- Napište nám
- Kontakty
- Reklama
- VOP
- Osobní údaje
- Nastavení soukromí
- Cookies
- AV služby
- Kariéra
- Předplatné MF DNES
na tom stejně. Já jsem na takovém táboře taky byla. A to proto, že kamarádka mojí sestry byla nějaká světluška nebo jiskřička nebo co to bylo za blábol. A tak jsem jela na TŘI týdny na dívčí skautský tábor, kde jsem měla podobné zážitky, jako ty. Akorát s tím rozdílem, že naštěstí tam byla ta kamarádka, které se mě zželelo a hlídku jsem měla asi jenom dvakrát. Mám ráda civilizaci, jsem pražanda jako noha, ale každé léto vyjedu za hranice někam s krosnou a jím z ešusu... Ale hlavně, tam nikdo mě nenutí, abych skládala skautský slib (což jsem obrečela, protože mi nikdo neřekl, že kvůli tomu nemusím chodit do konce života v divný košili do skauta, jak jsem si myslela) a musela při něm jíst vrchovatou lžíci soli a nechat si polívat ledovou vodou hlavu při deseti stupních nad nulou.
Tábor jsem tedy taky srdečně nesnášel, ale na tom měli hlavní zásluhu ti totálně divní vedoucí.
Dnes ovšem do přírody - a nejlépe pod širák - vyrazím kupodivu rád ;)
velmi pěkně a vtipně napsáno, máte talent děvče. Skautská výchova je tvrdá, my museli navíc na táborech šlapat v neděli 4-5 km na mši do kostela. Ale všechno se Vám to jednou v dobrém vrátí a mnoho z toho, co jste se naučila, butete jednou pravděpodobně - žel Bohu - potřebovat.
..hneda kosile.. nekecej ,ze jsi byl u HJ
Hehe, já chodila do skauta čtyři roky a měla jsem to tam asi stejně ráda jako ty. :D
Oba dva tábory jsem probrečela a psala domů dopisy ať si pro mě přijedou, latrína ala pár prken stlučených nad propastí, stany s podsadou, mytí v řece a jídlo z ešusu (a jeho mytí v jednom lavoru pro čtyřicet lidí? no fuj!) nebylo a asi nikdy nebude nic pro mě. :) Taky jsme měli dost kruté vedení, bylo mi asi 7 když jsem tam byla poprvé a nikdo se tam se mnou nemazlil (jak obrazně, tak doslova :D )... Nedávno jsem se dozvěděla, jak to samé vedení na táborech cenzuruje děckám dopisy, když píšou, že se jim tam nelíbí.
No každopádně ve 12 jsem skauting vzdala a přesedlala na volejbal, kde jsem tedy byla o milion procent spokojenější. :)
přesně takhle to mám já jsem ráda za to naše virtuální souznění
Styl psaní této mladé slečny mě překvapuje. A to tak, že velmi mile. Tímhle stylem psával Šimek s Grossmannem, ale že něco takového (tj. srozumitelného, vtipného a psaného s nadhledem a ironií) daří sedmnáctileté holce... klobouk dolů. Hážu do záložek a těším se na další články od "Veverky" :).
Radek Hrdlička.
mesto je mesto;-) uz mam letos taky jedno kliste a to se prirode vyhejbam jak to de..
Náhodou, mě se to líbilo!! Komentáře typu chyba rodičů či špatný výběr vedoucích a nebo "fňukna" , jsou úplně mimo. Samotný článek je trefný a vtipný v popisu kontrastu přechodu z velkoměsta do "zapadákova" Pokud výrůstáte ve velkoměstě, kde máte všechno po ruce, supermarkety, školy, přátele na každém rohu, zábavu a najednou se máte ocitnout někde uprostřed ničeho, aklimatizovat se na nové prostředí, zvolíte cestu nejmenšího odporu - přidáte se ke skupině, která v místě nejvíc vyniká.. Bohužel to byl zrovna skaut. Zastaralá tradice sbližování a utužování vztahů. Dneska už všechno funguje úplně jinak. Nemluvě o morzeovce, k čemu mi asi bude v době mobilů a sms ? I ta moje šunka v případě nouze vyšle GPS lokaci a ještě s vybitou baterii
..clanek neni spatne napsany,ale je to fnukna.. no a pust si GPS az Ti ji Amis zase jako ve valcce s Irakem vypnou morseovkou se dotukas v kriminale pres zed, tam Ti bude mobil k prdu...
Myslím že špatný byl už výběr oddílu - chodit někam, kde mě to nebaví dělat věci, jejichž smysl nechápu, asi není dobrý začátek. Nepříjemný pocit z letního tábora už je pak víceméně předem daný a ani sebelépe vedený tábor s perfektním programem to nemůže změnit. A přitom je tolik možností, kroužků a dalších aktivit a vy jste si vybrala tu nejvíce vzdálenou vašemu naturelu.
Chyba nebude v těch světluškách!
Celej život jsem žil na venkově, takže možná to vše vidím z jinýho úhlu pohledu, ale: Za těch pár táborů co jsem absolvoval jsem se o přírodě dozvěděl víc, jak z hodin botaniky a biologie. Jak se domluvit s bandou cizích lidí, abych se zbytečně nedřel sám ( v zaměstnání výborná zkušenost ). A hlavně jsem se naučil, že dokud mám dvě šikovný ruky a v hlavě občas nápad tak nic není ztraceno. Pravda - všechno mi došlo až s odstupem času. ... Jinak super napsáno. P.S. Měl jsem štěstí, že mě nenutili do kreslení. Z toho mám fobie už od MŠ.