Perly Vietnamu

Chci vidět jeden ze sedmi přírodních divů světa - dva tisíce zelených ostrovů vystupujících z Jihočínského moře. Není na co čekat. Vyrážím za dalšími krásami Asie.

Komplikace na úvod

Cesta nezačala zrovna ideálně. Společnost, se kterou letím, řeší na poslední chvíli problémy, jejichž důvod cestujícím odmítá sdělit. Zpočátku je nám oznamováno, o kolik minut se let opozdí, pak ani to ne. Všichni lidé čekající na let dostanou poukázku na nákup jídla v hodnotě sto korun (za což si na pražském letišti koupíte sotva bagetu) a nezbývá než čekat. Na přestup do Kyjeva dorazíme s pětihodinovým zpožděním. Autobus převážející cestující k letadlu čeká asi patnáct minut s otevřenými dveřmi na muže, kteří mají potřebu vézt s sebou na dovolenou několik láhví vodky, což na Ukrajině není nic překvapivého, a nakupují chvíli před odletem. Samotné čekání by nevadilo tolik jako venkovní teplota – mínus třicet stupňů, toho času největší mráz v Evropě. Mám jen tenkou bundu a do letadla vcházím úplně promrzlá. Proto se ptám na deku, která bývá u dlouhých letů standardem, ale dostanu odpověď, že přikrývky dostávají pouze cestující v business class. Nezbývá mi nic jiného než zimu zaspat.

Saigon

Po příletu do Saigonu (jinak také Ho Chi Minhovo město) vzpomínám na film Milenec, ve kterém se patnáctiletá francouzská školačka zamiluje do bohatého Číňana. Romantický příběh se odehrává koncem 20. let 20. století právě zde. Město už bohužel nevypadá jako před sto lety. Hluk, který naplňuje ulice, způsobují hlavně statisíce motorek. Pozoruji elegantně oblečené ženy a dívky, v botách na vysokých podpatcích, s helmami, které jim barevně ladí k outfitu, jak na malých skútrech křižují silnici. Na ulici míjím stovky lidí, obchodů, různé druhy hudby a vůni nudlových polévek. Z letiště směřuji do centra města, kde se chci ubytovat. Na ulici mě doslova odchytí paní a nabízí ubytování v jejím domě za deset dolarů na noc. Následuji ji úzkými tmavými uličkami, až spatřím třípatrovou úzkou budovu s modrou omítkou. Paní bydlí s manželem a postiženým čtyřicetiletým synem, který po celou dobu leží zkroucený na podlaze. Ochota a laskavost majitelů je důvodem, proč se k nim na konci své cesty ještě na několik nocí vrátím.

Nemoc

Přestup v Kyjevě nezůstane bez následků. Několik dní se potýkám s ubíjející bolestí v krku. Teploty třicet pět stupňů si neužívám, naopak. Mám zimnici a nemůžu polknout. Naštěstí seženu antibiotika i bez předpisu. Zaberou téměř okamžitě. Pak už si mohu naplno užívat krás města. Navštívím například šedesáté osmé patro mrakodrapu Bitexco financial tower, odkud mám krásný výhled na celé město, v buticích nakoupím úžasné šaty za pár korun, neustále se cpu čerstvým ovocem, které mi ve stánku na ulici nakrájí a dají s sebou na cestu do sáčku se špejlí na napichování, smlouvám o sto šest při nákupu dárků na místním trhu a protáhnu svaly na lezecké stěně.

Hadí restaurace

Ve Vietnamu se nachází mnoho hadích restaurací. Nejčastěji do nich chodí bohatí muži, kteří hostinou oslavují mimořádnou životní či obchodní událost. Taxíkem se nechávám zavézt do hadí restaurace, ale končím v temné čínské restauraci, kde v kleci v kuchyni drží pouze jediného hada. Taxikář navíc za můj příjezd inkasuje od majitelky restaurace peníze. Proto se raději vydávám hledat sama. Pravou hadí restauraci vlastní rodina a vypadá moc hezky. Na masivních stolech z tmavě hnědého dřeva leží keramické misky a dřevěné hůlky s tmavě červenými ubrousky. Spořádat hadí menu trvá minimálně dvě hodiny, ale naštěstí sedím na pohodlné židli s polstrováním. Vyberu si kobru a jsem svědkem jejího zabití – jeden muž rozřízne břicho a vyjme srdce, druhý chytá krev do připravené láhve, kde jí smíchá s vodkou. Pak vyjmou a proříznou žluč a vylijí její obsah do druhé láhve. Posadím se ke stolu a jako aperitiv ochutnávám hadí krev. Cítím jen alkohol, s kterým je smíchána. Je mi nabídnuto i hadí srdce, specialita, kterou raději odmítám. Nemusím mít vše. Asi dvacetiletý syn majitele, postupně servíruje jednotlivé chody. Mezi ně patří např. polévka, opražená hadí kůže, smažené hadí kousky s chilli, závitky se zeleninou ad. Na závěr dostanu jasmínový čaj, po kterém za hodinu na pokoji usnu jako dudek. V restauraci stojí nádoby různých velikostí, v kterých leží kolem dokola stočení hadi, ještěrky nebo štíři. Velké nádoby o objemu padesáti litrů prý stojí kolem 500 USD.

Hanoj

V Hanoji mě čeká deset stupňů a mrholení. Rozdíl teplot jihu a severu je obrovský, zejména v mimosezóně. Ubytuji se ve staré části města. Mokré úzké uličky, pouliční stánky se smaženými nudlemi, lidé tahající vozíky s květinami či ovocem, projíždějící rikši, to vše dohromady vytváří dojem půvabného města. Jednou zkusím jízdu rikšou, ale i na rovině jedeme hodně pomalu a řidič sípá a odfukuje, zřejmě s vidinou dýžka. V mém případě mu ale toto divadlo nepomáhá. Chci vidět mauzoleum. Není svatějšího a významnějšího místa pro obyvatele Vietnamu než to, kde ve skleněném sarkofágu odpočívá Ho Chi Minh – první prezident severního Vietnamu, který zemi osvobodil od francouzské nadvlády. V centru Hanoje uzavřeli několik ulic, aby byla možná jen jedna přístupová cesta ke vchodu. Vstupné se neplatí. Před mauzoleem v pravidelných intervalech pochodují vojáci. Jsem ve skupině asi padesáti lidí, dovnitř jdeme jeden za druhým, ale dlouho se tam neohřejeme. Skleněná rakev s Ho Chi Minhem leží uprostřed. Osvícen žlutým světlem vypadá jako vosková figurína. Zezadu nás strkají dozorčí, abychom šli dál, takže v hlavní místnosti strávím dohromady asi patnáct vteřin. Vzhledem k tomu, jak dlouhá fronta venku stojí, nedivím se, že vše musí jít tak rychle.

Zátoka Ha Long

Mystické hory nacházející se v moři na ploše 1 550 kilometrů čtverečních byly v roce 2011 zařazeny mezi sedm přírodních divů světa. Turisté si často pronajímají loď na jeden či více dnů a proplouvají kolem jednotlivých ostrůvků. U některých se vyskytují nádherné pláže nabízející odpočinek. V sezóně tady bývá teplo, slunečno, azurové nebe a čisté moře. Já takové štěstí nemám. Důvodem levných letenek, které jsem koupila, byla mimosezóna, takže jsem počítala s tím, že se na severu Vietnamu příliš neohřeji. Na druhou stranu se nemíjím s davy turistů. Vše má své výhody i nevýhody. I přes chladnější počasí si však pobyt zde užívám. Trajektem se dopravuji na Cat Ba Island, což je jeden z větších a obydlených ostrovů, na kterém strávím týden a na motorce projedu velkou část ostrova.

Pravé perly

Desítky stánků s náramky, náhrdelníky, náušnicemi, prsteny a dalšími šperky z perel lemují hlavní třídu podél moře. Jako každá žena, se i já nadšeně probírám tímto krásným zbožím a od prodavačky se dovídám spoustu zajímavých informací. Většina perel prodávaných zde pochází z umělých chovů, kdy se dovnitř schránky ústřice úmyslně zavede cizí tělísko. Obranná reakce ústřice vypadá tak, že cizí předmět začne obalovat perleťovou hmotou. Cena perly se odvíjí od toho, zda pochází z přírody nebo z umělého chovu, od velikosti, tvaru, barvy a lesku. Líbí se mi perly kovového lesku (tzv. černé), krémové, bílé i růžové. Na náhrdelníku jsou perly navázány v pořadí: uzlík – perla – uzlík. To proto, aby se jich v případě přetržení ztratilo co nejméně. Pravost se mj. pozná při tření o sebe. Pravé perly dřou jako písek, umělé po sobě kloužou. Vzhledem k velké konkurenci se smlouvání o ceně považuje za nepsané pravidlo, což je častokrát zakončeno velice výhodnou koupí.

Vietnam nabízí tyčící se hory, koberce zelených rýžových polí a pobřeží s krásnými plážemi. Uvidíte tisíce motorek, elegantně oblékané ženy, pouliční prodavače připravující nudle na různé způsoby, děti ve školních uniformách či špičaté věže chrámů. Ať už máte rádi pěší turistiku, cyklistiku, plavání v moři nebo jen lenošení na pláži, ve Vietnamu si přijde na své každý.

Pro Glanc