Konečně je tady, STÁTNÍ BANKROT!

S velkým zájmem jsem si přečetl, že se ekonomika opět zvedá a že tisíce našich lidí, opět se úspěšně vrhají na akciové trhy, kde jsou . . . .

A opět jako vždy, 99% z nich bude po čase, neúspěšní.

Sedím a přemýšlím jak si vysvětlit tento jev či spíše rovnici:

Peníze = ne/úspěšnost příjmů vs. státní pokladna = ?

Tato rovnice je veskrze jasná, kdo má představu, jak plynou peníze z našich kapes do akciových systémů a následně do státní kasy, ale vzhledem k tomu, že já nejsem ekonom tak mi vychází, že se řítíme kamsi, kde se tomu v odborné terminologii říká jedním slovem : BANKROT. A to pravděpodobně STÁTNÍ!

Sedím tu a mám, doma, bratru 1200,- Kč. Mám je evidentně volné a nemám je kam jinam dát.Mám je prostě volné.  Dávám je tudíž do akcí. Tedy nakupuji. Nakupuji jakýsi titul. Jeho cena je nízká. Večer je vysoká. To mne těší. Čekám několik dní. Cena báječně stoupá. Je to úžasný pocit. Dávám pokyn k prodeji. A vydělávám! Doma mám 2400,- Kč. Vydělal jsem 100%. Úžasné! Sleduji dále tituly, a vidím, že ten můj na který jsem vydělal, klesl na cenu pouhých 10%, než za kolik jsem jej prvně kupoval. Tedy na 120,- Kč. Mnu si ruce jak jsem včas prodal.

Potkal jsem kamaráda. Vyprávíme si jak jsme úspěšní. Povídá, že si koupil titul a že dnes má hodnotu pouhých 10%, ale ještě před nedávnem měl o 100% vyšší. No a teď mu z toho zbyly oči pro pláč. Mlčím. Je mi ho líto, že nebyl tak úspěšný jako já a přál bych si, abychom byli všichni na burze úspěšní . . .  , a teď mi to došlo, všichni přeci nemůžeme být úspěšní! Někdo musí ty druhé obrat, aby mohl sám mít víc, než ti druzí. Mlčím dál. Kdybych mu řekl, že jsem vlastně získal jeho peníze, na stejném titulu, tak by mne . . . ., možná by mi jen záviděl nebo, že by? Raději nemyslet.

Opět sedím doma, a mám, bratru 2400,- Kč. Koukám, jak páni v politice, utrácejí peníze, které ještě nemají. Nikdo z nich nešetří. Utrácí tu a hned tam. Páni úředníci musí jíst, důchodci, co ještě žijí, musí jíst, dálnice se musí stavět, vojáci si musí hrát na vojáky atd. atd. No, je to hrůza, kolik to stojí peněz. Cítím, že mých 2400,- Kč na to jaksi nestačí. Já peníze mám, ale oni ne. Vidím, že spousta lidí už nemá peníze. Vidím, že spousta firem už nemá peníze. Vidím, že už stát nemá peníze. Ale já peníze mám. Jenže kolik nás je, takových? 

Tak jsem neváhal a poslal jsem ty peníze do nadačního státního fondu: "ZACHRAŇME AUTA", sponzorující bankrotující automobilky. Cítím, že jsem udělal dobře. Ekonomika se opravdu zvedá. To je pěkné, myslím si. Jenže ouvej. Přišla mi náhle složenka za nájem. Pak za elektřinu. Posléze za plyn. Druhý den za telefon! A aby toho nebylo málo, přišel nájemce a zvedl mi nájem. Ihned! Je to nutné! Stát po něm chce jakési penále, za to, že včas něco neuhradil. A on proto, že mu jiní neuhradily a tak nějak se to sešlo a já jsem se ocitl na dně.

Já už nemám peníze! Co teď?  Výplatu budu brát až příští měsíc. Beru si tedy půjčku. Jenže banky nepůjčují. Půjčuji si od lichváře. Je nás tu celá řada. Následující měsíc nám zaměstnavatel nedává výplatu, protože mu stát dluží za státní zakázku.Ovej, ouvej! To se to sype.

A tak mám problém. Odpojili mi elektřinu. Vzápětí plyn. Telefon? Ten už mi nejde měsíc. No, a nájemce mne dnes chce vyhodit. To je prekérní situace. Já nemám žádné peníze a jak vypadám? Dá se přece říci, že jsem bankrotář, je to tak?

Koukám na tu situaci a cítím, že stát je na tom stejně. Mně už ani lichvář nepůjčí, rozuměj, že už ani státní dluhopisy nikdo nekoupí na 100let dopředu, takže jsem vlastně v prčicích.

No, ale to stát musí být také, že je to tak? Jestliže nemá peníze, tak je na tom jako já!  Teď už jen čekám, kdy kleknu, nemám co jíst, nemám kde spát, nemám peníze, nemám nic, jen dluhy! To stát má výhodu, že má zatím dost platičů a má možnost zvedat daně, všem! A hlavně počítá s příjmy, které ještě nemá. Co nemá, on je ještě nemá a už je nemá!  Jak dlouho, to ta kráva ještě vydrží? Bez žrádla, bez pití, když se jen dojí. Musí přece padnou každá ekonomika, když se dojí, nebo se pletu?

Žiji na vsi. Vedle soused, mi vyprávěl, že jeho děd, měl velkého psa a ten prý hrozně žral. Strašně! To pochopitelně stálo moc peněz. Tak na něj vymysleli, že ho odnaučí žrát. Prostě, aby ušetřili, protože jim ubíral ze společného koláče. No, a tak mu začali snižovat dávky. A pes skutečně žral míň a míň. Tak si mnuli ruce, jak jim to báječně jde. No a pak přestali dávat úplně. A představte si to, co jim ten pes neudělal! Chcípl. Prostě chcípl. Ti z toho byli tak nešťastní, že si to neumíte ani představit. Dodnes tomu nikdo z nich nerozumí a psa mají za darebáka.

Jenže já z toho mám jiný pocit. Bojím se, že také chcípnu a se mnou, tenhle stát.

Prosím státní policii, aby mne nezavírala, za tento roznětlivý výbušný článek za rozšiřování státní pomluvy o státní kase, je to jen úvaha, člověka, který zbankrotoval v malém a nejenže nezná zákony, ale přemýšlí jen nahlas. Pakliže si vysloužím, bratru, tipnu, no bral bych 10 let, a ne jen proto, že neznalost zákona neomlouvá, ale proto, že mám 10let do důchodu! 

A vy ostatní, co myslíte, znáte jiné východisko z nouze, hlavně, když už se blíží zima a já nemám kam složit hlavu a co jíst!