Tohle musím zapsat ještě za tepla, dokud toho mám plnou mysl! Stále se mi trochu třesou ruce (možná spíš už zase, díky rýžové pálence). Ale měla bych začít pěkně od začátku…
Od rána jsme dnes měli půjčené skútry. Naprosto bezkonkurenčně nejlepší den. Poetické mlhavo a my se proháněli po místních komunikacích, kde nebyl absolutně žádný provoz, jen sem tam nějaký cyklista nebo kráva. Viděli jsme strašně moc a vystoupali mnoho schodů. Přátelští vesničané na nás mávali a zdravili… Posledním dnešním cílem se stal největší buddhistický komplex v celém Vietnamu. Něco takového snad ani nelze popsat. Každý další chrám byl větší a ještě honosnější než předchozí až jsme konečně vystoupali k největší pagodě. Lehká mlha kolem dávala všemu velmi silnou atmosféru. Opět nás všechny napadlo, že jsme asi buddhisté… V křesťanských kostelech nikdy nepociťuji „ducha místa“ a to jsem byla i ve Vatikánu v chrámu sv. Petra a Pavla, ale tady? Možná si to jen namlouvám, ale v duši jsem měla čisto a klid, jako už dlouho ne. Bylo mi lehko. A tak jsme já a Michal po vzoru místních vhodili peníze do kasičky, zapálili vonnou tyčinku a uklonili se rozesmátému Buddhovi. V celém areálu jsme se toulali několik hodin a užívali si klidu a výhledů do krajiny. Jenže nějak jsme si neuvědomili, že už je dost pozdě a že se ještě musíme vrátit zpět do našeho ubytování. A tady začíná adrenalin…
Kdyby se vám zdálo, že mé písmo je poněkud rozvláčné, tak vězte, že mám v sobě nyní půl láhve rýžové pálenky, jedno pivo a večeři. Skvělou, nutno podotknout!
Takže, když jsme si doprohlédli komplex, bylo už pozdě a začalo se smrákat. Michal tedy na navigaci nastavil nejrychlejší cestu a vyrazili jsme. Jeli a jeli a provoz houstl a houstl, až se setmělo úplně a my dojeli na místní „dálnici“. Když jsem viděla provoz, šílený řidičský styl místních a množství kamionů, došlo mi, že tohle nemůžeme NIKDY přežít ve zdraví. Tolik náklaďáků jsem nikdy v celém Vietnamu nezažila a nás čekalo 15 kilometrů po krajnici, ve tmě. Všichni se šílenou rychlostí předjížděly ze všech stran, troubily a vířily prach. Celou cestu jsem se ohlížela na mamku a modlila se, aby tam při každém otočení stále ještě byla. V jednu chvíli proti nám dokonce vyjel nějaký šílený neosvětlený traktor domácí výroby. Jízda v protisměru je tu vůbec celkem v oblibě.
A na konec to nejhorší… Odbočit doleva. My s Michalem jsme se snažili držet za místními, ale mamka bohužel za šera velmi špatně vidí. Poslední, co si pamatuji je, jak mamka dostává smyk a na ní se řítí nákladní auto a další skútr. V tu chvíli jsem vůbec nevěděla jak je na tom a co se vlastně stalo. Protože jsem zrovna seskakovala ze skútru, házela batoh s foťákem na zem a běžela k ní. Celou dobu naší cesty po dálnici mi bylo špatně, ale tohle mě dorazilo. Vidím mamku, jak leží pod skútrem, ale to už se snaží rychle zvednout a volá, že je v pořádku. Oprašuje si špinavé rozedřené kalhoty a pořád dokola opakuje, že je v pořádku, třese se jí hlas, je jen odřená. Vidím, že z dlaní jí teče krev. Do toho se okamžitě začínají sbíhat na pomoc místní a pomáhají jí zvednout skútr ze silnice. Všechno se stalo tak rychle! Zpětně si nejsem jistá, která z nás vlastně byla víc v šoku. Ve chvíli, kdy jsem si uvědomila, že je opravdu jen odřená, celá jsem se roztřásla a málem pozvracela. Nějaká místní žena, která to celé viděla, mamce dokonce nabídla, že jí odveze. Ale mamka se jen tak nevzdává a tak mávala rukama, že ne, že je OK a že to dojede sama.
Na pokoji jsem jí pak odborně ošetřila a naordinovala rýžovou pálenku. Podezřele vypadající, ale současně jediný alkohol, který jsme v tu chvíli měly po ruce. Celkem s chutí jsme spolu vypily celou láhev a doufaly, že se k odřeninám a šoku nepřidá ještě slepota. Co tomuhle řekne táta…
Poklidná atmosféra v parku u Mua Caves
nahoru vedlo hrozně moc schodů
ale výhled rozhodně stál za to
pohladit draka jistě přináší štěstí :-)
pokud si u nás dáte oběd, parkování je zdarma ;-) Kozí maso, vepřové maso a podivná kvašená kaše, jejíž složení jsme nedokázali identifikovat.
zbytky chrámu císařského města Hoa Lu
cestou necestou vietnamským venkovem
pohled na největší chrámový komplex Phat Diem
byli jsme tu jedni z mála neasijských návštěvníků
největší pagoda
A takhle to vypadá uvnitř. Trochu cirkus, protože světýlka za zády soch mění postupně všechny barvy.
