30letá válka s komunismem nekončí : vládnou bývalí komunisti s nebývalými trockisty a podporou takykomunistů, 30 případů majora Zemana běží v éteru nonstop a napínavý poslední případ nejvyššího prokurátora Zemana se táhne jak med
... na Hradě vládne loutkovodič Mynář a v podhradí loutkoherec Minář. Boj je tuhý, urputný a zákop mezi silami Pokroku a Tmy je stále hlubší. Jeden má po 30 letech bojů s dědictvím komunismu hned lepší představu, jaké to asi bylo peklo v roce 1978, rok po tzv. Chartě 77 a pouhých 30 let po Únoru:
Odkaz Vítezného února musel být zatraceně žhavý !
Může se někdo divit tomu, že pouhých 33 let po válce to byl všude samý partyzán, odbojář a ilegální pracovník ? Že se žilo od výročí k výročí, od polednového vývoje (pouhých 15 let poté), přes Únor k 15. březnu (39 let) a k Osovobození, jarnímu krizovému vývoji a Vstupu spřátelených armád v srpnu (10 let ), mírovým slavnostem v září, Mnichovské dohodě (40 let), Dni Znárodnění v říjnu, Velkému Říjnu v listopadu (61 let) ?
Protože co to je, 30 let ?
Dneska ve 30 je člověk mladý jak svatomartinské víno a nekteré dívky v tomhle věku nesměle začínají uvažovat o miminku.
Člověk starší o jen pár měsíců jasně cítí, že jednou výdobytky rudého Února, podruhé sladké plody Listopadu jsou stále v ohrožení a kdo chvíli spal, spí opodál, vždy´t ráno se vzbudí a může se stát, že to vše, zač jsme bojovali, je fuč !
Hrdinové Listopadu jsou proto stále s námi a neopustí nás.
Všichni polistopadoví prezidenti i prezidenti budoucí v tomto století byli a budou mužové, ba ženy Listopadu. Kocáb, Horáček, Ondráček, Emma, Nora, Zima ... Nikdy nezapomeneme !
