Prázdné řeči aneb Plkáme, plkáme

Ráno se potkáte se sousedem ve výtahu a už to začíná. „Dneska je krásně, co?" prohlásí do dlouhého ticha někdy mezi šestým a pátým patrem. „Vopravdu krásně,“ přikyvujete a nevíte kam s očima. „Ale má se to prej kazit, říkali v rádiu...“ dostanete ze sebe ještě a cítíte, jak vám po čele stéká kapička potu. Nenápadně pokukujete po sousedovi, který očima rentgenuje podlahu. Když se vaše pohledy střetnou, rozpačitě se na sebe usmějete. „Já... já jsem myslel, že jsem zaslechl, že maj bejt právě hrozný vedra...“ vykoktá ze sebe a ztěžka polkne. „Maj v tom zmatek,“ dodáte snaživě, ale tiše se modlíte, aby už ten výtah zastavil. Že jsteradši nešli pěšky...

V autobuse omylem vrazíte do spolužáka, kterého jste pět let neviděli. „Petře, si to ty? Co tady děláš? Jak se máš?“ „Mám se dobře. A co ty?“ „No, znáš to. Chvilku dobře, chvilku špatně...“ „Jasný... Jasný...“ tváří se chápavě a pak se raději začne koukat z okna. Vytáhnete mobil a předstíráte, že si musíte napsat zprávu. Po pár minutách vám dojde trpělivost a na zkoušku prohodíte: „A co Alena, jsi s ní ještě? Byli jste takovej hezkej pár...“ „Myslíš Lenku? Ne, ne. Rozešli jsme se před čtyřmi lety.“ „Aha, aha... Víš, já budu muset vystoupit. Někdy si zavoláme a domluvíme se, kdy se sejdeme a pokecáme...“ vzdáváte se a prcháte z autobusu o dvě stanice dříve. Celou cestu se radši koukáte do země, abyste náhodou nepotkali nějakého dalšího známého, se kterým si nemáte co říct.

Ale etiketa velí: „Plkejte, plkejte...“ takže musíte mít po ruce vždy pár vděčných témat: počasí, hrozná politika, všechno zdražuje, ty autobusy se pořád opožďují a jak se vlastně vůbec máš?... Žádné téma není tak silné, aby se o něm dalo diskutovat potřebných deset minut náhodného shledání. Takže nezbývá nic jiného než rozpačité pohledy, nenápadné koukání z okna, přehrabování v tašce a předstírání, že máte teď spoustu důležitějších věcí na práci. Ale vy přitom nechcete ztratit kontakt, chcete se spolu pozdravit, ale ten rozhovor je vám navýsost nepříjemný, protože není o čem mluvit. A tyhle řeči vás rozčilují a vůbec...