Úspěšná manažerka nebo mazaná zlatokopka?

Kariéra mnoha žen bývá  ovlivněna tím, jakého patrona či patronku jim osud přihraje do cesty. Pokud dotyčná oplývá jistými sociálními dovednostmi, často dosáhne úspěchu už na startu. Jenže časem se může vše změnit...

Kapitola šestá    

Čerňušky   

(Sochy z písku 6.1.)

Je pět minut po jedenácté a my se naposledy vracíme do Křemšitálu. Lze tu spatřit skupinku teď již odpočatých vychovatelů, jak se trousí po nádvoří. Za chvilku bez valného zájmu okolí opustí v modrém busu zdejší zámek. Jejich dobrodružství ale nezůstanou zapomenuta. Kamarádům kolem Phila Jonese se i po letech vybaví hrdinský čin, kdy pomáhali hasit požár. Aktérům bujarého večírku zase osvěží mysl noční jízda v zámeckých komnatách. Na rozdíl od pánů zatáhnou dámy nad milostnou avantýrou závoj pečlivě střežené intimity, i když důvody k úletu měly různé: Politička Domča vzala milování ve třech jako zpestření nudného života v ospalém městečku. Tajemnice Gabča vrátila manželovi vše i s úroky. Zato starostova Innuška si ponese následky chvilkového poblouznění ještě dlouho. Byla to náhoda, či osud? – To ukáže jediný spravedlivý soudce, jímž je čas.

  Zní to komicky, ale z Křemšitálských zaregistroval odjezd skupiny pouze Trválek. Zapíjel žal celou noc a nezastavilo ho ani nedělní ráno. Když hosté míjeli jeho dům, byl vyvalený v okně. Ač silně opilý, poznal modrý bus a lidi v něm.

  „Vy grázlové, proč jste sem jezdili?! Měli jste zůstat doma a nemuselo se to stát!“ vyřvává na celé kolo a zlověstně hrozí pěstmi.

  Zuřivec nenechá výhrůžek ani poté, co Angličané projeli kolem něj. I když se bus rychle vzdaluje, vykloní se, jak nejvíce může. V ten moment ztratí kontrolu nad svým tělem. Jsa pouze v ponožkách, ujedou mu nohy a on narazí pupkem na parapet. Direkt do žaludku vyvolá zvracení. Následně mezi okenicemi dominuje Trválkova zarudlá hlava. Řinou se z ní blitky, které z výšky prvního patra dopadají na záhon žlutých růží, jež jsou chloubou jeho Gábiny. Jakmile si uleví, sesune se jako dobité čuně na podlahu. Nebe bylo vůči Alešovi milostivé. Jeho opilecký výstup nikdo neviděl.

  Okolo poledne přijeli vychovatelé k táborskému hotelu Tábor. Zde k nim přistoupil docent Brejla, který dlouhodobě spolupracuje s nadací. Na parkovišti si Sugar všimla auta, které patří jejímu příteli Cyrilu Tichému. Mladíkovi rodiče mají chalupu na Orlíku, což je nedaleko odtud, proto nechápe, proč jí Cyrda neřekl, že jel za nimi.

  Za čtvrt hodiny dorazil bus do rozlehlého areálu s poetickým názvem „Pohádka“. Tady je panství Wernera Prímka, úspěšného podnikatele, který se po listopadu osmdesát devět vrátil z rakouské emigrace. Sebestředný sedmdesátník není pro nadaci neznámým člověkem. Milionář se zná s Drábkem a přes něj s Gregorovými. Když sháněl kapitál pro své projekty, pootevřeli mu dveře do londýnské City. Taková vstřícnost se ve světě mocných cení a Werner je od té doby Gregorovým zavázán.

  Hned za vstupní branou areálu se nachází rodinný penzion Villa Marleine, velký dvoupatrový dům s útulnou recepcí a prostornou jídelnou, s níž sousedí stylová klubovna. Ta je chloubou Prímkova uzavřeného pánského klubu Rake. Vedle recepce býval ještě předloni vyhlášený strip night club Kitty, než jej Werner na naléhání manželky přeměnil na obyčejný noční bar. Z jídelny se dostanete na venkovní zastřešenou terasu. Kousek od ní začíná golfové hřiště, jediné v širokém okolí. Hra na vyhlášené devítce je přísně vázána na exkluzivitu klubového členství. Na rozdíl od konzervativního přístupu k dospělým je Prímek vstřícný k mládeži. Na jeho hřišti probíhá bezpočet turnajů pro děti.

  Vedle penzionu je vybudována plavecká pětadvacítka se šesti dráhami a třímetrovým skokanským prknem. Nedaleko bazénu jsou dva tenisové kurty: antukový a travnatý. Napravo, půl kilometru od penzionu, stojí klasicistní zámeček Bedrník, postavený počátkem devatenáctého století. V něm vládne pevnou rukou podnikatelova manželka Lída. Celý areál je obklopen lesy. Na druhé straně, vzadu za golfovým hřištěm, tvoří hranici mezi panstvím a okolním světem řeka Lužnice.

  Prímek má jediného potomka, syna Nikiho. Znovu do vlasti přivezl pouze jeho. Paní Anna Prímková a jejich dcera Zita zahynuly při autonehodě rok před sametovou revolucí. Když Werner rozjížděl byznys v Čechách, pomáhala mu s domácností a výchovou dospívajícího chlapce Irma Bublíková, sestra tragicky zemřelé Anny. Ona i její manžel Jarda brzy našli uplatnění v rodinné firmě: švagrová šéfuje penzionu a její muž má pod palcem údržbu v areálu. Bublíkovi mají dceru Irenku, vysokoškolačku, která každé léto vypomáhá na Pohádce. Jejím snem je pracovat pro Lídu Prímkovou, druhou Wernerovu manželku.

  Cesta této charizmatické osobnosti na vrchol kopírovala osudy ctižádostivých žen, které se dostaly do přízně bohatých mužů. Byla ve správnou dobu na správném místě a uměla toho využít. Prímek se rychle vypracoval mezi špičkové podnikatele. Netrvalo dlouho a úspěšného padesátníka začala doprovázet do společnosti jistá Ludmila Roulová. Vysoká snědá dívka z Ostravy s vlasy černými jako uhel sahajícími až po pás. Absolventka práv nastoupila na Fond národního majetku, kde po roce vyhrála konkurz na místo vedoucí odboru. Při prodeji významného podniku zahraničního obchodu zastupovala stát. Celou transakci provedla tak šikovně, že Prímek získal za babku kontrolní podíl akcií a ona do půlroku jeho srdce. Svatbu měli v českobudějovickém kostele na Piaristickém náměstí. Niki dostal k osmnáctinám nečekaný dárek: o sedm let starší maminku. Ludmila z fondu brzy odešla a rodina se usadila blízko Lužnice. Tam je dnes areál Pohádka s penzionem a zámečkem.

  Dvacet let trvá mezi nejbližšími boj o podnikatelovu přízeň. Na jedné straně Lída, proti ní Prímek junior, podporovaný tetou Irmou. Dřívější rivalita se změnila v nenávist. Werner celou dobu dokázal tlumit rozpory mezi znesvářenými stranami, ale nakonec převážil Lídin vliv. Prímek, jemuž ubývá sil, je oslněn její kariérou u farmaceutické společnosti Czernai AG, Wien, kde je ředitelkou pro střední a východní Evropu. Pamatuje si emigrantskou dobu, kdy mu Vídeňáci říkali, že uchytit se u Czernaie je trefa do černého.

  Letos pořádá rakouská firma pod patronací doktorky práv Prímkové již potřinácté dvoutýdenní letní kemp. Je určen regionálním manažerkám. Na teambuilding přijely: Annemarie z Rakouska, Viktorie z Maďarska, Agnieszka, která se stará o Polsko, Marika, ta pečuje o Slovensko, Janica zase o Slovinsko a české země spadají pod Květu. Ukrajinu zastupuje dívka s neobvyklým jménem Jevropa. Sedm mladých žen, ve věku od pětadvaceti do třiceti, podstupuje na zámečku Bedrník náročný výcvik. Přednášky se zaměřují na medicínu, farmacii, management a marketing. Výuka je doplněna kapitolami z psychologie a sociologie. Nechybí fyzická příprava a praktická cvičení zvyšující odolnost proti stresu. Sama Prímková nechce stát na místě a připravila několik inovací.

  Posluchačkám přednášejí uznávaní experti. Dnes tu najdeme například docenta Brejlu a profesora Vosáhla. Oba doufají, že neděli stráví v klidu. Také děvčata, zde familiárně nazývaná „čerňušky“, mají volný den. Jsou v polovině kurzu a potřebují nabrat nové síly. Šéfová je náročná, ale ony její dril vydrží. Ty, co nejsou na Pohádce poprvé, vědí, co znamená Lídino červencové soustředění. Jsou to litry potu, tucty proplakaných kapesníčků a dva týdny askeze. Zaslouženou odměnou bývá nová smlouva, což v překladu znamená manažerskou pozici, báječný plat a šanci na skvostnou kariéru u slovutné vídeňské společnosti.

  „Holky, za chvíli přijedou senioři z Londýna. Irenka říkala, že má jít o nějakou honoraci,“ ozve se Jevropa.

(pokračování za tři týdny - 25.12.)