Andělský vodopád není andělský

Vždy jsem se chtěla podívat do Jižní Ameriky. A když se naskytla možnost koupit letenku do Venezuely s půlročním předstihem za třetinovou cenu, neváhala jsem ani minutu. Mé představy o této zemi byly překonány realitou.

Pár dní po příletu vyrážíme do národního parku Los Llanos. Přesun po klikaté cestě, jež vede z nížin přes pohočí And, je náročný. Absolvujeme ho v džípu v mezinárodním složení: Češi, Estonci, Venezuelanka, Australan a Francouz. Stísněné prostory vozu, neustálé nadskakování vysoko nad sedačku a kácení se ze strany na stranu, horko v nížinách a zima v horách vedou k nevolnosti poloviny z nás.

  Naštěstí děláme přestávku v malé vesničce a pochutnáváme si na grilovaném hovězím masu se zeleninou a maniokem (Venezuelané mu říkají yuca. Kořeny jsou za syrového stavu jedovaté.), který chutná jako naše brambora.

Sedmihodinová cesta je u konce a jdeme se ubytovat. Celá naše skupina má bydlení zajištěno v betonovém domku v areálu místního farmáře. Je v něm jediná místnost s pěti sítěmi na spaní a jednou manželskou postelí.

   Jídlo nám zajišťuje farmářova rodina, takže kromě snídaní, které jsou stejné jako u nás (toasty, džem, vajíčka, palačinky atd.), dostáváme k obědům a večeřím jídla venezuelská. Ochutnávám tak i národní jídlo pabellón criollo - vařené hovězí maso s  rýží, tmavými fazolemi a opečeným banánem. Hovězí maso na nejrůznější způsoby je zde hodně rozšířené stejně jako jahody se šlehačkou v horských vesničkách.

  Jídlo je skvělé, výlety, při kterých pozorujeme stovky ptáků, anakond, mravenečníků a kajmanů také. Většinu výletů po národním parku absolvuji na střeše džípu, což je nádhera, ale při přejíždění děr v silnici mám co dělat, abych se udržela a nesesunula se na zem.

  Absolvujeme i projížďku na koních a lov piraní, jež končí jako naše večeře. Jediné, co mi kazí idylu, je spaní. Jedna asi sto dvacet kilogramů vážící spolubydlící totiž neuvěřitelně chrápe. Motorová pila hadr. Nejednou se přistihnu při představě, jak ji umlčuji polštářem. To ovšem netuším, že bude hůř.

Den před odjezdem z Los LLanos totiž dostávám zimnici, břicho mám v křečích, průjem a vysoké horečky. V tu chvíli si neumím představit, že v tomto stavu absolvuji zpáteční cestu, ale nedá se nic dělat. Jízda džípem mě opravdu stojí poslední zbytek sil. Několik dní nezabírá Paralen ani studené obklady. Naštěstí v lékárně seženeme antibiotika (bez lékařského předpisu). Stačí jediná pilulka a střevní potíže jsou minulostí. Pár hodin poté se na ulici s velkou chutí zakousnu do párku v rohlíku posypaného zrnky vařené kukuřice a strouhaným sýrem.

  Čeká nás další výprava. Během čtyřiceti minut se přesouváme malým letadélkem z městečka Ciudad Bolívar do národního parku Canaima v centru džungle. V plánu máme stanovat na pláži s výhledem na vodopády, což je podle průvodce z roku 2007 možné. Jenže od té doby u pláže vyrostly luxusní chaty a my s údivem zjišťujeme, že stanování je teď zakázáno. Pronajímáme si proto pokoj v chatě a na člunu vyrážíme po řece s tmavě hnědou vodou za stolovými horami a  Angelovým vodopádem, jenž je se svými 979 metry nejvyšší na světě. Příroda je v této části Venezuely ohromující. Stolové hory (tzv. tepui) se vynořují z džungle, stojí osaměle nebo tvoří dlouhé řetězce. Jsou obklopeny hustým pralesem, přecházejícím do svislých skalních stěn vysokých stovky metrů, stékají po nich desítky vodopádů a jejich vrcholky bývají někdy zahaleny v mracích.

  Rozmístěny jsou nepravidelně a zasahují do několika států, z nichž nejvyšší počet tepui má Venezuela (cca 100). Není se čemu divit, že tato krajina inspirovala Arthura C. Doyla k napsání knihy Ztracený svět. Odměnou za závěrečný hodinový výšlap k vodopádu je pro nás výhled na obrovskou masu vody, jež se řítí z Ďáblovy hory. Spolu s ostatními členy naší skupiny balancujeme na strmé skále, odkud je nejlepší výhled pro fotografování.

  Bohužel nejsme sami. Spolu s námi zde pobíhá asi desítka  Japonců, kteří při vší nutné opatrnosti ještě zvládají manipulovat se stativy, fotoaparáty a objektivy a vzájemně se fotí v podivných pozách. V angličtině se vodopád označuje jako Angel Fall, španělsky Salto Ángel. Jeho název nemá nic společného s andělem, vodopád byl pojmenován po svém objeviteli Jamesi Crawfordu Angelovi, přesný překlad do češtiny by proto měl být Angelův vodopád a ne Andělský, jak ho pojmenováváme.

Naše cesta pokračuje na severní pobřeží, abychom si užili i moře. Podle našeho průvodce má být v rybářském městečku Santa Fé jedna z nejkrásnějších pláží. Ale... Pláž je sice dlouhá, bez turistů, ale o čistotě si můžeme nechat jen zdát. Při procházce si připadám jako ve městě duchů. Od místních obyvatel se dozvídáme, že se zde v minulosti stalo několik ozbrojených loupeží, a proto sem turisté přestali jezdit. Tím se zárověň vysvětluje, proč je tolik zdejších domů na prodej a ty zbývající patří Venezuelanům, kteří v nich tráví jen pár měsíců v roce.

  Bydlíme v hotelu na pláži, který je zamřížovaný a lemovaný elektrickým drátem. Výhodou ale je venkovní kuchyň a gril, kde si každý den připravujeme ryby a zeleninu z místního trhu. Spoustu času trávíme šnorchlováním, lovením obrovských mušlí a pozorováním ryb.

  Ve venezuelské metropoli Caracas se zdržujeme čtyři dny. Toto město patří mezi nejnebezpečnější na světě, proto se snažíme působit nenápadně a pobyt absolvujeme bez újmy. Podnikáme zde i jednodenní výlet na horu Ávila, která je součástí stejnojmenného národního parku.

  Na její vrchol se moc těším, je z něj totiž skvělá vyhlídka - z jedné strany město, z druhé strany Karibské moře. Jenže teď, v cíli, se Ávila zahalila do mraků a já vidím jen mlhu a šeď. Nezapomenutelným zážitkem je pro mě jízda "metrocable", což je systém lanovek, který vede nad kopci obklopujícími Caracas Využívají ho zejména lidé ze zdejších slumů, aby se rychleji dostali dolů do centra, protože do slumů nevedou téměř žádné silice. 

  Venezuela je známá zejména kvůli vývozu ropy, prezidentovi Chávezovi a velkému počtu vítězek soutěží krásy. Najdete tam ale samozřejmě mnohem víc, včetně nesmírného přírodního bohatství. Túry po vrcholech And, koupání v Karibském moři, šnorchlování u ostrůvků s bílým pískem a křišťálově čistou vodou, jízda mokřady, kde se to hemží kapybarami a kajmany, lov piraní, pohled na tajemné a oparem zahaléné stolové hory...Návštěva Venezuely předčila má očekávání.

pro Glanc

Na základě Vašich dotazů jsem na Facebooku založila profil se jménem Baťůžkář Světoběžný, jenž je určen všem, kdo mají rádi cestování. K vidění jsou fotografie ze všech mých cest a praktické informace o těchto zemích. Nechybí informace o akčních letenkách ad. věcech důležitých pro lidi, kteří chtějí cestovat do pěkných míst za rozumnou cenu. Budu se těšit na všechny Vaše připomínky a dotazy.