Jak jsem málem nejela na výlet
takhle jsem se hezky sbalilaLV
Zpět k výletu. Lístek tam i zpět jsem si koupila přes internet, zbývalo jej pouze ráno vyzvednout na vlakové stanici a tradá. Hurá! Olala! Miluju výlety! A navíc ještě k moři! No bájo! Tralala! Těšila jsem se jako malá holka.
Den před výletem jsem se rozhodla jít si zaběhat. Bylo krásné počasí, udělala jsem tedy výjimku a oblékla jsem si tedy šortky, abych se neupekla a zároveň se k móři opálila již dopředu. Obula si běžecké boty, popadla mobil a platební kartu, abych si cestou zpět mohla koupit nějaké ovoce, a rozeběhla se se sluchátky na uších vstříc aktivnímu pohybu na čerstvém vzduchu. Vrátila jsem se domů, vykonala pár běžných činností od sprchy, večeře, vyčištění zubů po prokrastinaci na internetu a usnula.
Ráno jsem nemohla ani dospat. Probudila jsem se s úlekem již před zazvonením budíku. S vytřeštěnýma očima jsem se podívala na mobil, abych opět mohla spadnout do kómatu na další hodinu. Poté jsem si chtěla udělat hezké ráno beze spěchu, stresu, shonu, starostí a dalších věcí na es. Uvařila jsem si kávu a v klidu posnídala, vyskládala jsem si na postel všechny věci, které si chci vzít s sebou a připravila si svačinu na cestu. V ten moment jsem již trochu nestíhala a zbrkle kontrolovala na internetu, jak se co nejrychleji dostanu na nádraží. Uf, uf, ještě mám čas. Co si vezmu na sebe? Bude teplo nebo zima? A jaké boty? V posledních minutách jsem vše naházela do baťohu a vyběhla z domu.
Uběhla jse asi sto metrů a zatmělo se mi před očima. Na vyzvednutí lístku potřebuju platební kartu. Kde ji mám? Servala jsem batoh ze svých zad a podívala se do plastového obalu od kiwi, v němž nosím všechny karty, lžičku na jogurt a rtěnku. Karta tam nebyla! Nebyla!
Propánajána! Sprintovala jsem domů. Karta nebyla na okně, na stole, na poličce, ani stolku od televize, na posteli, ani na zemi. Na všech obvyklých místech, kam kartu většinou dávám, bylo pusto prázdno. Pomalu jsem začala ztrácet nervy, nicméně jsem se neustále snažila držet hlavu vzhůru, ale zároveň se koukat, kam šlapu a být si vědoma, že pod svícnem je největší tma.
Takže kde je SAKRA ta karta?! Odhodila jsem peřinu, odhodila jsem polštáře, vysypala jsem zásuvku nočního stolku, prohledávala jsem diář a stránky knih. Přitom jsem přemýšlela, co jsem včera dělala naposledy. Kdy jsem kartu použila. V mých super elastických kalhotách na běhání nebude, nemají kapsy. Byla jsem určitě v kuchyni. Podívala jsem se na jídelní stůl, na linku, do lednice. Nebyla ani v mojí poličce. Začínala jsem být hysterická a to není legrace. Znovu jsem se prohledala tašku od kiwi. Znovu jsem vyndala všechny věci z baťohu. Nikde nic. Na internetu výslovně psali, že bez platební karty mi žádný lístek nevydají. Zkontrolovala jsem, jestli se stačím dostat na nádraží. Mám posledních deset minut a celou cestu se poté budu nervovat a pak budu mít tři minuty na to dostat se z metra do vlaku. Bože!
V ten moment přestala uvažovat rozumně. Podívala se na postel, za postel, pod postel. Nahlédla do šuplíku s kosmetikou, rozházela všechny časopisy a noviny, knihy a sešity. Znovu baťoh, co kdyby. Co kdyby přece jenom! Nikde nic. Skoro jsem brečela a brodila se v nepořádku na zemi. Mé kotníky se ztrácely v odstřižcích časopisů, létáků, ale karta nikde. V ten moment mě osvítilo a já si vzpomněla. Vytáhla jsem kartu a běžela na vlak.
Na stanici jsem vyzvedla lístek, modlila se ve vlaku, upínala oči k hodinám, nervózně čekala na nástupišti, vlétla do metra, nervózně podupávala nohou, naklusala do vlaku a vydýchávala asi pět minut stres a námahu poslední hodiny.
Za chvli už vystupuji. Sláva, nazdar výletu!
Tak kde byla platební karta?
Lenka Veverková
Regulace intimity: "Co tě sere? Nad čím se dojímáš?" ptají se herci
Za co se stydíš? Co miluješ? Co tě mrzí? V co doufáš? Tyto otázky položil režisér inscenace Regulace intimity Jiří Havelka studentům 4. ročníku alternativního a loutkového divadla DAMU. Ti nyní stojí tváří v tvář divákům a zpovídají se. Po tvářích jim občas přelétne úsměv, na konci jim však všem stékají slzy po tvářích. Jsou ale způsobené emocemi nebo tygří mastí, již si herci namazali pod oči?
Lenka Veverková
Moje psycholožka o tom ještě neví…
ale můj učitel tvůrčího psaní již ano. Mám strach, že někde někdy někdo zjistí, že něco nevím. Cokoli. Název první hry Bertolta Brechta, ostrov na čtyři, jméno ministra školství, SPZ Strakonic na tři nebo recept na segedýn. Přemýšlím, v čem vězí můj problém, moje prokletí a má obsese. Chci něco dokázat sama sobě nebo svým rodičům? Chci být nejlepší ve skupině a získat tak vůdčí postavení? Nebo se naopak bojím, že mě skupina nepřijme a vysměje se mi? Možná mám problém se sebepřijetím či jsem nedostávala od rodičů tolik lásky, kolik jsem potřebovala.
Lenka Veverková
Pitínský slovník: Ale co z toho, blbečku, když mi scházíš?
Mám dvě uši, ale když zavírám oči, už je neslyším. Vyzuj si boty a zatanči nám! Nikdy ti ústa tak hezky nevoněla. Otři mi pot z čela. Neslyšíte, že mi řve dítě? Náš kanár ale umí "der"... Perly v uších. Písek ve vočích. Z Nietzscheho nic. Skotský golf. A ta poloprázdná flaška je tygrem, jehož jméno je láska. Maruno, sedni si! Ale již začínám, jen si dovoluji ztratit čas na malou dramatickou pauzu před začátkem toho kousku...
Lenka Veverková
Pohádka o věcech v šuplíku
To vám byly časy, když jo-jo svítilo a hrálo veselou písničku, zatímco po provázku skákalo nahoru a dolů. Nahoru a dolů. Nahorů a dolů. Stále dokola v rytmu té hloupé melodie. Stále a stále nahoru a dolů. Jo-jo bylo věčně v pohybu, prostě k nezastavení. Nyní ovšem leží zapadlé v zásuvce, šňůrka zašmodrchaná, baterky vybité. Z výjimečného jo-ja je teď nudné, obyčejné jo-jo, k tomu navíc nepoužívané.
Lenka Veverková
Jak jsem dofotila
Láska k umění mnohdy navodí pocit, že i vy jste talentovaní. Nač jen pasivně přijímat, tleskat a s úžasem hledět? Je třeba také tvořit! Projevit se skrze hudbu, film, divadlo, fotografii, báseň, tanec, sochu, obraz, instalaci, román, tapiserii či patchwork...
Další články autora |
Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici
Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...
Podvod století za 2,4 miliardy. Ortinskému hrozí osm let a peněžitý trest 25 milionů
Luxusní auta, zlaté cihly, diamanty a drahé nemovitosti. To vše si kupoval osmadvacetiletý Jakub...
Stovky amerických obrněnců se v řádu dnů nepozorovaně přemístily do Česka
Několik set vozidel americké armády včetně obrněnců Bradley nebo transportérů M113 se objevilo ve...
Zemřel bývalý místopředseda ODS Miroslav Macek. Bylo mu 79 let
Ve věku 79 let zemřel bývalý místopředseda ODS a federální vlády Miroslav Macek, bylo mu 79 let. O...
Moskva se chlubí kořistí z Ukrajiny: Abramsy, Leopardy i českým BVP
V Moskvě ve středu začala výstava západní vojenské techniky, kterou používá ukrajinská armáda a...
Na jednání o míru nepřijdeme, vzkázali Rusové. Švýcaři je ani nezvali
Švýcarsko iniciuje vlastní mírovou konferenci o Ukrajině. S pozváním Ruska na setkání, které se má...
Pavel zkritizoval všechny. Nefér jsou Babišova slova i kampaň SPOLU, míní
Kampaň, která dělá z hnutí ANO zastánce ruských zájmů, je podle prezidenta Petra Pavla stejně nefér...
O menopauze musíme mluvit, burácela herečka Halle Berry před Kapitolem
Slavná herečka Halle Berry se zapojila do americké politiky, když podpořila senátorky snažící se o...
Sluší se, aby zaměstnanec věděl, proč je propouštěn, řekl Juchelka
Poslanci se přeli o změnu zákoníku práce. Opozici se ho nepodařilo vrátit vládě k přepracování....
Mezinárodní obchodník – balicí stroje
ManpowerGroup s.r.o.
Středočeský kraj
- Počet článků 86
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 10069x
Seznam rubrik
- Aktuální dění
- Art
- Fejetony
- Divadlo
- Filmy
- Fotoblogy
- Hudba
- Humr
- Jak...
- Knihy
- Osobní
- Příběhy
- Rozhovory
- Životní styl
Oblíbené blogy
- Optimistický blog Kláry Mandausové
- Zápisky Terezy Boehmové
- Skvělý Stanislav Wiener
- Klára Hüttlová tak trochu z červené knihovny
- Cestovatel Rudolf Havlík