Jo, tak to jsme

na tom stejně. Já jsem na takovém táboře taky byla. A to proto, že kamarádka mojí sestry byla nějaká světluška nebo jiskřička nebo co to bylo za blábol. A tak jsem jela na TŘI týdny na dívčí skautský tábor, kde jsem měla podobné zážitky, jako ty. Akorát s tím rozdílem, že naštěstí tam byla ta kamarádka, které se mě zželelo a hlídku jsem měla asi jenom dvakrát. Mám ráda civilizaci, jsem pražanda jako noha, ale každé léto vyjedu za hranice někam s krosnou a jím z ešusu... Ale hlavně, tam nikdo mě nenutí, abych skládala skautský slib (což jsem obrečela, protože mi nikdo neřekl, že kvůli tomu nemusím chodit do konce života v divný košili do skauta, jak jsem si myslela) a musela při něm jíst vrchovatou lžíci soli a nechat si polívat ledovou vodou hlavu při deseti stupních nad nulou.

:)

Tábor jsem tedy taky srdečně nesnášel, ale na tom měli hlavní zásluhu ti totálně divní vedoucí.

Dnes ovšem do přírody - a nejlépe pod širák - vyrazím kupodivu rád ;)

Také jsem nosil hnědou košili...

velmi pěkně a vtipně napsáno, máte talent děvče. Skautská výchova je tvrdá, my museli navíc na táborech šlapat v neděli 4-5 km na mši do kostela. Ale všechno se Vám to jednou  v dobrém vrátí a mnoho z toho, co jste se naučila, butete jednou pravděpodobně - žel Bohu - potřebovat.

Re: Také jsem nosil hnědou košili...

..hneda kosile.. nekecej ,ze jsi byl u HJ 

Jak já tě chápu!

Hehe, já chodila do skauta čtyři roky a měla jsem to tam asi stejně ráda jako ty. :D

Oba dva tábory jsem probrečela a psala domů dopisy ať si pro mě přijedou, latrína ala pár prken stlučených nad propastí, stany s podsadou, mytí v řece a jídlo z ešusu (a jeho mytí v jednom lavoru pro čtyřicet lidí? no fuj!) nebylo a asi nikdy nebude nic pro mě. :) Taky jsme měli dost kruté vedení, bylo mi asi 7 když jsem tam byla poprvé a nikdo se tam se mnou nemazlil (jak obrazně, tak doslova :D )... Nedávno jsem se dozvěděla, jak to samé vedení na táborech cenzuruje děckám dopisy, když píšou, že se jim tam nelíbí.

No každopádně ve 12 jsem skauting vzdala a přesedlala na volejbal, kde jsem tedy byla o milion procent spokojenější. :)

Re: Jak já tě chápu!

přesně takhle to mám já jsem ráda za to naše virtuální souznění

Opět se bavím...

Styl psaní této mladé slečny mě překvapuje. A to tak, že velmi mile. Tímhle stylem psával Šimek s Grossmannem, ale že něco takového (tj. srozumitelného, vtipného a psaného s nadhledem a ironií) daří sedmnáctileté holce... klobouk dolů. Hážu do záložek a těším se na další články od "Veverky" :).

Radek Hrdlička.

http://www.radekh.cz

skauting je pro uchyly..

mesto je mesto;-) uz mam letos taky jedno kliste a to se prirode vyhejbam jak to de..

Yeaap

Náhodou, mě se to líbilo!! Komentáře typu chyba rodičů či špatný výběr vedoucích a nebo "fňukna" , jsou úplně mimo. Samotný článek je trefný a vtipný v popisu kontrastu přechodu z velkoměsta do "zapadákova" Pokud výrůstáte ve velkoměstě, kde máte všechno po ruce, supermarkety, školy, přátele na každém rohu, zábavu a najednou se máte ocitnout někde uprostřed ničeho, aklimatizovat se na nové prostředí, zvolíte cestu nejmenšího odporu - přidáte se ke skupině, která v místě nejvíc vyniká.. Bohužel to byl zrovna skaut. Zastaralá tradice sbližování a utužování vztahů. Dneska už všechno funguje úplně jinak. Nemluvě o morzeovce, k čemu mi asi bude v době mobilů a sms ? I ta moje šunka v případě nouze vyšle GPS lokaci a ještě s vybitou baterii

Re: Yeaap

..clanek neni spatne napsany,ale je to fnukna..  no a pust si GPS az Ti ji Amis zase jako ve valcce s Irakem vypnou  morseovkou se dotukas v kriminale pres zed, tam Ti bude mobil k prdu...

chyba rodičů

Myslím že špatný byl už výběr oddílu - chodit někam, kde mě to nebaví dělat věci, jejichž smysl nechápu, asi není dobrý začátek. Nepříjemný pocit z letního tábora už je pak víceméně předem daný a ani sebelépe vedený tábor s perfektním programem to nemůže změnit. A přitom je tolik možností, kroužků a dalších aktivit a vy jste si vybrala tu nejvíce vzdálenou vašemu naturelu.

Chyba nebude v těch světluškách!

Možná je to o vedoucích ...

Celej život jsem žil na venkově, takže možná to vše vidím z jinýho úhlu pohledu, ale: Za těch pár táborů co jsem absolvoval jsem se o přírodě dozvěděl víc, jak z hodin botaniky a biologie. Jak se domluvit s bandou cizích lidí, abych se zbytečně nedřel sám ( v zaměstnání výborná zkušenost ). A hlavně jsem se naučil, že dokud mám dvě šikovný ruky a v hlavě občas nápad tak nic není ztraceno. Pravda - všechno mi došlo až s odstupem času.  ... Jinak super napsáno. P.S. Měl jsem štěstí, že mě nenutili do kreslení. Z toho mám fobie už od MŠ.

Rodiče jsou krutovládci, bezcitní a zlí, pryč s nimi...