Hamáček a žebráci

Filip jde z metra a zakopne o žebráka, "Nemáš drobný?" Než dojde F. do práce, potká takových tucet. To není jen tak, vrtí hlavou. "Kolik let jste u vesla?", ptá se Hamáčka. "Loni jsem napočítal 3,4?  A teď? Je to čím dál horší !" 

Čím dál horší!", plane soudruh spravedlivým hněvem.

"To nejsou voliči sociální demokracie," rezolutně odmítá kritiku Hamáček. "Měli roušku?"

"Měli, pod nosem," potvrzuje Filip.

"Dodržovali rozestupy?", mračí se Hamáček.

"Byli tak 8 metrů od sebe. Ale ode mě asi 30 centimetrů. Jeden smrděl víc než druhý," ohrnuje Filip nos.

"Že si nemyli ruce, to se ani neptám. Říkám to pořád dokola: Zůstaňte doma, společně to zvládnem!", zvyšuje hlas Hamáček.

"Kde doma? Vždyť to jsou bezďáci !", Filip ví, o čem mluví.

"To mi říkáš teď? Do pr... ! Od kdy je zákaz vycházení? Od října ? Uvědomujou si, že  je to trestný!?," horlí Hamáček.

"Honzo," káravě Filip, "ve vládě jste sedum let!  Před tim osum! Patnáct let ! Zeman, Špidla, Gross, Paroubek, Sobotka ? Co jste to s touto zemí provedli? Ještě jednou vyhrajete volby, a ulice budou plný žebráků!"

"Díky mě nejsou plný mrtvol a mrazáků!," nadýmá se pýchou Hamáček.

"Protože nemrzne," pokyvuje Filip hlavou.

Hamáček to tak nenechá: "Zpřísníme opatření!"