Starej vod tajemnice by čuměl, jak mu tady panička řádí, přisadil si poslanec Mirek

Podnikatel, o němž je řeč, je chorobně žárlivý manžel, byť sám hledá zalíbení v mladých děvčatech. Když se k němu dostane znepokojivé echo, na nic nečeká a jedná. Bude "po právu" vytrestán nebo zjistí, že je všechno OK?

Kapitola čtvrtá – pokračování   

Stará stodola hoří   

(Sochy z písku 4.5.)

Na zámku vládla zpočátku poklidná, snad až příliš sváteční atmosféra. Vysvětlení je prosté: Sugar se striktně držela programu, který byl vypracován pro přátele církevní hudby. A tak si hosté poslechli několik skladeb, jejichž vznik sahá hluboko do české minulosti. Mistr předvedl na malých přenosných varhanách skvělý výkon. Po hodinu trvajícím koncertě se účastníci shodli, že další body zredukují. Přešli rovnou k poslednímu – volné zábavě. Nikdo neprotestoval, ani podmračený duchovní. Ten si pouze přisedl blíže k veselé partičce, aby slyšel, o čem se baví. Neušlo mu, jak rychle si k sobě cizinci a děvčata z radnice našli cestu. Své přesvědčení, že narazil na sehraný gang podvodníků, si ale nechává pro sebe.

  Varhaník se přesune do rohu, kde stojí klavír. Tím zcela změní atmosféru v sále. Na úvod zazní svěží hudba, pak romantické melodie. Vše jako stvořeno pro tanec. Křemšitálky vnímají, že se ocitly v dobré společnosti. Je fajn, že tu jsme, ujišťují se navzájem.

  „Máma chtěla, abych za ní jela do Příbrami. Řekla jsem jí, že je to blbost, když je tady Mirek,“ ozve se Domča. Ví, že kontakt na poslance se může hodit.

  Tajemnice Gabča má doma zase úspěšného, leč nevěrného manžela. Ať pozná, mizera, jaké to je, sedět sám večer u televize. Proč má být tou hloupou pořád ona? Podívá se na kamarádku: „Innuško, dneska to rozjedem!“

  Inna měla minulý týden třicáté narozeniny. Žádná oslava se nekonala, manžel je v lázních. Mrzelo ji to. Chce malou náplast na zapomenuté kulatiny: „Gábi, určitě! A nač to zdržovat? – Pojďme tančit!“

  Děvčata mluví s varhaníkem, pak se Sugar. Nadhazují delegátce, že je tu nuda. Všem by prospěla změna. A ta přišla. Ze seriózního varhaníka je najednou energií sršící barový hráč. Spustí něco od ABBY a prostor v sále se zaplní tančícími páry.

  „Starej vod tajemnice by čuměl, jak mu tady panička řádí,“ nakloní se poslanec k sousedce.

  U radní se objeví náznak úsměvu: „Pokud vím, tak hlavně on není žádnej svatoušek…“

  „To je pravda; jenže pan podnikatel má rád věci pod kontrolou. Nejraději bych mu dal echo.“

  „Prosím tě, Mirku, nemotej se do toho, ať si to vyžere sám.“

  „Toničko, já bych to zkusil. Přece víš, že má u mě od loňských voleb vroubek.“

  „Neblbni – ten je schopnej sem vlítnout.“

  „Tak dobře, už mlčím. A co my? Nepůjdeme na parket?“

  „Neblázni… Je to vůbec pro nás?“ poprvé se usměje a přijímá nabízené rámě.

  Podnikatel, o kterém je řeč, se jmenuje Trválek – Ing. Aleš Trválek. Největší vlastník lesů, polností a rybníků v regionu. Provozuje pilu, pěstuje řepku, chová dobytek, vyrábí potraviny; lovy v jeho oboře jsou proslulé až v Praze. Za základ úspěchu považuje přísnost, houževnatost a zásadovost. Z té nesleví ani píď. A především má obchodního ducha. Na co sáhne, to mu vyjde.

  V osobním životě je jaksi neukotvený. Tvrdí, že manželství mu vyhovuje, svou ženu miluje a nikdy se Gábiny nevzdá. Na jeho slova dopadá stín pochybností… Trválek manželce totiž zahýbá. Pořád a při každé příležitosti. Má zalíbení v krátkodobých známostech s mladými děvčaty. Snaží se vše tajit, což neznamená, že jeho okolí o záletech neví.

  Chtělo by se říci, že kvůli slabosti pro něžné pohlaví musí být k vlastní ženě shovívavý. Opak je pravdou. Aleš je podezíravý člověk. A žárlí. Chorobně na svou paní žárlí. Zvláštní kombinace u tak zásadového jedince. Gábina se s tím naučila žít. Není svatá, ale nikdy mu nedala záminku, aby něco zjistil. Je zvyklý vítězit a dráždí ho pomyšlení, že Gabča nepatří jen jemu. A tak se ji snaží nachytat.

  Od rána byl milionář na svých rybnících. Odpoledne se zastavil u švagra. Slíbil synovci půlhodinku streetballu, na jeden koš. Úmorné vedro, přesto na kluka stačil. Bodejť ne, v mládí hrál za chlapy Slavoje. Navečer odjel. Nechal vzkaz, že je to kvůli pojistce za les. Gábina není hloupá. Podobné věci zajišťuje pro firmu doktor Bučko ze Sedlčan. A ten o víkendu nehne ani prstem.

  Večer, chvilku před desátou, dostane Trválek na mobil zprávu: Troubo jeden, tvoje stará stodola na zámku jenom hoří! Přítel.

  Aleše poleje studený pot. Znovu si přečte textovku a zrudne vzteky. Tohle jí nedaruje! Pak se zklidní. Ví, že holky z radnice mají akci. Starosta mluvil o starých pánech z Anglie, kteří mají rádi církevní hudbu. Na jejich počest uspořádá město varhanní koncert. Ale že by zrovna tihle proháněli Gabču? Jenže také je pravda, že na zámek občas přijedou lidé, kteří si myslí, že si u nás mohou všechno dovolit. Vzpomněl si, jak tam před lety spala slavná americká zpěvačka. No, spala…, uchechtne se. Rozmlácená vířivka, poškozené parkety, propálené koberce, házení křesel z oken. Ráno běhala nahá v parku. Ona a celý ten její soulový ansámbl. Sodoma, Gomora to byla. Pak mu dojde, jestli se to nezopakuje.

  „Ohlídám si to!“ křikne na svou osmnáctiletou milenku a rychle se oblékne.

  Skočí do auta a za chvíli je v Křemšitálu. V jejich vile je tma. Na zahradě a u bazénu také. Jede k zámku. Zaparkuje za kostelem a běží do nedalekého parčíku. Hledá dobrý, ale bezpečný výhled. Najde ho pod největší zámeckou vrbou.

  V oknech reprezentativního sálu se svítí. Dívá se nahoru a napíná uši. Zaslechne zvonivou hudbu od Boney M. Pak uvidí tančící postavy, jak sebou mrskají v rytmu Rivers of Babylon. Pozná Innu a Domču. Ta jeho nikde. Třeba mě chce anonym jenom naštvat, uklidňuje se. Je přestávka. Za okny je prázdno. Společnost se baví u stolu. Muži rozprávějí, ženy hlasitě reagují na jejich vtípky. Pronikavý smích je slyšet až do parku. Byla to Gabča, nebo ne? Nervy má na pochodu, a tak si zapálí. Nahoře se shodnou, že nastal čas ploužáků. Netrvá to ani minutu a za oknem ladně propluje tanečnice držící partnera kolem krku. Pak je tu další pár – a hned za ním další. Ten poslední upoutá Alešovu pozornost. Když žena nakloní tvář k oknu, okamžitě pozná, o koho jde. Je to jeho Gábina!

  „Usmívá se na toho cizího chlapa… Já ji snad přerazím!“ zasyčí a vzteky urve větvičku, která jej škrábla do tváře.

  Znovu zahlédne manželku ve druhém okně – je otočena zády; ve třetím okně se pak objeví čelem k němu, ve čtvrtém zase ta záda. Tohle mu připomene dávné promítání diapozitivů s rodiči. Jeden obrázek – cvak, druhý – cvak, třetí – cvak a pořád dokola. Gábina s partnerem obkrouží zase parket podél oken. To mu snad dělá naschvál! S upocenýma rukama stojí pod stromem a zvažuje co dál. Vyndá další cigaretu a přemýšlí, zda se vydá k budově. Pak si uvědomí, že muži nahoře nejsou slibovaní senioři. Tím jeho podezření ještě vzroste.

Ale co teď? Má jen tak vběhnout do sálu a ztropit scénu? – To určitě ne. Počká, jak se to vyvine dál. Třeba se do půlnoci vrátí Gabča domů. Slíbila to.

(pokračování za tři týdny)