Platan dostal jméno Mojmír a byl svatebním darem na svatbě kamarádů. V duchu známého anglického citátu „zasaď strom, postav dům a dej světu syna“ chtěli svatební hosté darovat něco originálního. Není to špatná myšlenka, jen v panelákovém bytě bez balkonu Mojmír trochu trpěl. A proto se hledala chůva.
I mně přišla textovka: KAMOSKA DOSTALA KE SVATBE PLATAN. NECHCES HO?
Odpověděla jsem otázkou: JAKO HLIDAT NEBO SI O NEHO PECOVAT?
Vysvětlení bylo prosté: PO NAROZENI SYNA A POSTAVENI DOMU BY SE ASI PRESTEHOVAL,ALE PREJ Z PANELAKU NECHTEJI.
Tak jsem si řekla, že to zkusím a souhlasila jsem s nastěhováním Mojmíra. Za pár dní Mojmíra přivezli. Byla jsem trochu v rozpacích. Mojmír má cca 1,5 metru, je v nádobě, ale zemina byla úplně suchá, a zřejmě proto má Mojmír uschlé listy. Ale totálně! Tím se vyřešil jeden detail, a to, kam s ním. Nechala jsem ho tedy na strategickém místě mezi popelnicí na biologický odpad a zdrojem vody. A začala jsem se záchrannými pracemi. Nakypřila jsem zeminu v kontejneru, přidala podzimní hnojivo a začala zalévat. Ani po týdnu nebylo stále jasné, jestli Mojmír vůbec žije.
Trochu neplánovaně jsem měla cestu kolem zahradnictví. Zastavila jsem se na chvíli, abych se pokochala barevnou směsicí letniček a podzimních kvetoucích trvalek. Padly mi do oka macešky a hlavně modré podzimní astry. Bodrá zahradnice se přišla zeptat, co jsem si vybrala. Dala jsem se s ní do řeči, že hledám něco pro radost, ale že jsem si neuvědomila, že mám s sebou jen 150 korun. Těm astrám jsem prostě neodolala a zároveň jsem vymyslela, že macešky bych vlastně mohla přisadit Mojmírovi k nohám, abych tím trochu zkulturnila jeho květináč.
Zahradnice mi sečetla nákup a řekla: „Tak to máme za 120. Vidíte, ještě Vám zbude na pivo.“
S těmi slovy odnášela kytičky k pokladně a mě napadlo zeptat se jí na radu, co mám dělat s Mojmírem. Povídám: „Můžu se ještě na něco zeptat?“
Zahradnice pokračuje: „Na platan.“
Vyrazila mi dech. „Jak víte, že se chci zeptat na platan?“
„Myslím na pivo Platan.“
„Prosím?“, ptám se nechápavě.
Zahradnice dokončuje svou myšlenku, která se ale v jednom okamžiku protnula s mojí: „Říkala jsem, že Vám zbude na pivo, tak jsem myslela, že na pivo Platan.“
„A já jsem se Vás opravdu chtěla zeptat na platan. Dostala jsem totiž platan v kontejneru a je úplně suchej, a tak bych ráda věděla, co s ním mám dělat.“
A dostávám originální radu. Se slovy „teď se nelekněte“ mi zahradnice ukáže na mé ruce, jak bych měla Mojmíra škrábnout a tím zjistím, jestli vůbec ještě žije. Když to půjde škrábnout tak, že uvidím pod kůrou zelené lýko, je to v pořádku a strom na jaře zase obrazí. Pokud to ale bude suché i pod tím škrábancem, je hotovo a můžu ho vyhodit. Arboristé se možná chytnou za hlavu, ale mně tato laicky pochopitelná rada přišla nesmírně vhod.
Hned jsem to samozřejmě na Mojmírovi vyzkoušela a mile mě potěšilo zelené lýko pod škrábancem. Dostal tedy k nohám maculíny, jak nazvala zahradnice familiérně macešky velkokvěté zahradní, a pravidelně ho (tedy vlastně je) zalévám.
Uvidíme na jaře.
