Jestli někdo rozleptal socialismus, pak to upřímně řečeno nebyl nějaký disident schovaný v ilegalitě, o kterém do Listopadu nikdo neslyšel, ale Michal, Helena, Hanka, Karel, Pepa, Linda, Meky, Šíp s Uhlířem, Šimek a Grossmann atd.
Ohrnovat nos nad Michalem Davidem, Helenkou Vondráčkovou, božským Karlem, orchestrem Karla Wagnera a Janečkovou filharmonií je objektivně vzato trapná snobárna. Byla tu sice éra, kdy se oficiálním žánrem stal tzv. underground, Plastic People hráli v Bílém domě, ale jak vidno, v podmínkách údajné volné soutěže, jež je demokratickému kapitalismu vlastní, se tahle česká podivuhodnost jaksi neujala a zůstala libůstkou vymírajících nostalgiků a elitních znalců okraje společnosti. Svět, který se chce bavit, svět, jenž chce být klamán, ten je jinde, milí zlatí.
Ano, přiznejme si to. Jestli někdo rozvrátil tuhé základy socialismu, nebyl to osmašedesátník vyhozený ze strany, který doma v garáži po večerech přes deset kopíráků opisoval na šrajbmašině Souostroví Gulag (což je teda výkon na roky), aby ten poklad pak rozdal ve sklepě deseti kamarádům, z čehož pět jich podalo hlášení na nejbližší služebně StB. Ne, kdepak. Režim povalili ti, kteří proti němu pěli den co den z rádia, gramofonových desek a magnetofonů. Naši milovaní, zasloužilí, národní a bezvadní pop umělci.
Pravda je taková, že to, co se hrálo v režimním rádiu a telce, bylo umně přetextováno, ale originály byly nikoli ze Sovětského svazu, Bulharska, Rumunska, NDR či Albánie, ale z USA, Anglie, Itálie, Francie.
Zkrátka Západ !
Michal David neobjevil Třetí galaxii, Hložek s Kotvaldem nevymysleil Dajánu, a Karel Gott je stále mlád díky Allphaville. Jen díky našim popumělcům, Tuzexu a katalogům Nekrman jsme byli se Západem stále na jedné vlně a Listopad nebyl žádné překvapení, jak se nám snaží namluvit hrdinové odboje.
Je to česká tradice. Původních uměleckých skvostů náš malý národ přidušený německým polštářem nevydal. Naším žánrem je kopie, parodie, persifláž, apokryf, aluze, kavrverze či rymejk, jak se říká dneska.
Plivat proto zrovna na Michala Davida je docela ubohé.
Takže, hodně dalších uměleckých úspěchů v našem demokratickém kapitalismu, pane Davide !
