Stačila kombinace dlouhého období letních pařáků, dietní chyba, věk a moje 91 letá maminka si začala stěžovat na to, že jí je špatně a nejedla. Ze zkušeností už vím, že výpadek jídla a pití v tomto věku je osudový, a proto jsme kolem ní všichni intenzivně kroužili, aby alespoň dietně brzy začala jíst a pít. Po čtyřech dnech mi babička ráno zavolala, že je jí pořád špatně a že by chtěla jít ke své praktické lékařce. Hurráá.
S paní doktorkou se docela dlouho neviděly, lékařské zprávy z jiných pracovišť jsme většinou nosili bez babičky, a tak se podle mne chopila příležitosti a hned akutní důvod k návštěvě spojila s preventivní prohlídkou. Babička byla změřená, zvážená, odebrali jí krev, změřili jí tlak, udělali EKG, lékařka proklepala břicho. Výsledek byl, že je to běžné podráždění žaludku, na jeho uklidnění dostáváme příslušné léky a instrukce, že opravdu babička musí začít dietně jíst a pít. Kuřecí vývar, mrkev, rýže. Tohle už jsem kdysi slyšela v ordinaci dětské lékařky. Je fakt, že péče o děti a seniory má v mnoha ohledech hodně společného. Po víkendu si mám zavolat ohledně výsledků z odběrů krve a opět apeluje na životosprávu. Pokud to nepůjde, doporučovala by alespoň krátkodobou hospitalizaci s výživovou infuzí. Jsem laik, ale tohle se mi zdá docela rozumné.
Další dny hustíme do babičky dietní vývar, ale pořád je jí těžko a jí jen velmi málo. Koncem týdne se mi zdá na poměry mírně zmatená, unavená, nelíbí se mi, a proto ještě v pátek jdeme za praktickou lékařkou již bez babičky s tím, že se stále nedaří zvýšit přísun živin jídlem a pitím a že bychom měli zájem o pomoc s nitrožilní výživou. Kupodivu se lékařka moc nebrání, uznává, že po tak dlouhé době bez plnohodnotné stravy už to je namístě a vypisuje poukaz k hospitalizaci na geriatrii. Doporučí mi tři pracoviště, kam si mám zavolat, zda mají volné místo, a babičku tam odvézt. Všechno vypadá skvěle, jdu na to.
Znovu připomínám, že jsem laik, a tak předpokládám, že jsem dostala u odborníka adekvátní radu.
Na prvním geriatrickém pracovišti se telefonicky ptám, zda můžeme hned v pátek odpoledne přijet, jsem odkázána na primáře, který bude v pondělí. Měla jsem představu, že právě páteční odpoledne a víkend je ideální pro infuze, takže do pondělí babí pookřeje. Paní na recepci je chápavá, dá mi jméno zástupce primáře, ať se tedy zeptám tam. Volám, volám, asi je někde u pacientů. No nic, je to kousek, stavím se osobně. Paní na recepci si vzpomene na můj nedávný telefonát a má pochopení pro naše starosti. Dostávám tedy jméno dalšího lékaře, abych se domluvila přímo s ním. Oslovuji lékaře, že mám doporučení od praktické lékařky a stručně popisuji důvody, proč bych ráda babičku na chvilku přivezla. Dozvídám se, že takto to v praxi nechodí, protože geriatrie není zařízení pro akutní příjem pacientů. Chvilku se bráním, ale důvody lékaře jsou naprosto logické a pochopitelné. Odcházíme a volám na další doporučené pracoviště praktickou lékařkou. Opět geriatrie, ale jiné nemocnice. Dozvídám se to samé a můj vztek narůstá. Z obou odborných pracovišť dostávám informaci, že máme jet na konkrétní interní pracoviště, kde po kontrole akutního stavu babičku uloží na vhodnou postel. Tak na co mám tedy ten poukaz k hospitalizaci na geriatrii????
Vracíme se tedy pro babičku s malou lstí s tím, že přece jenom by její praktická lékařka doporučovala infuzi, která se nedá podávat v domácím prostředí, a proto pojedeme do nemocnice. Vlastním autem. Sanitka se podle praktické lékařky prý musí objednávat týden dopředu. Ještě krátká telefonická konzultace s kardioložkou, která jen potvrdila, že takto se pacienti na geriatrii opravdu nedostávají a že naše rozhodnutí jet na zmiňované interní pracoviště je správné. Ostatně, sama tam občas slouží, tak ví, o čem mluví. V čekárně jsme jen chvilku a hned se babičky ujímá usměvavá mladá lékařka s týmem, a že máme počkat venku. Za chvíli babičku vezou na rentgen do jiné budovy (sanitkou), už má přípravu na infuzi, a cca po 3 hodinách nám ji vrací s tím, že infuze dokapala, je orientovaná, spolupracuje, chce jít domů a z jejich pohledu je v pořádku. Pokud se její stav zhorší, máme opět přijet. Tomuto přístupu konečně rozumím.
Jen příště, až budu hledat lékařskou odbornou pomoc pro babičku, si odpustím z mého pohledu zbytečnou návštěvu u praktické lékařky.
