Škvár jménem Příběhy Modelek

"Víš, když máš pohlavní vztah s mužem, tak ti v břiše pak zanechá takové pomyslné háčky, které z tebe pak po zbytek života vysávají energii a dělají ti tam neplechu." Tuhle teorii jsem také někde četla, takže jsem jen přikyvovala a čekala na zbytek příběhu. "Řekla mi, že existuje jen pár lidí na světě, kteří umí tuhle špatnou energii z těla vyčistit." Nastražila jsem uši. Pokud je tato teorie pravda, tak bych chtěla také vědět, jak se těch špatných energií zbavit...

Už jen podle tohoto úryvku z knihy Příběhy Modelek (ano, opravdu modelek s velkým eM) od zpěvačky Ivy Frühlingové poznáte, že při čtení nejednou zakroutíte hlavou. Neuváženě jsem po mrazivém Spalovači mrtvol hledala nějakou oddechovou četbu do autobusu a sáhla zrovna po sladce fialkové knížce s podivnou kresbou nahé dívky, jež je cudně zakryta popiskem s názvem. Jistě, obálka mě měla varovat, ale já přece nejsem povrchní a nesoudím podle vzhledu, takže jsem si knihu hrdinně půjčila s tím, že to bude něco lehkého a příjemného stejně jako písně samotné Ivy.

Kniha je poměrně lehká (asi 200g - očekávaný vtip), avšak mám pocit, že čtu deníček dvanáctileté dívky, která naivně vypráví příběhy, co se jí staly, když byla modelkou. Přestože sedmadvacetiletá zpěvačka v úvodu knihy píše, že není spisovatelkou a že nechce, aby se kniha považovala za umělecké dílo, mohla by se alespoň snažit, aby příběhy měla nějakou hlavu a patu. Vše je psáno rádoby přátelským tónem, chybí pointy, nějaké ucelené závěry, rozuzlení a vůbec cokoli, co by připomínalo literární dílo alespoň středoškolsky vzdělaného člověka. Možná by bylo lepší, kdyby svoje příhody Iva vyprávěla někomu, kdo by je sepsal do přijatelné formy a hlavně zkrátil ze 178 stránek na 50.

Když čtu úvodní odstaveček: "V této knížce je totiž mnohem víc. Je v ní duše dívek, které uspěly, i těch, které na tuto drsnou profesi neměli sílu. Je návodem pro rodiče děvčat, které právě stojí na prahu této cesty, ale zároveň i příručkou pro jejich dcery..." musím se smát. Krátce toto plytké dílko shrnu, abyste pochopili i vy: Ivy maminka se rozplývá nad tím, jak je Iva krásná a nadaná, souhlasí s tím, že by měla využít svou životní šanci, ale zároveň se bojí, že se jí něco stane. Iva je překvapivě v naprosté pohodě až na fobii z létání a jazykovou bariéru při vyučování. Poté, co se skamarádí s černochem (kterému při prvním setkání řekne, že je rasistka) se už má fajn, řeší nějaké módní záležitosti, agentura jí zakazuje jíst sladké, ale ona si tajně kupuje čokoládu. Stíhá školu i modeling a o víkendu jí dokonce zbude čas i na nějakou tu zábavu, Iva totiž ráda zajde zapařit na diskošku! A to jsme teprve ve čtvrtině knížky. Zbytek je věnován kamarádkám z branže - jedna skočí z okna, druhou znásilňuje podivný muž, aby ji zbavil bolestí břicha, a třetí se musí fotit nahá, ovšem, jak zapláče, fotograf okamžitě uzná, že udělal chybu a nechá toho, načež ho celá Paříž nazve panem Úchylem a nikdo s ním nechce mít nic společného.
Dále samozřejmě nechybí poučování o tom, aby dívky nehubly ("Copak má takhle vypadat sexy žena? Žena, která porodí dítě, bude bohyní v posteli nebo uvaří něco dobrého? Pojďme se na chvíli podívat do naší daleké minulosti, k našim jeskynním předkům. Myslíte, že kdyby se tam ocitla krásná žena dnešní doby, tak uchvátí všechny přítomné samce? Neuchvátí! Ani náhodou ne! Jak podle vás vypadají malby pravěkých žen? Mají plné tvary, jsou zdravé a cítí se dobře."), stýskání si po domově, nadávání na to, jaká je modeling těžká práce, první lásky a následná zklamání... spousta zbytečných slov, která nudí a nikoho neoslní. Proč nejsou dveře nakladatelství otevřené mladým nadaným autorům a místo toho se vydávají tyhle rádoby užitečné rady do života?

"Ucítila jsem, jak mi pokládá kamínky na čelo a na tváře, a pak jsem uslyšela jeho hlas. Řekl, ničeho se neboj, sluníčko, a lehl si na mě. No a pak už to vypadalo jako normální souložení, ale bylo z něho cítit, že to měl těžké. Strašně se snažil to ze mě všechno vyčistit. Trvalo to asi půl hodiny. Když bylo dokonáno, tak mi řekl, že můžu otevřít oč. Byl fakt krásný, ale chudák celý zpocený z toho čištění." "Hele a měl aspoň kondom?" Audrey zavrtěla hlavou. "No to by asi nešlo, to by mě přece nemohl pořádně vyčistit, chápeš?" "Nechápu," vypadlo ze mě. "To není všechno. Přespala jsem tam v jednom pokoji a druhý den jela domů. Další týden mi ta cvičitelka volala a sdělila mi, že se mu to nepovedlo celé vyčistit, a tak jsem tam musela jet ještě jednou. Mělo to stejný průběh, ale teď už jsem si alespoň jistá, že jeto v pohodě."