Uprostřed Atlantiku se nachází pár ostrovů a říká se jim Azory. Došla jsem k nim před pár lety náhodou při sledování pořadu Letecké katastrofy, kdy tam nouzově přistálo letadlo a bylo jasno, tam musím jet!
Zapracoval Google a já měla destinaci pro svou dovolenou. Jakmile jsem Azory ukázala mamce, tak jsem měla i parťačku.Ovšem na chvilku šlo přemýšlení o Azorech stranou, projela si pár jiných destinací, ale nedalo mi to a zbystřila jsem fajn letenky z Prahy s přestupem v Lisabonu a bylo „vymalováno“. Letenky jsme koupily s dostatečným časovým předstihem, takže bylo spousta času na plány. Azorských ostrovů je více, ale rozhodly jsme se pro začátek pro ten největší, Sao Miguel a mohlo se začít plánovat. Plány, to je moje! 10 dní v ráji.
První 2 dny trávíme v hlavním městě ostrova Ponta Delgada. Město je to krásné, přímo u oceánu. Ubytování máme v centru, na zahradě nám rostou banány a hned na začátku pobytu víme, že se nám odsud rozhodně chtít nebude. V Pontě se dá dělat spousta věcí. Stačí se vydat k oceánu a po cestě narazíte na několik kostelů a v dálce vyčnívá vojenská pevnost. Všude palmy, květiny, stromy a taky vítr. Ono s tím počasím to není vždy jednoduché a během hodiny zažijete jaro, léto, podzim i zimu, takže je fajn předvídat a mít dostatek oblečení a deštník nebo pláštěnku. Krom do krásného centra města se můžete vydat do různých parků, zahrad a nebo také na velryby.
Po 2 dnech v Pontě měníme místo pobytu a zároveň si vyzvedáváme auto. Na cestování po Azorech doporučuji jednoznačně auto. Ne, že by tam nic nejezdilo, ale pokud chcete ostrov opravdu poznat a nebo ujet před deštěm, je to značka ideál :). Provoz je úplně v pohodě a cena auta přívětivá. My měly Škodu Citigo a naprosto nám stačilo.
Přesouváme se tedy na druhý konec ostrova do vesničky Capelas, která bude naším domovem týden. Máme 4* hotel, který byl skoro za hubičku a jako bonus snídaně a neomezený vstup do wellness a fitka. Ubytování na Azorech je celkově levnou záležitostí a když si „připlatíte“, tak neprohloupíte. Ono když je venku hnusně, fouká a prší, tak právě to wellness a pohodlí hotelu uvítáte.
Capelas si projdeme během jednoho dne, dáme oběd, zajdeme na vyhlídku k oceánu a pomalu se připravujeme na další den, k jezerům v Sete Cidades a taky k hotelu Monte Palace.
Na Sete Cidades jsme si nemohly vybrat ani lepší den, prší jen občas, jinak je režim „léto“ a fajn výhled. Někde si popojedeme, někde se projdeme, pak se najíme a vše je tak jak má být. Turistů okolo málo a všude samé krávy. Za návštěvu stojí také ruina hotelu Monte Palace. Hotel býval kdysi v 80. letech luxusním 5* sídlem, nicméně se neuživil a musel se po několika měsících provozu uzavřít. Teď je vyrabován a v pochmurném počasí působí dost strašidelně. Samozřejmě vstup zakázán, ale nikdo to nehlídá a za výhled ze střechy to stojí.
Po Sete Cidades se další den vypravujeme k jezeru Fogo. Už vím, proč se Fogo jmenuje Fogo. Nevidíme dál než pár metrů před sebou, nevadí. Startujeme náš vůz a program číslo 2: Furnas. Furnas je jezero sopečného původu a i když je pod mrakem, je kouzelné. Celé ho obejdeme a na co nenarazíme, no jasně, že na horké prameny a na co ještě? Na Cozido! Cozido je azorský pokrm, který musíte ochutnat, ale jestli vám bude chutnat, to nezaručím. Jsou to různé druhy masa dělané v sopce. V praxi to vypadá tak, že přijde restaurace k sopce (místu v zemi, kde to vře), vezme kotel, zakryje ho, zakope ho a dá si k němu svoji vlaječku. Krom Cozida cítíte i smrad a to typický pro síru. Než ovšem obejdeme Furnas, zmokneme a kde máme pláštěnky? V autě! No nic, máme hlad, zajedeme si an jídlo do stejnojmenné vesnice Furnas. Po cestě potkáme poutníky a hledáme restauraci. Najdeme a dáváme si pizzu. Už máme chuť na „normální“ jídlo.
Co se vlastně jí na Azorech? Hlavně hovězí a různé steaky. Vše z místních surovin. To jejich ovoce, to je radost a nejvíc top jsou ananasy a pomeranče. Šunka chutná jako šunka a sýr je prostě sýrem. Líbí se mi, že 80% jídla a surovin v obchodech jsou místní. Tohle mi přijde správné, lidé mají práci, mají kvalitní jídlo a všichni jsou spokojení.
K dalšímu bodu naší dovolené patří také výprava na velryby. Kdybych to mohla vzít zpět, tak to udělám, ale beru to jako zkušenost. V hlavním měste Ponta Delgada najdete hodně cestovních agentur, které vám zajistí výlet lodí na oceán za velrybama. Cena se pohybuje okolo 50 EUR za osobu. Kancelář navštěvujeme už asi po třetí, předtím byly výlety zrušeny kvůli počasí. Máme „štěstí“ a jede se. Po půl hodině plavby po oceánu, který zrovna není nejklidnější, svého rozhodnutí trpce litujeme. Ač já i mamka jsme ostřílení mořští vlci, o zbytku osazenstva se to říct nedá. Drží mě nad vodou myšlenka, že uvidím velrybu, ale kéž by. Ukáže se pár delfínů a taky kapitán s nějakou velikou vysílačkou, která má přilákat velryby. Téměř všem je zle, někteří se ani nejdou podívat na delfíny, já uvnitř zuřím a nejradši bych ty hrdiny, co vlezou na loď a pak jim je blbě, shodila do oceánu. Nakonec mi jich je líto a po 4 hodinách na oceánu spatřím pevninu a jsem šťastná, že se výlet blíží ke konci. Cestovky to mají dobře pošéfované. Velryby jsou garantované a když je nevidíte, můžete se na ně vypravit znovu a „zdarma“. Ač se velryba neukázala, tak šance vyrazit znovu nevyužíváme a jsme rády, že stojíme na zemi a utíkáme pryč v lijáku do auta. Do večera mi není dvakrát dobře, ale spravíme si náladu i chuť v Mobydicku, naší oblíbené hospodě v Capelas, kde si u piva zapálíme cigáro (jojo, někde je svět ještě v pohodě) a těšíme se na lepší zážitky než ty s velrybama.
Další den se rozhodneme projet do městečka Nordeste, které máme asi 60km. V Nordeste panuje počasí na léto. Projdeme se, dáme pár vyhlídek a podíváme se na hřbitov. Na hřbitově nás zaujme jedna věc a to, že se všichni dožívají okolo 90 let. Čím to asi bude? Nikdo se tam nestresuje, nikdo není na nikoho hnusný ani protivný. Vše se řeší s klidem a když něco potřebujete, dočkáte se ochoty a vstřícnosti a to nás také čeká na další zastávce. Z Nordeste se vydáváme do výrobny čajů. Azory jsou jako jediné místo v Evropě, kde naleznete čajové plantáže.Vstup do výrobny je zdarma a na konci prohlídky si můžete dát čaj, který je mimochodem výborný a poté si jej i zakoupit. Nečekejte žádný nátlak, tam vás nikdo nehlídá a ani neotravuje, prostě chcete, tak berte, nechcete, nevadí. Po čajové plantáži dáváme druhou šanci jezeru Fogo a co myslíte? MLHA! No nic, sjedeme trošku níž ke Caldeira Velha a navštívíme nádherný horký vodopád a termální prameny. Převlékneme se do plavek a zbytek odpoledne strávíme naložené v horké vodě uprostřed lesa. Nádhera, to chceš.
Předposlední den v Capelas dost fouká a prší. Navrhuji výlet na Fogo. Mamka už o Fogu nechce ani slyšet, že tam prostě nejede, že je tam blbá cesta (srovnala bych ji s Červenohorským sedlem). Dobrá tedy, byl to jen „vtip“, navrhuji navštívit městečko Vila Franca do Campo na protější straně ostrova. V Capelas máme „režim zima“, na protější straně „režim léto-podzim. Projdeme si městečko. Díváme se na rozbouřený oceán a jdeme na capuccino a pak procházka městem a jídlo. Na závěr si zajedeme k vyhlídce a k nádhernému kostelíku. Kostelík je výjimečný tím, že k němu vedou schody, které jsou pojaté jako křížová cesta. Okolo kostelíka, rávy, všude. Počasí je pochmurné a dodává celému místu zvláštní atmosféru. Říkám si, že nebýt toho větru, mohla bych tady sedět hodiny a pozorovat z výšky oceán a krávy. Nechce se nám domů, ale musíme se pobalit, protože nás další den čeká přesun zpět do Ponty, vrácení auta a poslední noc u místních v Azorském domě.
Poslední snídani v Capelas si užijeme a rozloučíme se. Teď je třeba jet na letiště, vrátit Citigo, které nám dost usnadnilo cestování po ostrově a nebyl s ním jediný problém. Po vrácení auta se přesouváme k poslednímu ubytování. Z domu máme nádherný výhled na runway a na letadla. Když startuje letadlo do Toronta, trochu si postesknu, ale co se dá dělat. Naposledy se projdeme, dáme kafe, jídlo a jdeme spát. Ráno vstáváme v 5 a vracíme se zpět do Lisabonu a pak do Prahy. Ach jo, nemám ráda návraty. Slíbím Azorům, že se vrátím.
Po příletu domů začnu googlit a heleďme se, máme vybraný další ostrov. Čím více cestuji, tím víc chci vidět a říkám si, že život je dost krátký na to, aby člověk marnil čas s lidmi a věcmi, které za to nestojí.
