Pocity.

V životě mi utekla spousta věcí. Něco je důležité a něco ne. A neponaučil jsem se. Jedno dnes ale vím jistě, že to peklo si ujít nenechám. Alespoň ho jen na moment vidět.

Poslední dobou toho mám nějak hodně. Ani ne tak na práci jako na přemýšlení. Patřičně využívám teplých a jasných nocí pohledem do té nesmírné nekonečnosti. Několikrát se mi podařilo v té temnotě najít inspiraci ale není mnoho příležitostí a času, koukat na noční oblohu. A taky to není někdy zrovna moc příjemny. Dostavují se pocity chladu a samoty a ty já zrovna moc nemusím. Díváte se na měsíc a ono jak naschvál začne pršet. Nechce se vám vstávat, přepadne vás úzkost a žal a nevíte jestli vám po tvářích stékají slzy nebo kapky deště. Zrovna jsem přemýšlel o Virtuální lásce. Knize, kterou mám skoro hotovou. Pořád mě ale napadají nové a nové věci jak ji pozměnit. Opět ji budu skoro celou dopisovat. Přišla změna v mých názorech a tak jak jsem slíbil jednomu pánovi, že ho v té knize nijak nezmíním, tak tak jsem změnil názor a všechno bude jinak. Podle skutečných událostí s pravými jmény a názory. Je to můj příběh a když si vezmu zpětně situaci jak se někteří pánové zachovali, tak v tom vidím důvod být přesný a konkrétní. Hmm, už vidím jak v tom někteří hledají ty pravé důvody pseudo vendety s tvrzením, že nejsou blbí, že to vědí a, že z nich dělám idioty protože toto jsou hovadiny nezakládající se na pravdě atd. atd. atd.

Blá blá blá. Kvůli kusu prochcanyho masa se vraždilo a vedly války. Dnes to není tak markantní ale v podstatě se toto děje pořád, byť ne v takových extrémech. Tak proč si lámat hlavu nad koncem který ani nezačal.

Chcete vzít něco výš a naplnit to štěstím. Chcete udělat něco, aby to nikdy neupadlo v zapomnění. Jenže se to nedaří. Vydal jsem se špatnou cestou ale ne všichni jsou špatní ve své hloubce. Z některých vychází rady, snažící se ulehčit vám poznání a pochopení. Je v tom ale cítit nádech starých sklepních prostorů a neupřímnosti. Je zanedbatelný ale cítit je. Nemohu vším opovrhovat protože bych byl sobecký. A to být opravdu nechci. Alespoň se nemusím topit ve falešných nadějích. Někdo nechce čekat roky a chce vše ihned. Musím se začít smát těmto směšným názorům a chtíčům.

Při přemýšlení o těchto a podobných věcech vám začíná být zima. Smíříte se s tím, že vaše královna zmizela a zapříčinila pouze to, že vám odpadlo spousta vyřizování a zmizely starosti. Nic víc. Přemýšlíte o naplánovaných cestách které se zhroutily jako domeček postavený z karet, o smrti, o čase, o nevinnosti a cti a o destrukci. Potom vám děsný křik nabourá ticho a vše zmizí jako vločka sněhu padnoucí na rozpálenou plotnu. Ožralá a zfetovaná alkoholička opět připomíná svoji existenci. Neustále se opakující její krátkodobé vzestupy a pády vás bodají do hrudi. Přejete si, aby se proměnila v mouchu kterou můžete rozmáčknout nebo upálit v popelníku.

Musím se prostě přes všechno přenést a nechat to za sebou. Nepozastavovat se nad prázdnými hlavami klesajícími do nicoty. Naštěstí skončily dny, kdy jsem jen utíral sladké slzy. Najdu vůbec někdy někoho, kdo toto pochopí? Já nevím. Všichni jsou moc hrdí na ty své skryté lži. Vědí, že máte v oblibě panenku Barbie ale za vašimi zády vám ji ukradnou a pomalují. Je potřeba toto ukončit. Stále žijí a jsou mezi námi.

Jsem šílený z toho všeho. Marně jsem se domníval, že tímto ukončím svoje trápení. Ona chtěla ať to řeknu kamarádům. Já to řekl všem. Proč tedy za mnou pořád chodí? Proč na mě mluví? Já ji miloval a ona to věděla ale musí také pochopit to, že jsem z jejího chování nervózní. A kde mám hledat pomoc? Kdo mi toto vysvětlí? Řeknou, že jsem blázen a mám halucinace. Pořád na ni myslím. Ale pamatuji si ji pouze jako mladinkou. Jako taková zůstala v mé mysli a v mých vzpomínkách. Nevím, nevím a nedokážu si představit, jak by vypadala dnes. Mám z toho všeho poničené vědomí ale jednou snad najdu někoho, kdo mi toto všechno vysvětlí a dovede mě k poznání pravdy.