Když jsem loni psala na poslední stránku našeho cestovního deníku, Tam Biet, a že se do Vietnamu určitě ještě vrátíme, ani zdaleka mě nenapadlo, že by to mohlo být tak brzy.
Rok utekl jako voda a my opět zatoužili po troše exotiky. No, a protože jsme minule rozhodně neviděli všechno, co jsme si přáli, bylo celkem jasné, kam pojdeme.
Sedíme tedy v letadle směr Moskva – Hanoj a jsme zvědaví a natěšení, co nás potká při objevování severního Vietnamu. V letadle jsme právě už sedm hodin a ještě tři a půl nás čeká. Letos to celé naštěstí ubíhá docela rychle, žádné dlouhé čekání na letišti, žádné nepříjemnosti s vízy ;-) jde to až podezřele hladce. Cože mě nutí být neustále ve střehu, protože očekávám, že nám minimálně ztratí nějaká zavazadla na letišti ;-)
Cestovní skupina zůstala stejná. Už to takhle máme krásně nacvičené a každý má svou důležitou roli. Michal je hlavní vyjednavač, smlouvač, zařizovač a komunikátor. Já se starám o veškerou fotodokumentaci, fototechniku, zápisky a průvodce. A mamka hlídá důležité dokumenty, lístky, nosí našeho maskota, slouží jako rádio a udržovatel dobré nálady :-)
Tentokrát jsme chtě nechtě museli oželet luxus cestování s Emirates a vzít za vděk Aeroflotem, protože Emirates bohužel do Hanoje nelétají. No, po pravdě… čekala jsem to horší, dokonce i víno jsme dostali a na snídani si nemůžu stěžovat už vůbec. Štěstíčko mě rozhodně mile překvapilo a dostali jsme i bačkůrky! Zatím je tedy vše v nejlepším pořádku.
Všechno se odehrálo tak rychle, že stále nevěřím, že jsem tu!!!
11:48
Jsme na hotelu, po koupeli a Michal právě usnul, i když jsem mu to výslovně zakázala!! :-) Hotel vypadá úplně stejně jako na obrázku, což pochopitelně nikdo z nás nečekal. Máme dokonce balkón a vidíme (slyšíme) ruch ulice. První mohutný vjem byla opět vůně. Neuvěřitelná, hustá, chutná vůně. Nutně potřebuji něco dobrého do žaludku. I když jsem Hanoj zatím viděla jen „z okna“, líbí se mi snad nejvíc ze všech Vietnamských měst. Je stará a působí opravdově.
Večer
Na to, že jsme tu zatím v podstatě jen několik hodin, stihli jsme toho moc. Stará čtvrť je opravdu tak autentická, jak se mi zdálo už z taxíku. Je tu mnohem víc pouličních prodavačů a nabízí naprosto všechno, co si jen lze představit (a spoustu toho, co si představit nelze). Nějak instinktivně se mi podařilo zamluvit hotel v ulici, kterou jsme později přejmenovali na „jídelní“, protože se tu prodává skutečně jen jídlo a suroviny určené k jeho přípravě. Zejména lány bylinek, které jsem si tak oblíbila.
Stihly jsme si třeba s mamkou koupit ananas, ten nejlahodnější v mém životě a jak už to tak bývá, také nejlevnější. Nic se nevyrovná pocitu, kdy si člověk vychutnává šťavnatý ananas, proplétá se mezi skútry a připadá si tak trochu jako místní.
Ovšem za naprosto nejkrásnější zážitek na hodně dlouhou dobu považuji vodní loutkové divadlo. Ani mě nenapadlo, že bychom ho mohli navštívit ještě dnes a už vůbec bych si nemyslela, že ve mně zanechá tak hluboký dojem. Už dávno se mi nestalo, že bych měla v očích slzy dojetí z něčeho krásného. Naposled se mi to stalo asi ve dvanácti letech na delfíní show. :-D Ale dnes se mi opět leskly oči a měla jsem husí kůži po těle. Ty zvláštní asijské písně a teskné tóny, se mě dotkly někde hodně hluboko. Barevné lesknoucí se loutky vířily a tančily po hladině za zvuků mně naprosto neznámých hudebních nástrojů. Sledovali jsme to se zatajeným dechem. Za šedesát korun jsem si tak odnášela daleko silnější kulturní zážitek než z poslední návštěvy Národního divadla…
A co ještě říct k Hanoji? Jaká tedy vlastně je? Za mě rozhodně divoká a neodbytná. Máme jí nalepenou na kůži. Vzduch je tu snad ještě vlhčí a lepkavější než v Saigonu a doprava „divočejší“. Tady je mnohem víc aut, která chodce prostě nepustí. Asi tak pětkrát za odpoledne jsem málem skočila někomu pod koly (nutno podotknout, že nejen já).
Všechno tu voní a láká k ochutnání a já to všechno ochutnat chci! Zítra nás čeká Chrám literatury a prohlídka širšího okolí, ale teď už spát! Ať mám síly na další den.
http://www.youtube.com/watch?v=sfRwPasZ3Pw
pokusila jsem se nahrát i krátké video, ze začátku není nic moc, ale doporučuji vydržet ;-)
