Trpaslík prý má právo vybrat si (d)obra, který ho ochrání před (zlo)brem. A když si vybrat neumí, obr poradí. V 90.letech, kdy se hrála trpasličí volenka a ještě nás nevzali do EU, ozývaly se nápady stát se evropským Portorikem.
To je ostrov v Karibiku, který v roce 1898 osvobodily dobré USA od zlých Španělů a do dneška je to (krásných 70 let, od roku 1953) "přidružené závislé území." Co to znamená, že Portoriko "není ani nezávislý stát, ani členský stát Spojených států", na to jsou různé názory. Těžko by to vysvětlil Portorikánec i Američan. Shoda je aspoň v tom, že to má svoje výhody (jak pro koho), i nějakou tu nevýhodu (jak už to bývá).
Unás (v EU) takové problémy nemáme, řešit je nemusíme.
Naše zkušenost z dob socialistického hospodářství zove přidružená výroba. To bylo tak, milé děti, že když nebylo v zimě na poli do čeho píchnout, seděli družstevníci (čili zemědělci) v maštali a montovali třeba vláčky nebo navlékali korálky nebo co bylo zrovna potřeba. Protože v plánovaném hospodářství věčná nouze a nedostatek a pořád něco nebylo, tak holt zemědělci dělali co uměli i neuměli, aby sflikovali díru na trhu spotřebního zboží.
Dnes máme zpátky starou dobrou dělbu práce, plánování jako socialistický nesmysl odnes čas. Díky jednotnému trhu máme všeho dostatek, až přebytek, každý dělá jen to co umí a v čem je nejlepší, a když nahodou něco nemáme, tak to dovezem, a když na to nemáme, tak si na to půjčíme.
Přidružená výroba je ta tam.
Ale poptávka po přidružených státech, ta tady je a naše politická repre ji vnímá.
Asi tak, že my si našem poli rady nevíme, tak to naše pole s poklonou nabídneme a s dobráckým obrem rádi sjednotíme.
Podoba s Portorikem je nepřehlédnutelná.
