O startu, aby se vědělo aneb Evoluce cílů v novém roce

Na začátku nového roku se nabízí možnost změny, něco v životě vylepšit nebo s něčím začít hezky od píky. A právě nový rok je (jako) stvořený pro ta různá předsevzetí, pro úkoly, cíle, a co by a kdy by.

Popsat by se to dalo i jako: překlenovací tabula rasa. A výsledek toho všeho nakonec?  Do půl roka se na polovinu přání a stížností zapomene, zbylá třetina se do konce roku se vytratí. Jsem pragmatický. Ovšem ten, kdo si za něčím stojí, vydrží a drží, se mnohdy dočká. Čili evoluční řečeno: kdo si počká, ten se dočká.
Mých předsevzetí pro letošek není mnoho. Mám dvě standardní, a sice že se budu snažit být ještě přívětivějším a že se pokusím k životu přistupovat trošku jednodušeji. Speciálním předsevzetím je potom, že začnu psát blog. Být přívětivý také znamená, být ohleduplnější k svému okolí, být méně náladovým, budu se usmívat od brzkého rána a nebudu jako Dr. House nebo kuchař Pohlreich. „Jednodušší“ závazek pro tento rok tkví v tom, že se vzdám konání zbytečných věcí, které jsou mi k ničemu, a už vůbec, že se nebudu pachtit v protichůdných věcech.
Rád bych si tedy dal pohov od zbytečností a na druhou stranu zakládám blog, který považuji za marnivost? Blog jsem si založil někdy v červnu 2009 s vizí, že budu vše komentovat a glosovat. Avšak jak jsem ho založil, tak jsem na něj zapomněl při otázce – kdo to bude číst? Vize i ten blog měly život asi takový, jako je život Růženky Šípkové. Princ z pohádky se také mohl vykašlat na Růženku, nechat ji zarůst šlahouny, které by ji časem uškrtily. Jenže on né (myšleno princ), on to nevzdal, nepodlehl syndromu neúčelnosti a šel do míst, kde jsou předním jedině trny a nejistá budoucnost. Prosekal se a získal.
Zapomínám nyní tedy na drahná to léta, kdy jsem hlásal, že nikdy bych … že je to zbytečnost … Jenže, za zkoušku nic nedám a touha psát mě jaksi přitahuje jako magnetová hora. Snad je to i tím, že mi chybí aktivní psaní, sdělování světu přemoudřelé játromlaty a dávání o sobě světu perem znát; to vše asi proto, že jsem několik let byl redaktorem jistého periodika. A tak to jdu zkusit – do trní a s kůží na trh – letos se pokusím vést jednu „zbytečnost“. Už teď jsem zvědav, co bude za půl roku a co zbude z oné třetiny poloviny.