Na proslulém Jarmarku Ona Dnes jsem byla párkrát jako kupující a vždy si udělala radost nějakou maličkostí téměř zadarmo. Když jsem od léta věděla, že dcera jedné kamarádky se opět chystá vyložit na jarmareční stoleček své nepotřebné hadříky a utržit tak i nějakou korunu, řekla jsem si, že to tentokrát zkusím i z té druhé strany – stanu se jarmarečnicí.
Pečlivě jsem sledovala vyhlášení termínu podzimního termínu Jarmarku a v den vyhlášení registrace jsem se jakoby náhodou nehnula od klávesnice svého PC, abych byla připravená, až se otevře elektronické okénko. Přece jenom jsem řešila nějaké pracovní záležitosti, tak jsem se k registraci dostala asi až po 45 minutách od jejího spuštění. Zaregistrovala si jeden stoleček a dostala informaci, že zájem je veliký a o tom, zda se na mne dostalo, se dozvím cca do 14 dnů. Říkám si, zkusila jsem to, snad to vyjde. Zhruba po necelé hodině od spuštění registrace už bylo podle organizátorů plno, a tak jsme stále neměla jistotu, zda na mne došlo. Přesto jsem si onu sobotu do diáře poznamenala.
Během těch 14 dnů se ale můj pracovní i soukromý program natolik zamotal, že se mi kolem Jarmarku nahromadilo dalších 5 akcí, a tak jsem preventivně povolala jako zálohu kamarádku. Už jsem s tím moc nepočítala a po hlavě se vrhla do těch dalších aktivit, ale pak jsem opravdu v posledním možném termínu dostala potvrzené mé registrace a …. Prostě nastoupily zálohy.
Ke „svému“ prodejnímu stolečku, kde mne zastupovala kamarádka, jsem se dostala kolem poledne, kdy vše okolo vřelo, mluvilo, smálo se a brebentilo. První, co mne přivítalo, bylo unavené oko kamarádky, která už byla z toho ruchu od brzkého rána docela vyčerpaná. A i trochu zklamaná, protože jako premiérové jarmarečnice jsme měly k dispozici opravdu „jen“ prodejní stoleček. Okolo nás ale byly daleko zkušenější harcovnice, které si vypomáhaly různými dalšími pomůckami pro rozšíření prodejního prostoru – koše, kufry, stojany s ramínky a hlavně, bylo jich u stolečku vždy několik, takže se mohly vystřídat u svých pokladů.
Přeci jenom jsem snad přinesla trochu štěstí, protože téměř ihned po mém příchodu se konečně daří první prodeje a tím, jak si navzájem dodáváme kuráže k obchodování, přicházejí i první drobné úspěchy. Rozložení našeho zboží několikrát měníme a vždy to přinese drobný obchodní úspěch. Dokonce i jít se nadýchat vzduchu, doplnit nebo naopak vyprázdnit tekutiny je teď o něco jednodušší.
Zkusila jsem si tedy být jarmarečnicí, jen nevím, jestli budu mít dost síly pokračovat i jindy. Ale je pravda, že tentokrát jsem si nestihla sama nic koupit, tak že bych to příště zkusila zase jen jako návštěvnice?
