Nedělní vůně po čerstvě upečené vánočce vydržela skoro tři dny, teď ji ale vystřídaly voňavé stopy po česneku.
Štedrodenní vánočka zmizela strašně rychle, a tak mě napadlo, že zbývající suroviny zpracuju, a to opět na vánočku. Ono – když se dělí jedna vánočka z 0,5 kg mouky mezi 3 domácnosti, tak zbude vlastně jen na ochutnání. A protože domácí vánočku mám moc ráda, moje dvorní pekařka vánočky (jedna z dcer) opět nastoupila, připravila těsto, upletla požadovaný tvar a já pak měla provoněný celý byt. Peče se v mé kuchyni především proto, že mám elektrickou troubu, v té plynové to není úplně ono.
Včera jsem ale dělala další várku medicíny podle babského receptu, kterým zkouším upravit moje trochu pochroumané laboratorní výsledky. To se vezme: 30 stroužků česneku, přidá se k tomu 6 oloupaných citronů a 1 polévková lžíce medu. Vše se rozmixuje a scedí tak, aby se užívala 1 kávová lžička lektvaru denně. Jsem moc zvědavá, jak se změní hodnoty při kontrolním vyšetření po dlouhé zimě.
Když se pokusím vzpomenout, na moje dětství a nějakou voňavou vzpomínku, je tam opět česnek, ale ve špenátu a navíc vařené hovězí nejen v polévce, ale i jako příloha.
Nevím, co na to psychologie, ale jak to tak pozoruju, doma mám spojené s vůní jídla.
