Ukrajinka Jevropa

Jistě, je milá a statečná, ale ani ona se neubrání faux paux, když se zapomene s jedním z cizích ochránců, jenž je jí tak sympatický.

Kapitola šestá - pokračování    

Čerňušky   

(Sochy z písku 6.10.)

Možná je to hektickým dnem, možná vzdáleností od domova, možná pocitem osamění. Každopádně se Jevropa cítí mnohem bezpečněji ve společnosti Gillespieho. Hlídá ji jako oko v hlavě a ona ví, že když je s ním, nic se jí nestane. Ocenila jeho pomoc při odpolední cyklistice. Pětkrát na ni počkal v lese. Chlap podle jejího gusta: silný, statečný, mající pochopení. Přitahuje ji a chce s ním být sama. To se jí povedlo, když se vytratili z klubovny, aniž vzbudili rozruch. Všiml si jich jen Hamilton a tomu došlo, proč zmizeli.

  Proběhnou uličkou kolem jídelny, zahnou ke kuchyni. Pouští se dál chodbou, míjejí šatny, také sprchy, až skončí před pootevřenými dveřmi s nápisem „Sklad a prádelna“. Pod ním je přišpendlen papír v průhledných deskách. Je na něm sdělení, kterému ani jeden nerozumí: Vstup povolen jen za účelem praní. K použití pračky nutný souhlas provozní penzionu. Irma Bublíková, provozní manažerka penzionu Villa Marleine. P. S.: Po praní vyvětrejte!

  Ignorují zákaz vstupu a vejdou do místnosti. Zavřou za sebou a společnou rukou otočí klíčem. Náhle se ocitnou uprostřed tmy. Gillespie jde k oknu se zataženými žaluziemi. Nahmatá šňůru a pohne stínítky. Do místnosti pronikne jasný měsíční svit. Díky tomu lze spatřit velkou a malou pračku, podlouhlý stůl, mandl, dvě židle a regály s pečlivě poskládaným prádlem. Přímo pod oknem je několik plachet svázaných z prostěradel. Ty jsou naplněné vším možným: ubrusy, ručníky, cíchami, prostěradly, ošacením. Vše je připraveno k pravidelnému pondělnímu vyprání. Když Gillespie získá přehled, jak to mezi čtyřmi stěnami vypadá, vrátí žaluzie zpět. Zase je pohltí tma. Obejme Jevropu a oba se ztratí mezi velkými, prádlem napěchovanými měchy. Milují se tak vášnivě, že neslyší, jak se někdo opakovaně pokouší dostat se dovnitř. Vyruší je až lomcování dveřmi.

  „Otevřete! Vím, že tam jste! Řekl jsem: ‚Otevřete‘ – no tak bude to?! Opakuji: otevřete! Je mi jasné, že jste potmě a nic neperete! Dělejte!“ jsou slyšet rozkazy v jazyce, který je pro ně španělskou vesnicí.

  Jenže Gillespie je rovný a nebojácný chlap. Chce odemknout a vetřelci se postavit. Jevropa nesouhlasí. Poznala hlas muže za dveřmi a pochopila, co po nich chce.

  „To je detektiv z Prahy, pan Málek. Pojď, utečeme mu ven!“ ukazuje na okno.

  Před penzionem stojí starý Prímek s Jardou Bublíkem a pokuřují. Werner, ač celoživotní nenapravitelný kuřák, vychází vstříc trendu doby: ve Ville Marleine zavedl absolutní zákaz kouření. Sám chodí hulit ven. Dvojice mužů do sebe labužnicky vtahuje kouř.

  „Jardo, alespoň že si odpoledne pořezal všechny lísky. Ty mizerný vosy se v nich držely nejmíň měsíc, a my nic nepoznali. Sakra, měli jsme na to přijít!“

  „Jasnačka, šéfe. Koho by napadlo, že ty malý svině zaútočí zrovna dneska.“

  „Jako okrasa se už stejně k bazénu nehodily. Teď letí jiný keře. Dáme tam metrový buxusy nebo habr.“

  „Dobrý habry má známej, co mu patří zahradnictví U Žížaly. A, šéfe, víte, že –“

   Prásk! Za rohem se ozvala rána. Prímek na nic nečeká a rozběhne se tam. Spolu s ním Jarda.

  „Kristepane, další pomlácená holka!“ zaúpí milionář.

  Na chodníčku se válí kolo a na něm rozpláclá Jevropa. Chce se dostat z bicyklu, ale nejde to. Komičnost okamžiku dokládá fakt, že přes její široká záda prochází hranice světla a tmy. Jak sebou škube, její postava mizí a zase se vynořuje ze stínu. Z okénka v přízemí vykoukne rozcuchaný Gillespie.

  „Šéfe, podívejte, kdo na nás čumí z prádelny! Není to ten, co jde po čerňuškách?!“ vykřikuje přiopilý Bublík.

  „Ale hovno, tohohle zajímalo něco úplně jinýho…,“ odpoví Prímek, který se sklání nad potlučenou Jevropou.

  Scénu doprovází Málkovo naléhání, které je slyšet až ven. Detektiv se pořád snaží dostat se do místnosti, ale je tam klíč. A ti uvnitř ne a ne poslechnout. Ovšem nezahálí ani majitel panství. Také on notně zvýší hlas.

  „Jardo, kdy jsem ti naposled říkal, ať to kolo tady nestojí?! Vidíš – teď máš po něm. Nelelkuj a pomoz mi s tou holkou!“

  Bublík podává Jevropě ruku. Najednou zavrávorá a skončí vedle ní. Kolo dostalo další náraz. Teď je definitivně na odpis. Gillespie se vyhoupl na parapet a chce seskočit na dlažbu. Jenže mu překáží Jevropa, kolo a teď i Bublík. Povykující Málek vyhrožuje vykopnutím dveří.

  „Hergot, to mám tu holku tahat sám?!“ rozčílí se Prímek.

  Pomáhá jí ze země, ale Jevropy je kus. Do toho se plete Bublík, který si záhadně zamotal chodidlo do drátů. Pak se vyvalí z penzionu dav lidí. Postaví Ukrajinku na nohy a vytáhne z drátů Bublíka. Díkybohu, že dívka není zraněná. Jenom si stěžuje na naraženou kostrč. K tomu si odřela bok o hranu šlapky. Nejvíc to odnesly kraťasy. Roztrhané části na ní plandají jak třásně kolem boků havajské domorodky. Gillespie odvádí kulhající Jevropu do budovy. I v tom přítmí lze rozeznat pár škrábanců na jejím pozadí.

  „Doktora budit nebudeme. Hádám, že tahle slečna vydrží jako kůň,“ pronese Prímek.

  „Dobře, táto, ale mrkni na ty její poškrábaný šunky. Profesor se bude zlobit, že si ho připravil o šestou trofej,“ zachechtá se Niki.

  Z chodeb se vymotal Málek. Jde za podnikatelem a něco mu pošeptá. Po něm se přitočí k Prímkovi Irenka.

  „Strejdo, to ublížili i téhle holce?“

  „Kdepak, Irenko, ona jenom s Angličanem tamhle –,“ ukáže směrem k otevřenému oknu a pak se zarazí. „Ale vždyť ty víš, co chci říct…“

  Irenka se na něj pátravě podívá a tiše pronese: „Nechápu, jak to mohli dělat v prádelně. Teď když je plná špinavýho prádla.“

  „Pamatuj, děvče: přírodě neporučíš,“ dodá Prímek a odkráčí s neteří po boku do penzionu.

  Jarda odklízí to, na čem ještě odpoledne jezdil. Najednou mu přijde vtipné, že kolo značky Ukrajina, co sloužilo třicet let, rozbila ženská odtamtud. Se smíchem hodí torzo bicyklu do prádelny. Pak hupsne dovnitř sám. Přistane v peřinách a nejraději by se v nich natáhl. Slyší, že se po něm shání šéf. Škoda, dnes tady spát nebude.

  „Ach jo, kamaráde, ráno tě rozeberu. Třeba z tebe zbude něco na náhradní díly,“ sděluje s dojetím. Než opustí místnost, zavře okno. Dveře nechá malinko otevřené a klíč ponechá zevnitř. Přesně tak, jak si to přeje jeho Irma.

  Neuteklo ani deset minut a děvčata si v klubovně dobírají Jevropu.

  „Proč ses válela na zemi s tím obejdou a John na vás čuměl z okna? Jevri, to nemůžeš popřít! Viděli jsme tě zapletenou s Jardou v kole. Nebyli jste předtím v prádelně? No tak, řekni nám toho víc!“

  Ukrajinka zatvrzele mlčí, ani Gillespie nic neříká. Namazaný Bublík zase musí vysvětlovat incident Irmě. Až Irenka vnese do celé situace jasno. Důvěrně sdělí Viktorii, co se dověděla od strýce. Upovídaná Maďarka se postará o zbytek. Za pár minut koluje žhavá novinka mezi čerňuškami.

  Zájem se soustřeďuje na jedinou osobu – na Jevropu. Toho mistrně využije dosud neodhalený zloun. Proběhne labyrintem chodeb a vejde do prádelny. Zahlédne mezi pytli s prádlem zdeformované kolo. To sem dal určitě ten mazavka. To je přece takový prase! ohodnotí původce nepořádku. Zamkne se v místnosti a svému pomocníkovi zašle všeříkající textovku: Pomáhá nám samo nebe. Teď se zranila šestá z nich. Ještě si počíháme na tu poslední. Těš se na velké finále!

  V rohu za regálem je skryta velká mapa. Rozvine ji a vezme do rukou nůžky. Na stůl spadne Ukrajina i se svou reprezentantkou. Czernaiův svět se zhroutil. Zůstalo jen malé Česko.

  Než fantom odejde, přečte si slova plná obdivu: Je to úžasné dobrodružství, stejně jako ty. Máš můj nejvyšší obdiv.

  „Zmiz, Jevropa!“ procedí mezi zuby. Ukryje děravou mapu a vyběhne do chodby.

(pokračování za tři týdny – 24.6.)