Helianthus annuus neboli slunečnice by se měla během vegetace svým květem "otáčet za sluncem".
Ale dělají to všechny rostliny stejně?
Naštěstí existují výjimky a já jednu znám. Nevěříte?
Před časem jsem spolu s rodinou hodně času trávila na letních dovolených ve Francii, zemi, do které jsem se na první pohled zamilovala. Má moře, oceán, hory, dobré jídlo a pití a pro turistu nádhernou krajinu a pohodové obyvatele. Už jen nákup bagety byla paráda - za pár franků a později euro jsem měla pocit, že mě pan pekař opravdu rád vidí a opravdu mi přeje příjemný den a děkuje za nákup. O to větší pak byl šok při návratu do Čech, kdy jsem i při větším nákupu měla dojem, že jsem pro všechny okolo obtížným hmyzem. Naše letní cesty vedly často na jih a na západ, méně na sever země. Vždy ale v blízkosti byla nějaká vodní hladina. Středozemní moře bylo úžasné, ale proti prvnímu setkání s Atlantickým oceánem to je "jen moře". Úplně to znovu prožívám: stojím na cestě co nejblíže srázu do oceánu a nemůžu odtrhnout oči od toho úžasného živlu. Oceán se převaluje a svými zvuky mi dává najevo, že tady je pánem on. Hučí, má nádhernou barvu a pohybuje se sem a tam. Vlny stříkají do výšky a zase se vrací daleko od břehu. Nemám slov, stejně by mě nikdo neslyšel, ale nemůžu se hnout. Přitahuje mě. Tak už pojď, slyším až po zatahání za ruku, a jen velmi nerada pokračuji zpět k autu za dalším cílem našeho výletu. V krajině nedaleko Atlantického oceánu je plno polí a políček s kukuřicí a se slunečnicemi. Jsou stejné, jako dva tisíce kilometrů odtud na východ v krajině mého dětství. Jaká symbolika! Obrazy zachytily fotografie, pocity mám hluboko uložené v sobě a čerpám z nich v dalších dnech, měsících, letech. A pak najednou - ve chvílích, kdy mi je těžko, prohlížím si fotografie z poslední společné rodinné dovolené v milované Francii a vidím ji. Rebelku. Slunečnice jako každá jiná, v poli plném slunečnic, všechny jsou otočené jedním směrem. Až na rebelku. A dokonce si myslím, že nejen, že hrdě nejde s davem a dívá se jinam, ale má navíc i zvednutou hlavu. Prostě rebelka. Vidím v ní symboliku se svou nenadálou situací, a tak mě teď bude provázet nějakou dobu skoro každý den. Vidím v ní svou rodinu, slunce, oceán, vzdor, odvahu, sílu, naději. Rebelko, zkusím být jako ty.
