek je nakonec vždycky mocnější než rozum.

Když většina nemyslí a zbytku je to jedno, než se vzpamatujeme, máme přesně to, co jsme nechtěli. Letadla řídí slepí piloti, orchestry dirigují hluší dirigenti, na školách vyučují negramoti a nemocné operují amatéři neznalí anatomie : Protože prostě chtějí.

Proč ne?             

Všichni jsme přece Charlie.