Jen co jsme se zapracovali, zorientovali, vstřebali kulturní šoky a překonali všechny nesnáze, musíme přemýšlet, kam se vydáme až nám skončí pracovní smlouva. Na Sicílii zůstat rozhodně nemůžeme.
Ostrov trhá rekordy v nezaměstnanost. Kdo nemá dobré známé, tak o slušné zaměstnání nezavadí. Práce se dohazuje v prvé řadě rodině a kamarádům, potom rodilým Italům, dále jsou na řadě bílí cizinci, mezi které patříme my a nakonec ti s jinou barvou pleti. Inzerátů nabízející práci je tu jako šafránu. Je to až k neuvěření, že nám česká agentura našla práci zrovna tady.
Náš pobyt na Sicílii se neodvratně chýlí ke konci. Jsme podle aktuálního psychického rozpoložení více či méně nervózní z toho, co vše nás v brzkém budoucnu čeká. Probíráme strategii hledání práce, kde bydlet, která místa ještě po cestě navštívit, jestli budeme muset dokoupit nějaké vybavení a bez čeho se můžeme pro začátek obejít. Pro základní přežití máme naštěstí všechno s sebou. Aby to nevypadalo, že to všechno bereme s naprostým klidem tak jeden z nás je malinko vystresovaný kde najít práci a druhý z toho, jak si pronajmout byt. Nejsme ještě tak ostřílení mazáci, v tomhle roce se budeme stěhovat teprve po třetí. Každou noc trávíme už tradičně na internetu. Na jednom počítači se pročítají stránky realitních kanceláří a na druhém Lavoro.it = práce.it.
Nad rozloženou mapou jsme několik dnů přemýšleli, kam budou směřovat naše kroky. Jaká lokalita by se nám nejvíce zamlouvala. Brali jsme v úvahu procenta nezaměstnanosti, podnebí i seismickou aktivitu. Zda jet na sever do podhůří Dolomit a užívat si půl roku zimních radovánek nebo zůstat co nejvíce na jihu a mít jaro od října do února.
Vzhledem k tomu, že naše auta mají obuty letní pneumatiky a díky absenci zimního oblečení, jsme zvolili, pevně v to věříme, zlatý kompromis. Našli jsme místo, které je v subtropickém pásmu, takže nás nečekají až tak velké teplotní šoky. K moři je to jako by kamenem dohodil a víkendové váleníčko na písku není problém. Nechybí výborné spojení se světem všemi dopravními prostředky. Město, které je obklopeno přírodními rezervacemi, kde můžeme splynout s přírodou. Hory na lyžovačku jsou také nedaleko. O historii, kráse a velkoleposti není třeba se zmiňovat. V neposlední řadě také dostatek pracovních příležitostí. Žijeme v naději, že se najdou 2 místečka, kde nás budou chtít zaměstnat. Není tajemstvím, že všechny cesty a také ta naše povedou právě do Říma.
Náhradní plán samozřejmě máme. Pokud to v Římě z nějakého důvodů nevyjde, tak ještě můžeme přezout kola, koupit sněhové řetězy a s termoskou vřelého čaje jet směr Bolzano. Budeme sice muset oprášit naše znalosti němčiny, ale snad i angličtina s italštinou by mohly stačit. Jestli to všechno vyjde jak si přejeme, ukáže čas.
