Situace samoživitelky u telky : plukovník střídá železného, písařovicová augustovou, nora fridrichovou, čísla rostou, prázdniny nemaj konce, to už neni k vydržení, furt jen nový vopatření, jedu do blázince, vemte roušky, děte ven!
Doma hlad a bída, "copak asi dělá děda ?", matku v zoufalství napadá.
"Seniorům vláda přeje, třeba se na vás usměje. Však byl taky plukovník, důchod mu chodí dvojí, vemte si s sebou chlebník, šikovný, kdo ho podojí !", volá matka samoživitelka synkům na cestu. "Situace svízelná je, děte už bezpříznakové přenašeči do háje! Roušky, ruce, rozestupy, držte se dědovy stopy !"
A tak Rýmula a Šprýmula chtě nechtě vyrazili do pandemie.
Jak řekla, tak udělali, u každého potůčku ruce myli, v roští roušky rozedrali, rozestup ztratili v hluboké mlze ...
Až tu v dálce, blikotá - televize !
"Buch, buch, už jsme u chalupy, všude kolem po dědovi stopy. Tamhle brejle, tam protéza, tady fuska, na hrušce křuska, trenky u pumpy ... Je to tu jak po zápase, děda nějak zvlčil v tom lese," líčí matce Šprýmula do mobilu první dojmy po roce, co tu byli naposled na vánoce.
"Nazdar dědo, tak jsme tady," zdraví Rýmula.
"Nazdar uprchlíci ! Co vy tady po setmění?," ozývá se ze stavení.
"Zas tak pozdě ještě není, přišli jsme tě zkontrolovat, jak dodržuješ Opatření!", vysvětluje Šprýmula.
Vrz, dvéře se otvírají potichu, děda leží v pelechu.
"Děda se mi nějak nezdá ...Vypadá jak ňákej bezďa ...", rozpačitě hlásí mobilem Rýmula.
"Vy jste nějak vyrostli!," chraptí děda.
"Ty jsi nějak zarostlý," míní Šprýmula. "Leží nahý v pelechu, všude krámů po střechu."
"Co to tady tak smrdí?", Rýmula se diví. "Jak denaturák?"
"Silná dezinfekce!", chraptí děda.
"Co to máš dědo na hlavě?", Šprýmula vyzvídá. "Nějaký turban nebo co ..."
"To mi ušila charita v Jihlavě!," chraptí děda.
"Proč máš dědo u lůžka ten pekelný stroj?", diví se Rýmula."Destilátor?"
"To je defibrilátor," chraptí děda.
"A proč je na podlaze tolik zaschlé krve?", ptá se Rýmula.
"To mi sestra nemohla najít žílu ponejprve!," chraptí děda
"A proč máš dědo v kalendáři 11. září?" diví se Šprýmula.
"To mi přišel důchod! Vy parchanti zvědaví, už mě výslech nebaví ! Kdo je tady plukovník? Tohle neni holubník ! Udržujte rozestupy,vypal kluku ven z chalupy, jdi si vyprat roušku ! Ty mi zatím nalej slivovice, teda dezinfekce!", huláká děda.
"A dědo, co to máš na sobě?", diví se Šprýmula, když po něm děda skáče.
"Nový maskáče!"
...
"Šprýmula tam zůstal sám, já šel na dvorek, a když jsem se vrátil, nezbyl po něm ani flek," líčí pozítří Rýmula na policii, co se to stalo u dědy v chalupě.
"Měl jsi chlapče roušku?", ptá se přísný komisař.
"Měl," ujišťuje Rýmula.
"Neměl!", udeřil přísný komisař do stolu. "Tvojí roušku jsme našli v křoví na rozcestí! Neměl jsi jí, už když jsi přišel k dědovi! Půjdeš do karantény!"
"A děda?", ptá se hodný komisař.
"Děda měl vysokou teplotu a krví podlité oči," vzpomíná Rýmula.
"Nakazil jsi dědu ! Máš ho na svědomí! ", přísný komisař rukama lomí.
"To nebyl děda," vysvětluje vlídný komisař. "Dědu sežral recidivista Vlčáček 21. září. V den, kdy odstoupil Vojtěch!"
