Rady a proroctví krále Šalamouna IV.

Rozhodování o vině a trestu, po staletí diskutovatelné téma, které bude navždy součástí lidských životů, protože člověk hřeší a hřešit bude....  viz Římský trestní zákoník....

„Vážení povstaňte a vyslechněte rozsudek Jménem Republiky.“

„Vzhledem k vaší trestní činnosti, která je mimo rozsah trestně-právní odpovědnosti zákonů České republiky nelze v tomto případě vynést rozsudek a tímto se osvobozujete. Jste volní.“

Že jste tento osvobozující výrok od soudce ještě neslyšeli? Někteří ale ano. Pro nás si stačí připomenout kauzy, kde byly použity za důkazy telefonní hovory, které se nakonec ukázaly jako nepoužitelné vzhledem k tomu, že byly použity tzv. protiprávně. Došlo k osvobozujícímu rozsudku těch, kteří „vesele“ páchali trestní činnost a aby při jejich dopadení, byli následně osvobozeni. Ale vždyť „Oni“ jen kradli, lobovali, kuli pikle, prodávali kiosky, prostě dělali něco, co je v rozporu s morálkou. Použili vlastní funkci ke svému zbohatnutí či napomáhání ke zbohatnutí druhých, prostě evidentní lumpárny a i když je Policie chytila přímo při činu, tak nebyla schopna vinu následně prokázat příslušnými důkazy. Soudce je „musel“ na základě neprůkaznosti důkazů, osvobodit.

  Ale tohle nás dnes nezajímá. Nás zajímá, že podle trestního zákona § 130 popř. § 226 popř. jiného § lze dotyčného odsoudit, je to tak, že? Jenže jak vidíme § je v tr. Zk. spousta něco přes 3000! Je tam popsáno skoro vše, co člověk může v dnešním světě "napáchat." A když to tam není, připíše se tam napříště, ale než se doplní, tak je tento trestný čin nepotrestatelný. Tak to v dnešním soudnictví chodí. Pokud přečin není v tr.zk, tak prostě neexistuje, ale co spravedlnost a poškození? A tady je zakopaný pes. Tahle společnost je už v takovém tažení, že mnohdy vyhrává „lump“, protože soudce nemá na jeho čin žádný §. V našem světě to znamená, že lumpa prostě osvobodí a lump tu žije s námi vesele dál s nekale získaným majetkem, se zvýhodněním, úplatkem a bůh ví čím ještě. Našich 3000 § na lumpy nestačí. Nevynesený trest, není-li v tr. Zk. poškozeným nepomůže, nevrátí jim čest, majetek a jsou v zoufalé situaci co dál? Tak zvyšujeme napětí ve společnosti tím, že tu běhají stovky lumpů. A lidé se nenávidí, jsou plní hořkosti a zlosti. Přitom od nenávisti k válčícím lidem už pak není tak daleko.  

Ptám se proč by nemohl dál platit trestní Římský zákon, nebo Činský soudnický kodex, či dokonce Šalamounova rozhodnutí? O čem tu hovořím? Pro neznalé doplním. Jdu-li časem zpět, narazím na Římský tr. Zk., kde se v počátku uvádí věta tohoto významu:

„Bude-li zjištěno, či prokázáno, že „lump“ jednal s opravdovým zájmem poškodit druhou osobu, pak je za svůj čin odpovědný, a bude odsouzen v rozsahu tohoto přečinu.“  Ano, čtete dobře. Bude za svůj čin odpovědný! A bylo na posouzení soudce a několika $ tehdejšího římského tr.zk kolik "lump" vyfasoval. Nyní se přesuňme na dálný východ. V Číně soudili v jednotlivých územních celcích zvolení a vybraní soudci, kteří dostali při svém jmenování určitou příručku, kde byly obsaženy podobné terminologické úvahy o trestech, podobenství a následně již i o výších trestů. Avšak, co bylo podstatné, byl fakt, že bylo na jejich „morální“ vůli, jak se tr.zk. řídili, dokonce mohli posoudit rozsah nekalého jednání, které ještě nebylo zapsáno, aby mohli vynést spravedlivý rozsudek. A věřte, že jej na vynesli, bez ohledu na to, zda byl čin popsán. Zajímavé podobenství, že? / Dále vezměte v potaz podobenství od dob Čingischána, ruských gubernií až k moderní USA demokracii, kde soudí jak na běžícím pásu./

Ve státě Judském, za panování krále Šalamouna, také žádný tr. Zk nebyl. A přec stát fungoval. Rozhodoval král a jím jmenovaní soudci. A i zde bylo jasné, že soudce měl posoudit a odsoudit „lumpa“ ze jeho čin, ač k tomu neměl příslušný § či příslušnou „kuchařku“ ze které by mohl příslušný čin ohodnotit. Pokud se prokázala „lumpova“ vina či úmysl a jestliže „lump“ evidentně ublížil, či měl v úmyslu, pak byl potrestán. Bylo jen na soudci, aby rozhodnul o výši trestu. V tomto principu jsou tyto tři linie soudcovství v podstatě stejné. Bylo opravdu na soudcovo rozhodnutí, že viník bude potrestán. A tj. ten okamžik který nás odsunul z linie lidskosti do linie nemorálnosti a následně nenávisti. Lumpové si tu chodí vesele po světě, a jsou čistí! A to jen proto, že nemáme příslušný $. Proto dnes soudce nemůže na podkladě „jistých“ důkazů dotyčné viníky odsoudit. Nemá paragraf.

Soudce dnes není soudce, je to člověk, co nepoužívá svoji hlavu, jen vaří z tr. Zk. dané země a napaří vám tolik co mu radí kniha, ale nefunguje celý svět dnes takto? Smutné, že? Co hůř, tuto práci už vyko-návají lidé, kteří neoplývají vysokou morálkou, nejsou ani tak chytří, věřte mi. Nemají logiku k věci. Jsou to tzv. memoranti, co se dokáží nabiflovat zákony a pak jdou a soudcují. Strašné i smutné. Došli jsme do cíle zániku?

Dodávám, že zde pomíjím:  že se někdy spleteme a odsoudíme jednou za čas nespravedlivě, že ne všichni soudci jsou memoranti, ale jsou svázaní systémem, že všechny ujmy nejsou prokazatelně újmami a že se prostě mineme posouzením v úsudku, ale pokud by systém soudů dosáhnul na fakt, že budou odsouzeni vždy všichni lumpové za své činy, pak by lidé systému věřili a na světě by bylo míň nespravedlnosti, či aspoň mělo být. Neopomíjím však nelidství v rozsahu špatných rozhodnutí, nadržování, lobistiku, kamarádství, úplatkářství, prostě i zde byli, jsou a budou neřestní soudci.

A co Šalamoun? Víme, že rozhodoval, hlavou! K rozsudku mu stačilo, že se obviněnému prokázala vina, a na to mnohdy musel přijít sám, beze svědků, pouze úsudkem. Dnes máme kamery, odposlou-chávací zařízení, průkazní důkazy a stejně tu syčáci vyhrají, tak co teď dál? On by určitě řekl: “ Vráťte se Římskému právu, myslím k první větě. Trest musí být vynesen vždy, když dojde k újmě. Chcete ještě něco víc?“