„Lolo," zašeptala
a nedokázala potlačit podivné radostné vzrušení, které pociťovala. „Lolo. Kdo
to byl? Byl to Robbie, viď?“ Maniak. Chtělo se jí to slovo vyřknout. Lola
neřekla nic a nepohnula se. Briony to zopakovala, tentokrát ne jako otázku. Konstatovala
skutečnost. „Byl to Robbie.“ ... Briony to znovu zopakovala. Jednoduše.
„Robbie.“ Z druhého konce jezera se ozvalo zvučné plesknutí, jak ryba
vyskočila, osamělý, ohraničený zvuk, neboť vánek už úplně ustal.
V korunách stromů ani v rákosí se už neozývalo nic děsivého. Řekla:
„Ty jsi ho viděla.“ „Jak jen mohl,“ zasténala Briony. „Jak se jen opovažuje.“
Lola jí položila ruku na holou paži a stiskla. Její mírná slova se doširoka
rozklenula. „Viděla jsi ho ty.“ Briony
se k ní přisunula a položila jí dlaň na ruku. „A to ještě nevíš, co se
stalo v knihovně před večeří, těsně potom, co jsme spolu mluvily. Napadl
moji sestru. Kdybych tam nepřišla, nevím, co by udělal...“
keira
Briony Tallis – S. Ronan / Cecilia Tallis – K. Knightley / Robbie Turner – J. McAvoy
Dvouhodinový snímek amerického režiséra Joea Wrighta (Pýcha a Předsudek) vás zavede do Anglie v roce 1935. Briony Tallis, třináctiletá slečna s velkou fantazií a spisovatelským nadáním, je tajně zamilovaná do Robbieho Turnera, mladého student medicíny, kterému rodina Tallisových platí vzdělání. Robbie však touží po Brionině starší sestře Cecilii. Oba dva se k sobě na první pohled chovají s odstupem až nepřátelsky, ale uvnitř je drásá touha po tom druhém. Briony, zaslepená láskou i vlastními představami se rozhodne, že když nemůže mít Robbieho ona sama, nebude ho mít ani Cecilia. Když si ze zvědavosti přečte Cecilin dopis plný erotických představ Robbieho, začne svého idola považovat za sexuálního maniaka a rozhodne se svou sestru ochránit.
Fatální chyba v rozumném uvažování hlavní hrdinky se projeví jednoho letního večera, kdy je v zahradě znásilněna Lola, dvanáctiletá příbuzná Tallisových. Briony, toužící po uznání ze světa dospělých, s očima navrch hlavy ze zločinu obviní Robbieho a tím navždy poznamená osud své sestry a její lásky. Ve třináctileté slečně se teprve utváří identita, ujasňuje si své životní postoje a neuvědomuje si, co neuváženým svědectvím způsobí.
O čtyři roky později...
Příběh pokání, jenž se na první pohled vztahuje k Briony, se náhle dotýká každého. Cecilia, nyní pracující jako zdravotní sestra, se přestala stýkat se svou rodinou, která uvěřila malé Briony a zničila jí tak život. Robbie, který si musel zvolit mezi vězením a válečnou frontou, bojuje na francouzské půdě proti nacistům. Oba dva na sebe neustále myslí, dopisují si a touží po sobě. Válka je však v plném proudu a vztah mladého páru nemá šanci. Briony konečně pochopí, co svým činem způsobila, a musí podstoupit duševní očistu. Chtěla by všechno vrátit zpátky, usmířit se se sestrou, ale bezmoc ji svazuje.
Román má skvěle propracovanou strukturu, spoustu zajímavých nápadů, ale nejdůležitější je silný lidský příběh, jenž je sice „jen“ iluze zrozená v hlavě Briony, která chce dvojici vrátit štěstí, jež jim právem patří. Pokání ukazuje, že nezáleží na tom, zda se příběh odehrál nebo ne, nýbrž na tom, že v knize (respektive ve filmu) je. Osobně se mi více líbila kniha, už pro její dlouhou předehru s typickou McEwanovskou atmosférou. Film nicméně naprosto splnil má náročná očekávání a překvapil mě hlavně tím, jak se některé scény vracely do filmu očima jiné z postav. Mnoho recenzí hodnotí jako vrcholnou scénu evakuaci britské armády z pláže u Dunkerku, mě osobně ale zrovna tento více než pětiminutový výjev přišel příliš zdlouhavý. Konec filmu je triumfem celého příběhu, není ani černý nebo bílý, stejně jako sám život. Pokud vás film zaujal, rozhodně neváhejte a užijte si McEwanovo brilantní dílo knižně.
