Co si neudělám, to nemám. Od té doby, co jsem „odložená žena“, se moje dovednosti rozšiřují o další a další potřebné maličkosti.
Kromě obsluhy sporáku pro vaření, pečení, zpracování ovoce a zeleniny už po počátečních obtížích ovládám topení v kamnech, vím kam zavolat, když potřebuju pomoct se štípáním dříví, od Ježíška jsem dostala jak špalek, tak sekyrku.
Na zjištění závady a výměnu osvětlení na několika místech mám přítele mé dcery, který se spokojí s nedělním obědem. Zamést si před vlastním prahem si zvládnu sama, vynášet tříděný odpad už je pro mne zvyklost a hračka. Taky vše kolem autíčka zvládám buď sama, nebo ve vedlejší vesnici obměkčím perfektního automechanika, že to fakt spěchá a že to fakt nutně potřebuju nějak úsporně vyřešit.
V krátké době za sebou se mi rozbil zámek u dveří, došly baterie ve dvou zařízeních – na to jsem povolala a zaplatila specialisty. Už mi ale nestačí jen souprava nářadí z IKEA, protože tím ani nezjistím, zda jde do lustru proud, ani se nedostanu do rozvaděče elektřiny, když spadne jistič až venku před domem (ještě že ne až v elektrárně…). V malých železářstvích pak zkušeným prodavačům vysvětluju jako správná blondýna s fotkou příslušné poruchy v mobilu, jaké nářadí potřebuju.
Přece jenom jsem zjistila, že mě brácha občas poslouchá, a tak mi k narozeninám nadělil vrtačku, protože jsem se vlastně o ní před ním zmínila. Jsem tedy připravená postoupit do další úrovně role domácího všeuměla.
Jak se blíží podzim, klesá teplota v bytě a častěji láduju dřevo do kamen. Je mi pak líto, že teplo utíká i do prostor, které měly být ohraničeny dveřmi, ale předcházející majitel je zrušil kvůli zvětšení prostoru. V létě to je dobrý, ale v zimě mám pocit, že je to zbytečně vytápěná část chodby. Napadlo mě řešení, které znám z dětství, na které se občas ještě někde stále narazí – závěsy ze silné látky před vstupní dveře. Našla jsem vhodný materiál, vymyslela co nejjednodušší uchycení na stěnu, změřila, koupila, zajistila a vyznačila na stěně, kde udělat díry. Jde jen o čtyři díry, to přece musím zvládnout, mám vrtačku.
Ouha, zjistila jsem, že pro mne vrtání není zas až tak jednoduché, po dvou dírách, které nemůžu použít, jsem to vzdala. Buď jsou moc mělké, nebo šikmo, nebo špatná hmoždinka – nevím, prostě to není ono. A tak hledám „půlhodinového manžela“, aby to za mne dodělal, abych aspoň trochu zabránila přílivu studenému vzduchu.
Tuhle službu jsem zatím nenašla, v okolí je pár hodinových manželů, jen nevím, co s ním budu tu druhou půlku placené hodiny dělat.
