Tak s těmi dvojnásob, řekne si nejeden významný muž a je na něm, zda si stokrát omílanou pravdu vezme k srdci. Jak to ale v praxi provést? Jisté řešení se nabízí, chce to mít jen exkluzivitu na ...
Kapitola devatenáctá - pokračování
Justin
(Miláček Anglie 19.4.)
Tu středu se pohybovala Pamela u zámku od rána. Čekat pátý den na jednom místě je neuvěřitelná nuda, a tak by jí nevadilo, kdyby si slečna Gregorová s miminkem pospíšila. Šéfová se včera ptala na toho Amíka, ale pátrání nepřineslo žádnou stopu. Pam ani neví, kde bude Patricie rodit, což jí Coco vytkla. Když se přiblížilo poledne, navrhla kameramanovi, aby se šli najíst. Před odjezdem koukla skrz bránu a spatřila služebnou, jak prchá po písčité cestě. Asi je to vážné, když to vzala přes udržovaný trávník, kde kličkuje mezi záhony růží.
„Co se tam proboha děje?“ obrátí se nervózně na přítele.
„Tam? Tam se pořád něco děje. Jestli chceš, tak chvíli počkáme. Nebo máš velký hlad?“
Novinářka zavrtí hlavou. Všimne si, že se z oken naklání tucet lidí, kteří něco vykřikují. Pak se všude rozezní zvony. Došlo jí, že tohle znamená jediné.
„Porodila! Ona má dítě! Jdu tam, ať šéfovou přesvědčím, že se tu neflákáme.“
Odvážně projde branou, kterou před chvílí opustil mladý hlídač v podivné žluto-modré livreji. Nikdo jí v pohybu nebrání a ona se ocitne pouhých patnáct metrů od zámku. Tam narazí na mladíka povykujícího na služebnou, již viděla vyběhnout ven.
„Affery, to je paráda! Hele, ať na mě něco zbude! Sloužím na bráně do večera.“
„Tak se to povedlo, co?“ pípne Pamela.
„Co se mělo povést? Jó, vy myslíte, že se lady Pat –,“ zarazí se. „Co tady vůbec děláte? Promiňte, vy jste z rodiny? Nikdy jsem vás tu neviděl.“
„Jsem kamarádka paní Jackellové z Londýna.“
„Té vědmy?“ pátravě po ní pase očima.
„Ano, říkala, že se tu mám zastavit kvůli záležitosti se slečnou Patricií.“
„To jste přijela včas – teď volali z Hartovy kliniky, že je to kluk.“
„Mladý muži, to je fantastická novina! Promiňte, asi bych měla něčím přispět k oslavě,“ rychle se otočí a běží k bráně. Mladík jenom nechápavě pokrčí rameny.
Tohle Pamele stačilo. Za několik minut zaparkovali před Hartovou nemocnicí. Nic nenasvědčuje tomu, že se uvnitř budovy z viktoriánských dob událo něco významného. Naopak, rozlehlý park obklopující nemocnici a podmanivé ticho všude okolo navozují představu oázy klidu. Najít někoho, kdo potvrdí, co se dověděla, nebude snadné. Zvolí běžný postup. Vejde do budovy a na recepci se prokáže novinářským průkazem.
„Chtěla bych mluvit s panem Hartem. Ano, s tím starším. Je to naléhavé.“
„Jak naléhavé a o čem s ním chcete hovořit?“
„Sdělte mu, že mám zájem informovat veřejnost o jednom dnešním porodu. On už bude vědět.“
Slečna někam zavolá. Za chvíli schází ze schodů muž, kterému klinika patří. Jde rovnou k Pamele.
„Nevím, co tím sledujete, ale dnes se u nás nenarodil nikdo, jehož jméno by mělo být oznámeno veřejnosti,“ řekne přísným hlasem.
„Ale, pane Harte, oba víme, že jde o dítě Patricie Gregorové.“
„Jak jsem řekl, nikdo takový se tu nenarodil. Poroučím se.“
Pamela opustí budovu. Venku, deset metrů od ní, stojí dvě ženy. Podle oblečení personál nemocnice. Opírají se o zeď a kouří. Když okolo nich projde, zaslechne útržek hovoru.
„S malým Lancasterem bylo hodně práce. Jsem ráda, že to dobře dopadlo.“
„Těžkej porod, ale mladej Hart je fakt dobrej. A típni to, už se po nás určitě shání.“
Reportérka se zamyslí. Kdo je malý Lancaster? Rodila tu snad Patricie v utajení? Sakra, jak si to mám ověřit, když mě z nemocnice vyhodili? Zahlédne přijíždět několik limuzín. Rychle doběhne za přítelem svírajícím kameru. Schovaní v autě pozorují, co se bude dít. Honorace zajela až ke vchodu. Z vozů vystoupí deset lidí, převážně postarších žen.
„Vidíš ji? Tu vysokou v klobouku? To je Henriette Gregorová. Vedle ní je Charles Gregor. Hele, a vystoupil také jejich syn. Trochu se s ním znám. Pojď se mnou, ale kameru nech uvnitř.“
Namířila si to přímo za Georgem. Nahrála jí skutečnost, že skupina zmizela za dveřmi kliniky, ale on se na parkovišti pozdržel. Pamela s ním před rokem dělala velký rozhovor ohledně korupčního skandálu, do něhož byl zapleten. Dala mu v reportáži dost prostoru a on nařčení vyvrátil s odkazem na nepřátelské praktiky konkurenční společnosti. Hodně mu to u veřejnosti pomohlo, později byl očištěn. Slíbil jí, že se revanšuje. Pam je přesvědčená, že vhodný okamžik nastal teď.
„Pamelo, nevím, o čem to mluvíte…“
„Georgi, vaše sestra je uvnitř a v poledne rodila. No tak, kápněte božskou. Přece si nemyslíte, že takovou věc ututláte? Jste moc známá rodina a nepomůže vám ani, že jste Pat schovali na druhém konci Anglie. Zvažte to, za chvíli tu může být bulvár, a ten vás sežere zaživa.“
„Počkejte tady,“ řekne znepokojivým hlasem a zmizí v budově.
Na schodech odchytne otce, který se dovídá od Harta, že tu slídila příliš informovaná reportérka. George zprávu potvrdí. Jde o starou známou. Naštěstí je z BBC. Pánům je jasné, že se musí okamžitě rozhodnout. Ženské do toho zatahovat nebudou. Charles někam volá.
„Pane Gregore, Mac je na dovolené. Zastupuji ho já, Coco,“ ozve se na druhém konci.
Charlese život naučil, že s médii musí vycházet, zvláště s těmi vlivnými. Oklepe se z kamarádovy nepřítomnosti a pokusí se zachránit, co se dá.
Agilní editorka se totiž před chvílí od Pamely dověděla, že je dítě na světě a pochopila, že Gregorové vědí, že televize zná pravdu. Využije situace a navrhne neobvyklé řešení.
„Pane Gregore, nebojte se. Pamela není žádný poděs. Slibuji, že uděláme reportáž na úrovni. Jako by šlo o následníka trůnu. Žádné silácké řeči, jen decentní společenské oznámení – jsme přece BBC.“
„A co za to chcete, slečno Coco?“
„Maličkost, vy nám dáte exkluzivitu na všechno, co se týká toho prcka.“
„Coco, asi jsem špatně rozuměl. Opravdu myslíte exkluzivitu na všechno?“
„Dobře, tak jenom na to, co uznáte za vhodné.“
Dohodli se během pěti minut. Ve zprávách o třetí mohli diváci v celé zemi zhlédnout náhlý vstup známé reportérky BBC. Pamela stojí na okraji parku. Za zády jí vyčnívá cihlová budova nemocnice. Na znamení se nadechne a pateticky spustí: „Milí diváci, nacházíme se před klinikou doktora Harta poblíž Harrogate. Dnes se tu dvacet minut po poledni narodil Patricii Gregorové syn Justin. S potěšením vám můžu oznámit, že matka i dítě jsou v pořádku. Pro ty zvídavější uvádím, že chlapeček měří padesát centimetrů a váží malinko přes tři kila. Tímto Miláčkovi Anglie a jejímu děťátku gratulujeme. Z Yorkshiru zalitého sluncem vás zdraví vaše Pamela.“
Je ironií osudu, že vědmě Maggie Jackellové, která tajemství vykecala, reportáž unikla. V ten samý čas totiž obhlížela s Henriette čerstvě narozené miminko. Zatímco dámy špulí rozesmáté tváře na uzlíček zabalený ve světlemodrém body, pomáhá Marfa, další výtečnice, co má máslo na hlavě, uklízet jídelnu. Když brala do ruky tác, spatřila na televizní obrazovce Pamelu. Marfa žije v Anglii desítky let a za tu dobu se nenaučila správně mluvit, ale rozumí všemu, co jiní říkají.
Krátký vstup skončil a ona se nemůže vzpamatovat z toho, co právě slyšela. Vybaví se jí podřeknutí u Barbyho. Pak zahlédne mezi dveřmi lorda Richarda. Stojí tam nehnutě od chvíle, co reportérka oznámila národu nečekanou novinku. Odhalení v přímém přenose jej vyvedlo z míry. Marfa pánovo podráždění vycítila. Jako na povel u ní zafungoval obranářský reflex s podivuhodným výsledkem.
„Vaše Lordstvo, já jsem nic neříkala – opravdu, já ne. Slíbila jsem paní baronce, že budu mlčet. Jde přece o naši Patricii a jejího chlapečka. Také by mě zajímalo, kdo to mohl prozradit?“ pronesla poprvé v životě bezchybně pár anglických vět. Richard se podívá na chůvu.
„Marfa, já od začátku vědět, že to někdo vykecat. Celá práce být fuč. Teď už nic nejít dělat. Nevadit. Anglie poznat, že na můj zámek přibýt chlapeček. Já myslet, že kdo prozradit tajemství, udělat věc, která nás jednou taky čekat. Ale já varovat. Nikdo nesmět rušit maminka a její kluk. Co vy na to říkat, komorná?“ zeptá se zklamaný Richard. Vzápětí se divoce rozchechtá.
„Proč tak zvláštně mluvit? Proč tak ošklivě smát, pán Richard lord?“ zeptá se vystrašená žena.
„Proč, Marfo? Já vám ani nevím, ale teď už je to stejně jedno…,“ mávne odevzdaně rukou. Zavolá psy, nechá si osedlat koně a po dvou prostonaných letech vyrazí na vyjížďku svého duncanovského panství.
Také Charles si uvědomil, že jejich plán ve finále nevyšel. Na rozdíl od roztrpčeného lorda Duncana je realista. Alespoň jí zajistili klidné těhotenství, dá-li se tak nazvat devět měsíců, během kterých málem dvakrát potratila. Teď na Pat čekají první týdny mateřství a oni ji musí ochránit před nepříjemnou publicitou.
Bude to nutné. Vždyť po překvapující zprávě si ještě týž den vyžádalo u ředitele Harta audienci dvacet novinářů ze všech koutů Anglie. Ti se vypravili do Harrogate. Zbytek čmuchá u domu Gregorových v předtuše, že se rodička vrátí s maličkým do Londýna. Jejich úsilí bylo marné. Informační blokáda ze strany rodiny pokračuje.
(pokračování za tři týdny „hnusnýmu“ viru navzdory)
