Přináším Vám sedmero vašich veršotepeckých děl minulého týdne. Vaše díla nejsou tuctová. Veršotepárna je hraní si se slovy. Je soutěží sám se sebou i s ostatními.
Lahůdkou jedenáctého březnového kola byla tercina.
Není to úplně snadná forma, ale nevzdali jste to. Jako obvykle jste bojovali jako lvi a lvice. :-)
---------------------------------------
Dnes Vám přináším sedmero vašich příspěvků.
Nejsou tuctové - posuďte sami.
Jsem opravdu rád, že vás hraní se slovy tolik baví.
---------------------------------------
Upozornění - Zadání nové formy a dvanáctého kola se z technických důvodů přesouvá na úterý. Děkuji za pochopení - Shaana
---------------------------------------
Zadaná slova pro uplynulý týden byla:
kůň kluk pravda vítr hlas
A teď už – jako každý týden - pojďte číst a hodnotit
---------------------------------------
#1 d
Martin Kučera
Na pastvě
Tercina
V idylickém kolébání
Živeni stravou přepestrou
Beránci pravdou uklimbáni
Plotem pastvinu obestřou
Ne kůň - už osel v stádo hýká
Hlas ve větru bloudí tmou
Nenávist kluka změní v býka
Když chleba strachem namazaný
Nakrájí černobílá dýka
---------------------------------------
#2 d
alesio
Pravdoláskař
tercina
Jsou jako vítr-kůň a lidi,
co na něm sedí.
Nikdy je nikdo neuvidí.
Jak tichý hlas těch, kteří vědí,
jak pravda, kterou vítr nese.
Pán na oslu je časů předpovědí.
Kluk na koni se možná třese,
když vítr pravdu odnáší.
Však srdce jeho neodnese.
Jen za koněm se zapráší
a kluk, nejposlednější z lidí,
znovu nám pravdu přináší.
---------------------------------------
#3 d
alesio
Můj kůň
tercina
Václav se objímá s dalajlámou,
Miloš s Pičínem,
čímž dámám srdce lámou.
Pičín se chlubí zločinem.
Ale co, vždyť jsou to jen kluci,
hlas lidu jim to promine.
Vzpomínám, po sametové revoluci,
král Václav hořel pro pravdu.
I já měl vítr pod kapucí.
A hořím dosud, opravdu.
Nepůjdu s Milošem ani s tlamou,
můj kůň, Václave, ví, kam jdu.
---------------------------------------
#4 d
Zuzana Zajícová
Tobě
tercina
Chtěla bych jít po mořském břehu
kde slanou pěnu vítr čeří
myslet na tvoje ruce, sladkou něhu
už nejsi kluk, co všemu věří
já nejsem holka, to je pravda smutná
osud stejnou měrou oběma nám měří
nejsme děti, však láska pořád chutná
z hříběte jednou starý kůň se stane
co ostatní si myslí je nám putna
tam kdesi v dálce oheň vzplane
tvůj hlas mi šeptá, hladíš moje tělo
ve chvíli nejsladší jen malá slza skane
---------------------------------------
#5 d
Otakar Vagner
Zpívám!
Tercina
Zpívám! Hlas nemám medový, no zpívám.
Už dávno, dávno nejsem kluk, přec zpívám,
kdo poslouchá, ať nepoví, když zpívám.
Vždyť je to vlastně všechno fuk, že zpívám,
kůň - život běží o život, tak zpívám.
Smutek či radost, vydám zvuk a... zpívám!
A pravda když má kolem plot, tu zpívám,
vždyť vítr vezme jen pár not, list jívám.
A když jdeš čehý místo hot... já zpívám!
---------------------------------------
#6 d
Mamka
Letní idyla
Tercina
Letním větrem rozevlátý vlas
dívek, které běží lučinou,
z dáli ozývá se zvláštní hlas.
V podvečer pádí koně krajinou,
slyšet je radostné ržání,
dívky na louce jistě neminou.
Žádný z nich teď nemá stání
i kluci bujaře výskají
a koně k běhu popohání.
Pak s děvčaty se potkají,
pravda, to oni rádi,
v koňské sedlo je lákají.
Ta však je dnes zradí,
běží dál cestou, necestou,
rosa v trávě bosé nohy chladí.
---------------------------------------
#7 d
Markéta K.
Ještě včera
Tercina
Ještě včera byl jsi kluk,
jenže vítr, co se hnal
z jarem rozvoněných luk
s sebou toho kluka vzal.
Jemnější jsi míval hlas
a hrál v tobě každý sval,
když jak kůň ses zas a zas
za svou pravdou lačně štval...
Kdy ten krásný oheň zhas'?
---------------------------------------
ANKETA
Hlasovat můžete ZDE
