Milion sto páté téma o Facebooku

Kratinká úvaha o milion sto šestkrát omílaném tématu. Tématu, které je snad staré jako lidstvo samo.

Facebook (FB) je dobrý. Dobré jídlo není vařený celer, ale dobrý bůček, který není dobrý pro naše srdce a cévy. Dobré pití je především alkohol, metla lidstva. Dobré šaty jsou ty přehlídkové, které vlastně ani nejsou určeny k běžnému nošení. Takový dobrý účes, když už jsme u těch šatů, má složitou strukturu a stačí sebemenší vánek a je v cuku letu vlasů po účesu. Dobrá voda je balena v PET-lahvích, které zamořují svět. Dobrý muž – všemu nápomocen, milý a ochotný gentleman, a přece mlátí ženu. Dobrá žena, matka a světice a přitom krade v hypermarketu jako straka. Dobrý muslim a popíjí alkoholické pivo? Dobrý katolík, jenže homosexuál? Dobré auto, které si nikdo přes jeho vysokou cenu nikdo nezakoupí. Dobrý vědec, genius, a přitom si ani nedokáže dát pastu na zubní kartáček. Dobrý gulášek, který nám rozhasí žlučník a žáhu. Dobrý FB, který využíváme takřka denně, živíme ho a on nás tu a tam, pokradmu ohlodává jako pes kost.

FB jako oheň – dobrý sluha, leč zlý pán. Prostřednictvím tohoto moderního výdobytku civilizace sdílíme hodinu co hodinu kvanta informací – fotky, fotky, fotky, zemité vtípky, intelektuální zkratky, nabídky k sňatku. Dáváme do oběhu zprávy, jestli jsme měli k obědu jen kafe nebo kyselé zelo s vepřem a knedlem. Hodně na FB chatujeme a naprosto devalvujeme záležitosti jako ICQ nebo Skype. Kdo nemá FB, jako by asi ani nebyl. Takový člověk nic neví a je jako když ve městě vypne elektřina a přestane téct voda. Mít FB není povinnost, kdepak, ale můžeme ho přirovnat k povinně volitelnému předmětu. Stejně FB není známka luxusu jako tři Jaguáry v garáži, televize v každém pokoji přepychového domu a dovolená v cizokrajné krajině; stejně tak FB už dávno není známka punku. FB je ohromná síla, konglomerát, globální patlanina, cesta kolem světa za osmdesát vteřin. Dobrá i zlá věc; víme o sobě hodně, ale někdy toho můžeme vědět až moc. Je však naše volba, jestli na sebe něco práskneme či si trošku zalžeme. Spousta lidí má FB a na zeď nenapíše nic, jak je rok dlouhý, fotoarchiv zeje prázdnotou, ovšem chat drnčí na plné pecky, až létají cucky. Úniku osobních informací se neubráníme stejně tak, jako když se opijeme a u piva na sebe nevykecáme nějaký to drb. FB nás obohacuje do té míry, že virtuální svět, resp. sociální komunita našich facebooků je jedna velká vesnice – každý na sebe ví všecko a přitom to nemusí být jen tlach. Stačí jen špatně zamknout dům/informace a hned jsme uvnitř/venku. FB není hrdinství, protože by musel být každý z nás hrdinou, a není také umělostí, protože je a funguje. Nelze se ho bát – vy se snad bojíte telefonu? Ostatně co se týče telefonu. Telefonu se také naši předkové báli, že je to hlas pekel atd.  Avšak během času století a toho, že se A. G. Bell stačil několikrát otočit v hrobě, jsme s telefonem v mezích zákona naučili (spolu)pracovat. Tudíž nevidím důvod v obavách z FB. Vždyť také neděláme to, že vytočíme libovolné číslo a neříkáme na druhé straně aparátu, že jsme se blbě vyspali a nechce se nám do práce, kde bude patrně pěkná nuda. Nevoláme také babičce, že je hloupá baba jaga. S FB je potřeba se pouze naučit pracovat a spolupracovat s ním. Podstatné, aby nevládla přílišná totalita spočívající ve vstupech do cizích profilů a komunit.

Facebook je v dnešním světě něco jako, že ráno vyjde Slunce. Pokud ale jednoho rána nebude Facebook, nic zlého se nestane, naopak pokud nevyjde Slunce, budete to zavářka na průšvih a problému bude v něčem lepším, než je Facebook.