Lolita
Poprvé jsem ji uviděl, když jsem seděl v jedné zahradní restauraci. Jedním okem jsem projížděl ekonomickou rubriku, druhým jsem sledoval frmol na ulici. Popíjel jsem chlazenou minerálku, nohou si poklepával do rytmu nějaké stupidní rádiové odrhovačky a na článek o inflaci jsem se nemohl soustředit. Pak kolem mě prošla. Byla jako svěží vánek. Mezi ostatními upocenými kolemjdoucími celá zářila. Černé rozpuštěné vlasy, krátké bílé šaty, pod kterými se rýsoval její kulatý zadek, a dlouhé nohy na vysokých podpatcích. Celá ulice v tu chvíli patřila jí a ona to věděla. Jemně se pohupovala v bocích a sebevědomě kráčela dál a dál až mi zmizela v davu. Nestihl jsem ani zaznamenat její obličej, ale jenom její záda mě okouzlily natolik, že jsem měl chuť za ní vyrazit, chytit ji za to štíhlé zápěstí a prudce otočit k sobě. Vypadala na patnáct, ale byla určitě mladší, v dnešní době si nemůžeš bejt jistej ničim. Zvlášť ne v tomhle. Už proto jsem ji nechal jít a nesnažil se o sebemenší kontakt. Co z toho? Nějaká uhihňaná školačka, co by ráda vanilkovou zmrzlinu a držení za ručičku v parku.
Přesto jsem na ni nemohl přestat myslet. Ta ladnost její chůze, jemná pokožka třpytící se na slunci, hubená záda s vystouplými lopatkami, útlá stehna a k tomu všemu ten zadek. Asi jsem se pomátl, ale na tu zatracenou náctiletou holku jsem nemohl přestat myslet. Ani chvíli.
Následovalo dlouhé nic. Ráno vstát, zkontrolovat v zrcadle kruhy pod očima, kafe, práce, posilovna, práce, pracovní večeře a chvilka před spaním, kdy jsem si jí představoval a pak se svalil na záda a koukal do stropu. V té kavárně jsem proseděl hodiny obracením stránek, které jsem nevnímal. Místo toho jsem si představoval, jak vypadá v obličeji (velké naivní oči, smyslné rty a červené tváře) a jak jí držím kolem ramen a ona cupitá vedle mě. „Dáte si ještě něco?“ Tebe. A ne jednou. „Dáte si ještě něco, pane?“ „Eh... Ne, to bude všechno zaplatím.“
Po měsíci jsem jí potkal. Byla to jistě ona, poznal jsem to, ani se nemusela otáčet. Stála přede mnou ve frontě v supermarketu. Bílé tričko, černé šortky, podpatky. Vlasy v nedbalém drdolu, na šíji jí zůstalo pár zapomenutých pramenů. Necelé dva metry ode mě stála moje lolita. V ruce držela košík a jemně s ním pohupovala, přitom se bavila s nějakou obyčejnou, nezajímavou holkou. Nudná, blbá, otituloval jsem jí a dál jsem měl oči jen pro Ni. Každý její pohyb a gesto ve mně vyvolával touhu poznat se s ní. Už jí nesmím ztratit, říkal jsem si a bylo mi jedno, jestli se s ní seznámí trapným „Jsem známý fotograf a mohl bych vám udělat pěkné snímky,“ (s půjčenou zrcadlovkou od kolegy) nebo neformálním „Nešla bys se mnou na něco k pití?“ (opít jí jedním koktejlem a přivléct k sobě do bytu). Bylo mi horko. Vyrazil jsem na lov.
Svůj košík (mražená pizza a litrovka coca coly – typická večeře osamoceného chlápka, co kouká po mladejch holkách) jsem nechal na zemi a rychlými kroky jsem za ní spěchal. Za jejími dívčími boky, hebkými vlasy a kostnatými lýtky. „Promiňte, promiňte. Chvátám!“ vrážel jsem do lidí, kteří si snad mysleli, že je chci předběhnout. Jak byli bláhoví, já chtěl jen spatřit můj objekt touhy tváří v tvář. Zahlédl jsem ji mizet za rohem, pár rychlých kroků a už jsem jí dýchal na záda. „Slečno, slečno. Zapomněla jste si účtenku!“ zvolal jsem v největším zoufalství (nic trapnějšího mě v tu chvíli nenapadlo). Nejdříve se otočila ta obyčejná, tuctová, hnědovlasá holka s ofinou a pěti kily nadváhy. Ty zmiz, chtělo se mi říct, ale místo toho jsem se usmál na znamení, že ten pokřikující blázen jsem vážně já. Ofinatá strčila do mé krásky, která se pomalu otočila.
Pohodila vlasy a trochu se na mě usmála. „Ale já mám svou účtenku tady,“ říkala klidně a v ruce stále svírala zmuchlaný papírek. Nevěřícně jsem se na ní zadíval. Mohlo jí být asi čtyřicet a hlas by jí mohla závidět jakákoli barmanka čtvrté cenové. To snad ne! Tohle to ne. Zmateně jsem se zadíval. Kde je moje lolita? Já nechci tuhle vyhublou, starou ženštinu s falešným úsměvem. „Aha, to jsem se asi spletl,“ řekl jsem a tiše jsem couval pryč. Hnědovlasá se zasmála (něco jako psí štěkot) a přestárlá pohodila vlasy. Díval jsem se na ní s nostalgií. Zezadu opravdu vypadala překrásně. Svěže. Mladě. Odcházel jsem poražen. Moje představy byly nadobro zničené. Žádné sexy rty a červené tváře se nekonaly. Byl jsem otřesen. Nezbývalo nic jiného než se vrátit pro pizzu s colou a doma si zapnout notebook. Ten den bylo přede mnou ještě hodně práce.
Lenka Veverková
Padající punčocháče
patří mezi typické holčičí problémy, které muži prostě nikdy nepochopí. Pominu-li transsexuály a travestity, málokterý chlap si dokáže představit ten pocit, když vám padají punčocháče.
Lenka Veverková
Nemáš u sebe náhodou...?
kapesník, tužku na oči, balzám na rty, pinzetu, propisku, lihovku, papír, nůžky, pilník, učebnici, pití, svačinu, zápisník, šátek, šálu, rukavice, vložky, tampón, dezinfekci, zubní nit, parfém, flashku, provázek, gaffu, lepidlo, žvýkačku, pravítko, slovník, svetr, svorku, lžičku, vidličku, příbor, kapesní nůž, igelitový pytlík, bonbón, něco sladkýho, prášek na bolení hlavy, deštník a nebo taky gumičku?
Lenka Veverková
Ta malá babička, co prodává růže
Ta malá svraštělá babička, co postává u podchodu a chvěje se zimou. Ta malá vrásčitá chvějící se babička, jejíž oči na mě zeširoka hledí. A já se jim vyhýbám, seč můžu. U kotníku má igelitku naplněnou desítkami růží. V ruce drží jednu, zabalenou v papíře. Chvěje se. Růže i babička. I kdybych se jí snažila vyhnout, vykoukne na mě znenadání u hlavní pošty. Malá, nepřehlédnutelná babička, jež nemluví, neprosí, nenaléhá. Mlčky stojí a klepe se.
Lenka Veverková
Návštěva
A: Tak jsme tady. Tady je záchod. Tady koupelna. Támhle kuchyň. Ložnice tady. Ani se nezouvejte. A nebo jo, víte co, venku sněžilo. Vodu. Dáte si? Mám studenou i teplou.
Lenka Veverková
V tramvaji č. 16
Od té doby, co nepracuju ve čtyřce bez ubrusů, jsem ztratila poměrně častý kontakt s hloupými a omezenými lidmi. Proto mě vždy o to více vyvede z míry situace, kdy někdo takový vstoupí do mé pravdoláskařské bubliny, v níž nikdo nevolí komunisty, nemá rád Dana Landu a všichni používají slova děkuju a prosím.
Další články autora |
Stovky amerických obrněnců se v řádu dnů nepozorovaně přemístily do Česka
Několik set vozidel americké armády včetně obrněnců Bradley nebo transportérů M113 se objevilo ve...
Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici
Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...
Podvod století za 2,4 miliardy. Ortinskému hrozí osm let a peněžitý trest 25 milionů
Luxusní auta, zlaté cihly, diamanty a drahé nemovitosti. To vše si kupoval osmadvacetiletý Jakub...
Auto vyjelo z vozovky a srazilo tři lidi. Žena zemřela, dvě vnučky jsou zraněné
Osobní auto srazilo dnes odpoledne v Čáslavicích na Třebíčsku ženu a dvě děti. Žena srážku...
Zemřel bývalý místopředseda ODS Miroslav Macek. Bylo mu 79 let
Ve věku 79 let zemřel bývalý místopředseda ODS a federální vlády Miroslav Macek, bylo mu 79 let. O...
Na Chebsku vjel vlak do spadlého stromu a vykolejil, provoz na trati stojí
Uzavírka trati u Plesné na Chebsku, kde ve čtvrtek odpoledne v úseku mezi Velkým Luhem a Skalnou...
Zloději stačila otevřená větračka. Z přízemních bytů kradl šperky i elektroniku
Policisté dopadli v Ostravě recidivistu, který se krátce po propuštění z vězení vrátil ke svému...
Vagony po nehodě u Klínce odklidí dopravce. Policie zahájila úkony trestního řízení
Policie prověřuje čtvrteční vykolejení osobního vlaku bez strojvůdce poblíž Klínce u Prahy pro...
Zdravotnictví čeká kolaps, věští analýza. Chybí 3000 lůžek, péče se nadužívá
V českém zdravotnictví hrozí bez přijetí potřebných opatření vyčerpání zdrojů. Systém není podle...
Akční letáky
Prohlédněte si akční letáky všech obchodů hezky na jednom místě!
- Počet článků 86
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 10069x
Seznam rubrik
- Aktuální dění
- Art
- Fejetony
- Divadlo
- Filmy
- Fotoblogy
- Hudba
- Humr
- Jak...
- Knihy
- Osobní
- Příběhy
- Rozhovory
- Životní styl
Oblíbené blogy
- Optimistický blog Kláry Mandausové
- Zápisky Terezy Boehmové
- Skvělý Stanislav Wiener
- Klára Hüttlová tak trochu z červené knihovny
- Cestovatel Rudolf Havlík