Rady a proroctví krále Šalamouna II.

Je to tisíce let, a jakoby to bylo včera, vztah dětí a rodičů, neopakovatelně opakovatelný děj, kdy děti přerostou své rodiče a ...

„Táto, tak mi toho koně dej, a já ti ukážu, jak se na něm jezdí. Ty na něm uháníš příliš pomalu, copak nevidíš, že ti ostatní ujíždí?“ Dí mladíček synek svému otci, který je v nejlepších letech a má dobrého koně na kterém vždy odjíždí do světa obstarat rodinu. Kůň je dobrý, statný a má šanci jet i rychleji, ale otec ví že má kůň slabiny a není rychlostní kůň a tak koně synkovi předat nemíní. „Nemohu ti jej dát, kůň není na rychlou jízdu, jsi jen mlád a nevidíš to!“ Odpovídá synkovi otec. „Ale tati, to jsou jen řeči, ty nevidíš, kůň je dobrý s ním můžeme ještě někam dojet, někam dál, kam ty nechceš!“ Synek už zvedá na otce hlas: “Tati! Jestli mi toho koně nepředáš, tak …“ synek přitvrdil. Hledí ve svých 19letech na svého „starého“ otce tvrdým pohledem, až hrozebně vypadajícím. Otec přesto trvá dál na svém. Ví, že má jiného koně, než si synek představuje, jenže to synek nevidí. Chce sesadit otce z koně a sám na něm uhánět kamsi vpřed, kam otec zřejmě nemá zájem. „Tak otče! Naposledy! Dáš mi toho koně nebo?“, pokračuje už zlostně synek: “ si piš, že jsme spolu skončili! Buď mi ho dáš nebo odejdu!“ Tím postavil otce před rezolutní rozhodnutí. Vlastně to bylo: “Buď bude po mém a zůstanu nebo bude po mém odejdu!“ Pro otce to znamená, že nemá „žádný“ výběr. Co teď? Synka i koně nechce ztratit, ví však, že živobytí mu nese kůň a co když má synek nemá pravdu, co pak?

Je otci, dnes jak před tisíci lety, jak se rozhodne, jak dokáže přivést syna na správnou cestu. Jak zvrátit slova, která nevěstí nic dobrého? Otec ví, že koně má jen jednoho a pokud jej předá a přijde o něj, ztratí nejen svoji možnost živobytí, ale vše, co má. Hlavou mu letí, kdy děti za rodiče převezmou moc hnáni zisku chtěním, ale jen málo dojelo k cíli, ve více případech kůň dřív padl. Pak padla celá rodina. Přesto jde pro rodiče vždy o těžké rozhodnutí, jde přece o vlastní krev, jak neztratit rodičovskou tvář, pak živobytí a nakonec dítě? Jak synka přesvědčit, že spolu dokáží víc? A pokud jeden druhého ztratí, už se k sobě nenavrátí. Otec to ví, a co synek? Otec ví, že už král Šalamoun řešil tuto záležitost, když četl epizodu, kde král odpovídá rodičům, kteří přišli o radu, že jejich děti je vyhání z jejich domu, že jsou staří a ať jim uvolní místo … vzpomíná co jim Šalamoun odpověděl:

“ Zde je každá rada těžká, protože odsud není východisko. Mladí neznají, co známe my, oni si jen myslí, navíc si myslí, že mají jen oni pravdu, oni ještě neví! A v tom je problém. Vy jste v situaci, kdy se oni vydávají na cestu, kde jsou překážky, které chtějí překonat a dnes, bohužel,  jste tou překážkou Vy!“

„Šalamoune, ale tys moudrý, určitě znáš pomocnou radu, přece nás vlastní krev nevyžene z domu?“ oponují rodiče.

„Vše je v jejich citech a záleží, jaké city vůči vám v nich jsou. Jak jste je vychovali, takoví jsou.“ Chtěli jste ctižádostivé, jsou tací. Chtěli jste je samostatné, jsou takoví. Chtěli jste, aby byli vždy první, aby byli nejlepší, aby byli dobří?

„ Ano jistěže jsme chtěli, kteří rodičové by tohle nechtěli“ přikyvují oba.

:“A také jste chtěli, aby byli takoví, jaké jsou dnes?“ ptá se král Šalamoun.

„Ne!“, zvolali oba rodičové současně,“ Probůh, takhle jsme je nevychovávali, chtěli jsme pro ně to nejlepší!“

„Víte“, pokračoval Šalamoun:“, že už v roce a půl jsou děti samostatného rozhodnutí? No a už zde záleží, jak zapůsobíte.“ Rodiče hledí na krále překvapeně. „ No, když začneme chodit, chodíme na jinou stranu než rodiče, bylo to tak i u vás, ne?“ ptá se král. Rodiče souhlasně kývají. „A víte kolikrát oni chtěli něco jiného, než jste chtěli vy?“ pokračuje král. „Kdy chtěli jiný svetr, jiné kamarády, jiné dary, vždy něco jiného, než jste jim dali vy. Vy jste chtěli v jejich očích až moc opaků. Vždy jste nejlépe věděli, co je pro ně nejlepší?  No a teď je ta chvíle, kdy musíte pochopit, že jste je špatně učili znát, proč vaše rozhodnutí byla mnohdy obrácená, než oni chtěli. A pokud je člověk vystaven neustálým obraceným požadavkům, bez řádného vysvětlení, je pak vzdorovitý. Brání se. Jako když málo chválíte nebo vůbec!“ Neustálým záporem se ničí nitro.“

„Ale králi, jejich jednání byla zcela bezmyšlenkovitá, vždyť byli malí!“ oponují rodiče.

„ Ano, i teď to ještě nejsou myšlenková rozhodnutí. Řekl jsem už zde, že oni si myslí, ale neví. A tady není rady, buď vás mají rádi a vysvětlení jim opět postačí nebo nastane opak, vysvětlení nepostačí. Oni věří svému přesvědčení, a vy budete jimi vyděděni. Doslova se stanete jejich nepřáteli, se kterými oni budou bojovat, ať zlými slovy nebo činy. A může nastat i životní odloučení. Oni půjdou dál svojí cestou života, vy také a společnou cestu už nenajdete. Oni si najdou svou, kde vy nebudete. Budou zhrzeni, že jste jim jen ubližovali“ „Běžte a řekněte jim, aby odpojili z rozhodnutí mozek a dali na cit. Cit k vám samotným, a tím je řečeno vše, víc nemohu. Musíte je vyhnat pokud s vámi nechtějí být musí odejít. Dům je váš, oni si musí postavit svůj, ne že přijdou k hotovému. Věřte, že pochopí víc až budou sami rodiče. Láska k vám je to, co mají děti získat, i pro společné bytí ve chvílích, kdy budete staří a oni vám vrátí co v mládí dostali. Ovšem, ne vždy to platí. Pro slepé, nemám radu, kam mají jít.“ Odpověděl Šalamoun.