Bručení, mručení, mečení, dupání, pískání je na našich stadionech běžné už desetiletí, jde jen o to v jakém kontextu si to někdo vysvětlí, v jaké době to vytáhne ven, aby se lidstvo rozeštvalo a šlo i do války?
Býval jsem malý kluk, a to je nějakých 55let, když jsem myslím prvně šel v Mostě na druholigový Baník Most vs. Sparta na pohárový match dnes tzv. on-line. Po té ještě několikráte jsem na onom stadionu stál, pískal, dupal a nepřál protihráčům cizího města, a to tu ještě nebyli "černí" hráči.
Víte, kdo někdy byl na nějakém zápase a koukal na zápas s "rozumným" nadhledem, pak musí vědět, že hru ovlivňuje hlavně rozhodčí. Ano, je to ten, který když bude chtít zápas zkazí, ač jsou hráči sebelepší, či sebehorší! To on jen původcem, že divák se rozproudí a začne nemyslet a na stadionu je ihned sociální skupina, která za chvilku nevidí čeho činí a jsou pod vlivem omamné látky " pískat " za všech okolností. Dnes dokonce to už není hra jaká bývala kdysi, fair-play se dávno vytratilo, a hraje se již opravdu jen o peníze! A tak vstupuje divák na kolbiště i on se svým "negativním" projevem. Kde se však bere? Jdeme na zápas klidní a přec se po pár minutách jsme schopni rozlítit a začít ztrácet soudnost a rozum!
Všichni, kdo viděli letošní ME museli také vidět co se na trávnících dělo. A to co se dělo, mnohdy už s fotbalem nemělo co dělat. Občas je to totiž hra o "zdraví". Strkání zezadu ve výskoku! Údery hlavou! Kopnutí zezadu! Nebezpečné skluzy i tří metry dlouhé! A to je běžné, ač kde jaká sportovní instituce ví, že za 0,25s. může být hráč s míčem až 2m jinde! Dále: "držení za trika, za tělo, za krk, za ruku atd." A pokud vám tohle přijde normální, pak jste na tom jako ten rozhodčí, co hru pouští tak dlouho, až je hřiště plné "nenávist" zloby, vzteku, stresu a to nejen mezi hráči, ale hlavně mezi diváky. Hráč je prý pod domnělým výrazem, že je "zaujatý" hrou a tudíž "neví" čeho občas učiní. A divák vidí jen tu neodpískanou či špatně posouzenou nespravedlnost.
A zde je bod, kdy je tu od toho rozhodčí, který má v duchu daně psaných "pravidel" včas hru zastavit a srovnat hráče, pokud jejich myšlení již příliš vybočuje ze sportovního rámce. A pokud jsme na mistrovství viděli, že doslova "rvačky" se obešly bez postihu, nelze se dnes divit, že jde fotbal touto cestou! Ve finále ME strhnul k zemi Ital protihráče a rozhodčí mu dal jen žlutou kartu! Prý nechtěl oslabit! Prý nechtěl zkazit zápas! Prý nechtěl... On nechtěl, ale zkazil. Viděli to miliony diváků a mnohým si myslím zatrnulo, a opravdu mnohým vytonulo na mysli, jestli to ten rozhodčí už vážně nepřehnal. Jak to, že takový faul nepotrestal v mezích pravidel a dotyčného nevyloučil. Jak to, že se vymlouvá na "zaujatost" hrou! A okamžitě máte vztek, jste-li na straně mužstva, kterému se to stane, a když pak ještě ke všemu prohrajete, pak má země která prohraje má hned i několik milionů naštvaných "normálních" lidí, kteří jsou potupeni tím co viděli a nemohou se s tím už srovnat. Vnímají to i do budoucna. Mají vnitřní "vztek" v sobě už na počátku jen to cizí mužstvo k nim přijede opět hrát a tváři se, že se nic nestalo. A stačí malá jiskra v podobě opět špatně neodpískaného či chybně potrestaného, a už vůbec nepotrestaného prohřešku a oheň je na světě.
Víte kolikrát se rozhodčí už schovává, že tento hráč individualita, světový formát, ikona, a tu nelze přece vyloučit, té se musí to či ono tolerovat. To, že se schovávají za "zaujatost" hráčů pro hru je normální, ale není normální, že když to překročí rámec, neboli hranice míry zdraví, morálního jednání, či hry fair-play.
Viděl jsem na vlastní oči záběr jak Božský mladý "Rúny" po odpískání přišlápnul ležícího protihráče. A četl jsem, když mu někdo nabídnul zakopání válečné sekery proti jistému hráči, tak odvětil: "Jedině, když to bude do jeho hlavy!" Tak pokud až sem se dostane fotbal, pak je něco špatně, když pak takový hráč jde hrát! A jestli si myslíte, že se v Anglii hraje v rukavičkách pak jste na omylu. I zde je těžký chléb a média to pěkně přiživují, podněcují a troufám si tvrdit, že ony jsou podkladem k dnešní situaci, kdy na sebe už sočí národy. Nikdo z nich, a to jak hráči, tak trenéři, tak sudí a nakonec ani ta media nezastavili včas a jeli tak dlouho přes "pravidla fotbalu" až jsme dospěli k nenávisti, k rasovosti, k nesnášenlivosti, k zášti a prostě negativním emocem a to jen proto, že jsme "všichni" přes čáru. Není nikde vidět "zdravý rozum".
Nikdo včas nezastavil, nikdo nevystoupil, aby řekl neblněme je to sport, nikdo nezasáhnul, nikdo nepotrestal ihned správně viníka a tak se nedivme, že "Britové" po letošním ME jsou naštvaní jako národ, když viděli co Italové předvedli. No, a teď běžte říct milionům Italům, že jim pohár vezmete, protože jejich hra už byla mimo rámec pravidel. Vyzkoušejte si to! A přitom jde už opravdu o nespravedlivost! No, jenže kde je začátek spravedlnosti?
A nemyslete si, že v hokeji je to jiné. Opět pod rouškou sportovních zápasů se i nadále schovávají emoce z kterých jdou nemoce. Ještě, že z toho jde tolik peněz, jinak by ty zápasy neměly takový náboj a o to tu přece nakonec jde. Tak jaképak city, hlavně, že je o čem psát a lidstvo se má čím bavit.
Nu bavme se, ale na čí je to vlastně účet?
Závěrem: "Byli jste za posledních 10let na nějakém zápase a jestli pak jste slyšeli, že by nějací diváci zatleskali, byť viděli padnout gól, ale do brány jejich mužstva!?" Já ano. Jako kluk, kdy celý stadión tleskal nádherné akci protihráčů. Proto se chodilo na fotbal, bylo to pro krásnou hru, milované divadlo, kde došlo k uspokojení člověka ke hře na kterou šel. Šli jsme na hru a i přesto, že jsme prohráli, museli jsme to uznat. Ne jak dnes píší média, že vyhráli ti slabší, neumělci, jedna rána, měli štěstí apod. Ano, měli štěstí, ale vyhráli a pokud v duchu pravidel pak jejich sláva, a čest ....
