Přestože má naše babička kolem sebe sedm dospělých blízkých příbuzných, největší objem nákupů do její domácnosti je v mých rukách. Doslova.
Ve svém požehnaném věku 91 let si babička s malou pomocí sama vaří, a tak poměrně často přináším do její kuchyně brambory, cibuli, mléko, mouky, no prostě samé potřebné suroviny. Někdy to nosím po částech, jindy se rozhodnu pro velký nákup, pak mi ale docházejí síly, když ta kila tahám v rukách do bytu. Občas mě napadlo, že někoho pověřím velkým nákupem, ale pořád jsem to odkládala, přece jen mám úctu k věku babičky a nechci ji zbytečně děsit.
Konečně jsem se odhodlala a objednala velký nákup v klidu z domova od počítače. Vybrala termín dopravy, zaplatila on-line a jen tak mezi řečí babičku připravila na to, že ji odpoledne přivezou nákup, že jim jen musí otevřít, jinak je všechno zařízeno.
Jen tato informace ji zneklidnila, bylo na ní vidět, jak je nejistá, bez nálady, popadala dech, bála se. Snažila jsem se jí uklidňovat, že to určitě zvládne, je to stejné, jako když jde otevřít pedikérce, která za ní chodí do bytu. Pro jistotu jsem ještě telefonicky upozornila dispečink, který zajišťoval dopravu nákupu, že jde o velmi starého zákazníka, takže prosím o shovívavost, trpělivost a donesení nákupu až do bytu. Uklidnili mne, že to je samozřejmé.
Odpoledne mne telefonicky upozornili, že se sice dostali po otevření elektrickým vrátným na dvůr, ale ne do domu. Zopakovala jsem, že babička je určitě na cestě dolů výtahem, tak aby chvilku posečkali. Věděla jsem tak, že nákup je už skoro doma.
Konečně volá babička, že už odjeli a má nákup vyložený na stole a že si to začne uklízet. Kdyby prý lépe viděla, zkontrolovala by si podle dodacího listu, jestli přivezli všechno. Vytahuji tedy svoji kopii a babička mi do mobilu hlásí, co všechno má na stole a já si odškrtávám všech 50 položek, které jsem objednala. Je tam všechno a už na hlase babičky je slyšet, jak si oddechla, že to zvládla, má doma vše, co potřebuje a nemusela jsem to tahat já. Úplně ožila a chystá si uklízet zeleninu, mléčné výrobky, brambory, mouky, tuky, chleba, prášek na praní a tak. Takže náš on-line nákup končí slovy:
„A jahody neměli?“
„Na ty jsem si nevzpomněla, tak příště,“ skoro se i do toho mobilu omlouvám.
„Tak jo a děkuju, že jsem se zase naučila něco nového.“
Zamáčknu slzu a jdu pokračovat v práci. Při tom si vzpomenu na svoje dcery, které občas zlobím výhrůžkou: počkejte, až mně bude 91 let. Obvykle reagují známou hláškou:
„To MY už tady nebudem!“
