Potřebujete poradit? Myslíte si, že už vše víte a všemu rozumíte? A není to jen o tom, že si nechcete přiznat, že prostě nevíte?
„ Kupte si mého synka, je to dříč k pohledání, pěkný, silný, vitální a navíc rozumný, ví předem co od něj budete chtít, udělá vám co vám na očích uvidí! Je jen za pár korun, kupte mého synka!“ Volá na tržišti matka Kobyla, která přišla sem na trh, aby svého synka prodala do světa. Pomiňme stav, kdy se ho chce zbavit, že sám už je v tuto chvíli i pro domov příliš starý, navíc nechce doma nic dělat, jen zbytečně „žere“ a tak seno ostatním moc nezbývá. Prostě jej nabízí a ještě chce něco za něj utržit.
Bohužel musíme předem upozornit, že koník je skutečně zvláštní, je evidentně chromý, kulhá, tělo také nic moc, je evidentně hubený a dalo by se říci, že je i chatrný. Také z očí mu nekouká nic dobrého. A už i teď za matčinými zády se pošklebuje kolemjdoucím, takže … Přesto přeze vše se matka snaží voláním přesvědčit kolemjdoucí, že její zboží je na trhu to nejlepší. Opomíjím zde i fakt, že jej už nejméně 5x prodala a vždy se jí synek vrátil domů. Přesto vytrvale volá, snad je i cítit, že volání je už přímo zoufalé. Nabízí synka dál a zdůrazňuje, vždyť je to přece její dítě, tak proč by ho tu nikdo neměl chtít?
Proč mám pocit, že jsem toto četl když jsem byl mladý, vzpomínám si, že to byla možná kniha o králi Šalamounovi, a byl to on, kdo jel kolem a když viděl Kobylu s koníkem na tržišti zastavil u ní a pravil“ „ Matko, je mi moc líto, ale tvé zboží si koupit nemohu a cítím, že jej už asi nikdo nekoupí a kdo koupí jisto-jistě prohloupí. Copak ty nevidíš v jakém je stavu?“
I přikročí Matka těsně ke králi a šeptem mu říká: „ Milý pane, je to můj syn! Co mám dělat? Doma překáží, je už dost starý, aby se o sebe staral sám, ale nikdo ho nechce. Vím jak vypadá, vím jak se chová, ale doma jej už neuživíme, jsme s otcem už staří a když to takhle půjde dál, zničí nás!“
Přemítám a nemohu si zaboha vzpomenout, co jí tenkrát Šalamoun odpověděl. Jen vím, že koníka nekoupil. Nepřipomíná vám ten příběh něco z dnešní doby? Po bezmála tisíci letech! Jediné, co vím a co jsem se v životě naučil, že žádný obchodník své zboží nehaní, naopak! To se nezměnilo tisíce let a také se nezměnilo, že matky běhají a úpěnlivě shání, kde by svého synka prodaly a věřte, že mnohdy jeho vady vůbec nevidí! Nebo nechtějí vidět? Mají jej ve svých očích jak bájného hrdinu, který má prostě jen smůlu, i když jde zcela jasně již o zloděje a příživníka, který nechce jen pracovat a drží se pořekadla:“ Dokud matka funí, buď u ní!“
A tady je zřejmě jádro pudla, on nechce! On nechce nic. I tohle je kolotoč v lidském koloběhu životů. Jenže tenkrát byl ten problém větší, tenkrát nikdo Kobyle nepomohl a ona tu káru táhla do samého konce, mnohdy hodně smutného. Dnes je jiná doba, máme království velké demokracie, nikoli demokratické království a tak se zde mnohým příživníkům daří přímo skvěle. Přemýšlím, co by král Šalamoun a demokracie? Ale nejde to dohromady…, pokud by byl demokratický, pak by matce pomohl a dal by jí měšec Šekelů na seno. Ale to on neudělal, dle historických pramenů jí dal, jak bývalo jeho zvykem, moudrou radu. Rozdal spoustu moudrých rad a byl za to vždy veleben až do dnešních dnů. Nikoli za to, že rozdával šekely za nic. I v tomto případě dal radu a odjel. A co matky dělají od té doby, když přijdou na to, že syn není dobrý koník? Historie v lidských osudech nám ukazuje cesty kudy nejít, a přec je to pořád stejné, lidé se neponaučí, a vytváří pořád stejné chyby…, a co bude příště?
