Road trip Madagaskar - čas na odpočinek

Včerejší i dnešní den jsme zasvětili odpočinku na pláži. Musíme se zregenerovat a načerpat síly na cestu zpět.

S překvapením jsem také zjistila, že bez problémů stihneme národní park Isalo i Ranomafana, takže jsem už konečně klidná. Včera ráno jsme se také nechali od místních dovézt na piroze ke korálovému útesu, abychom mohli šnorchlovat. Tak silně foukal vítr, že cestu, která měla trvat hodinu, jsme zvládli za patnáct minut. Pirogy jsou vyrobené z jednoho kusu balzy bez jakýchkoli hřebíků nebo kovu. Jen dřevo a lana upevňující plachtu. Překvapilo mě, že byla o dost rychlejší než naše závodní plachetnice!

Skoro všichni, co se ráno vyskytovali na pláži, nás šli vyprovodit do moře. :-)

Vyvažování lodi probíhalo velmi primitivním způsobem, ale bylo vidět, že kluky to neuvěřitelně baví.

Foukal silný vítr a došlo i na závody s okolními pirogami. Loď po vodě doslova letěla.

Korál bohužel za moc nestál. Na to, že to má být rezervace a museli jsme tam zaplatit vstup, bylo to pro mě dost zklamání. Žádné barvy a rozmanité květy. Žádné sasanky, ve kterých by skotačili rybky. Ten korál byl v mých očích mrtvý. Šnorchlování tedy bylo velmi rychlé a místní ani neuvažovali o tom, vzít nás jinam. Ale stálo to za to, už jen kvůli té projížďce.

Potom jsme se rozhodli podniknout malý výlet a podívat se, co je dál po pobřeží. Překvapivě, baobaby...

Cesta byla velmi široká a už jen čekala na asfaltový povrch.

Bylo zvláštní že i tady, několik kilometrů od pobřeží, byla v písku spousta mušlí.

Na večer jsme si pak v malé restauraci na pláži objednali ryby a pro mě langusty. Nikdy předtím jsem je neměla a kde jinde si je dát, když ne tady, v přepočtu asi za 150 korun.  Seděli jsme na pláži, pozorovali, jak slunce mizí pomalu v moři, pili pivo a čichali vůni grilovaných ryb. Bylo to dokonalé.

Vím, že to asi nevypadá na první pohled moc lákavě, ale pro mě to bylo snad to nejlepší, co jsem na Madagaskaru jedla.

Pokud mě Madagaskar zatím něco naučil, tak je to nespěchat. Tady to ani nejde. Nejde jezdit rychle, nejde chodit rychle, i má mysl se tu uklidnila a za celou dobu jsem si snad ani nevzpomněla na práci. Nemáme tu internet a skoro ani signál. Je mi jedno kolik je hodin. Jen poslouchám skřeky ptáků a dívám se na moře, jak pomalu odchází a přichází. Místo televize pozorujeme gekony, jak loví hmyz a nebo kraby na pláži, jak si vyhrabávají díry do písku.  Je to tu tak poklidné, že se snad úplně zastavil čas. Ale zítra ráno už musíme odjet a těšit se zase na nová dobrodružství.

Noční "lov" krabů. na pláži se jich v noci hemžili stovky.

Rodina žijící z prodeje divokých melounů, které jsou mimochodem naprosto nepoživatelné, což jsme zjistili až po té, co jsme si dva koupili. 

Východ slunce na pláži u našeho bungalovu.

A o kus dál už rybáři se sítěmi vyplouvali na moře.

Mušle by se tu daly těžit...