Proč nemám ráda týmové sporty
mam rada pohodli...
Začalo to už na základní škole, kdy jsem se musela účastnit vybíjené, velmi nebezpečné hry, jež je oblíbená především u dětských násilníků. Nejenom, že nechápu, proč toto kolektivní zraňování nebylo již dávno zakázáno, ale především nerozumím, proč bych já měla být jeho součástí. Prudké házení míčem do těl ostatních mi nic neříká - jsem mimořádně citlivý člověk, jenž by mouše neublížil, a rozpláče mě sebemenší křivda, která se stane mě či mým blízkým.
Vybíjená je zlý sport a já to si to uvědomila v sedmi letech, když mě o třicet kilo těžší spolužák trefil míčem do břicha. Mé tělíčko bylo odhozeno a dopadlo o pár metrů dál, zatímco ostatní hořekovali: "Ježiši, se nemůžeš uhnout? Jdi rychle na druhou stranu!" Ztěžka jsem se zvedala, snažila se nepozvracet se hned na místě a ploužila se z pole. "Musíš přes kříž! Kvůli tobě prohrajem!" ozývalo se za mnou, ale já se pohybovala jako ve snách. Doma jsem musela dlouze vysvětlovat, proč mé tělo zdobí obrovské podlitiny a instinktivně si kryji obličej před každým prudším pohybem.
Doufala jsem, že po příchodu na gymnázium mezi intelektuální elitu národa bude vše lepší. Opak byl pravdou. Hned první hodinu při dívčím tělocviku jsme hrály fotbal, jinak řečeno do kopanou (což je velmi trefný název, poněvadž pokopané jsme po tělocviku byly všechny). Představte si dvacet upištěných děvčat, jak v jednom stádě pobíhají sem a tam a nadšeně volají: "Přihraj to sém! Přihraj to sém! Au! Jááu, tys mě kopla. Koukej pod nohy, ty náno!" Žádná taktika, obrana či nějaká soustředěnost. Míč se pohyboval jak nemydlený a každá z nás si chtěla alespoň jednou kopnout. Když jsem měla lýtka od krve, přesunula jsem se do brány, kde jsem si dřepla na zem a koukala, jak se ostatní honí sem a tam. Protože jsem velmi empatická, sykala jsme bolestí pokaždé, když se nějaká má spolužačka natáhla na zem či byla nakopnuta do zadku. Tu najednou jsem dostala obrovskou šlupku do hlavy a dál si nepamatuji nic.
Softball, ke kterému jsme se dopracovaly před dvěma lety, byl ještě horší. Složitá pravidla, nadhoz, odpal, běh, vracení se zpátky na metu, meta zdarma... Nikdy jsem se nedostala do toho adrenalinového stavu, kdy vám vlají vlasy kolem uší, jste plně koncentrování na hru a nevnímáte nic jiného než míč. Já naopak přihlouple stojím, pohazuji s propocenou rukavicí a přemýšlím nad otázkami jsoucna a bytí. Nejen proto jsem terčem jízlivých poznámek a úšklebků - naštěstí mi ale nikdo zatím nestáhl kalhoty nebo neštípl do ruky. Spoluhráči mají totiž svých starostí dost - navzájem se poplácávají po ramenou, uznale kývají hlavou, fandí si a prožívají neuvěřitelnou zábavu. Hra je pro ně všechno a oni neváhají pro vítězství nasadit holé životy!
Když pak přijdu na řadu já a mým jediným úkolem je odpálit míč a pak oběhnout hřiště, cítím se nesvá. Jejich pohledy mě probodávají, slyším jak se mi někdo za zády chichotá. Tiše se modlím, abych nakročila správnou nohou a pak se strefila do míčku. Jen to nepokazit, jen to nepokazit! Statečně napřáhnu pálkou, jedno oko přivřu a koukám na míček, který se ke mně přibližuje neskutečnou rychlostí. Odpálím, upouštím pálku a mašíruju si to k metě. "Běž dál! Rychle! Na další" halekají za mnou a já tedy rychle běžím dál a dál. "Zpátky, zpátky, rychle se vrať zpátky!" slyším zas odjinud... Otáčím se a vracím se zpátky, meta už je ale zavřená a na mě se sypou nadávky. "Proč si tam nezůstala? Nemělas riskovat!" Týmový sporty jsou na nic.
Lenka Veverková
Co je pravda, a co ne? (Mlčení bobříků, Přísně tajné: Hrubá nemravnost)
... přemýšlím u inscenací Mlčení bobříků a Přísně tajné: Hrubá nemravnost. Autorem obou divadelních her je Tomáš Dianiška, který se při psaní nechal „inspirovat“ skutečnými osobnostmi, událostmi a celkovou atmosférou dané doby.
Lenka Veverková
Taková ta dobře udělaná činohra
Ona ho miluje hluboce, on ji rozumně. Ona žárlí na ni a zlobí se na něho, on vyžírá ji a ona chce zpět své peníze. A on podřezává svině. Zní to jako spletitá hra osudu nebo jako námět mexické telenovely?
Lenka Veverková
Takže vy budete kritička!
"A co vy studujete?" zeptal se mě se zájmem komisař, když jsem znovu neudělala zkoušku z autoškoly. "DAMU," přiznala jsem a hlas se mi klepal. "Tak to byste neměla bejt nervózní, ne?
Lenka Veverková
A žili šťastně až do smrti...
... říká se na konci skoro každé pohádky, aby byl happy end ještě umocněn a malé děti získaly pocit, že zlo zůstalo navždy poraženo a pravda a láska zvítězily nad lží a nenávistí. Ale bylo to tak doopravdy?
Lenka Veverková
Jak jsem si vysnila terasu
Vyrostla jsem na vesnici. Obklopená přírodou jsem tudíž byla dennodenně. Každé ráno mě budilo kohoutí kokrhání a slunce, jež mohutně pražilo do mých oken situovaných na východ. Snídala jsem na zahradě, chodila jsem bosky
Další články autora |
Čechy zasáhly extrémní bouřky, padaly obří kroupy. Hasiči měli stovky výjezdů
Přes Česko prošly velmi extrémní bouřky s nárazy větru kolem 90 kilometrů za hodinu a krupobití....
Češi vjeli do vojenské zóny, fotili se u tanku. Dítě pak usmrtil nalezený granát
Chorvatská policie propustila Čecha vyšetřovaného kvůli výbuchu u města Obrovac, při němž zemřelo...
Komentátor Schmarcz se v televizi pohádal se Šlachtou, pak zmizel ze studia
„Já jsem se zastal kluků policistů a vy do toho taháte politiku,“ začal křičet komentátor Martin...
Ruská jaderná ponorka plula u pobřeží Floridy. Fotky ukazují její poškození
Ruská flotila, která navštívila Havanu, se rozdělila. Část pluje od Kuby směrem k Venezuele,...
Východem Česka prošly silné bouřky a krupobití. Padající strom zabil člověka
Velmi silné bouřky, které ve středu večer zasáhly Moravu a Slezsko, mají jednu oběť. V Českém...
Assange u amerického soudu přiznal vinu v případu vyzrazení tajných informací
Zakladatel WikiLeaks Assange u amerického soudu přiznal vinu v případu vyzrazení tajných informací...
Padouch, nebo hrdina? Sága Assange po dvanácti letech končí
Premium Zakladatel serveru WikiLeaks Julian Assange se dohodl s americkou justicí a přizná se k porušení...
I s rakovinou slinivky lze žít mnoho let. Nový program odhalí nádor včas
Premium Lidé ohrožení zákeřnou rakovinou slinivky mají naději, že nezemřou do roka a půl od zjištění...
Ministři obrany USA a Ruska si zvedli telefon, poprvé od loňského března
Americký ministr obrany Lloyd Austin po telefonu hovořil se svým ruským protějškem Andrejem...
Získejte spousty produktů ZDARMA, sledujte instagram @emimino.cz
Pravidelné soutěže najdete také na našich sociálních sítích, především instagramu a facebooku.
- Počet článků 86
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 3977x
Seznam rubrik
- Aktuální dění
- Art
- Fejetony
- Divadlo
- Filmy
- Fotoblogy
- Hudba
- Humr
- Jak...
- Knihy
- Osobní
- Příběhy
- Rozhovory
- Životní styl
Oblíbené blogy
- Optimistický blog Kláry Mandausové
- Zápisky Terezy Boehmové
- Skvělý Stanislav Wiener
- Klára Hüttlová tak trochu z červené knihovny
- Cestovatel Rudolf Havlík