A je to tu zase. Vezmete s kámošem holky na kola a jedete se ve čtyřech provětrat do lesa. Tam na vás číhá nějakej syčák, který provede prasárnu, za niž by zasloužil nejmíň...
Kapitola šestá - pokračování
Čerňušky
(Sochy z písku 6.6.)
V době, kdy se vrátili výletníci z lesa, byly mimo penzion další skupiny: Prímkovi, kteří hráli s hosty golf, a ti, co se vydali na horských kolech po obvodu areálu. Sem patří Hamilton a Gillespie. Dva zkušení jezdci, kteří v Anglii najezdili tisíce kilometrů. Spolu s nimi nasedla na bicykl sportovně založená Agnieszka. Nakrátko ostříhaná Polka je asi jediná, které na soustředění nevadí velká fyzická zátěž. Jinak je to s Jevropou. Nikdo neví, proč si statná Ukrajinka vybrala kolo. Odvaha a zarputilost jí nechybí. Potíž je v tom, že své kolegy zdržuje a oni na ni musí každou chvíli čekat. Měli vybrat lehčí trasu. Na téhle je hodně strmých výstupů, jež se střídají s prudkými sjezdy.
Zdolají závěrečný vrchol. Jevropa nikde. Musí na ni zase čekat. Pokolikáté už? – Popáté? Uplyne minuta.
„Já pro ni sjedu,“ nabídne se Gillespie.
Za chvíli Hamilton vidí, jak se dívka za vydatné pomoci jeho kamaráda pere se zbývajícími metry nelehkého stoupání.
„Tohle by sama nezmákla. Je fajn, že se o ni John stará,“ poznamená směrem k Agnieszce.
„Máš pravdu, ale hlavní je, že si v těch kopcích neublížila. Hele, já pojedu. Je to poslední sjezd. Pak rovina až k penzionu.“
„Dobře, jeď, ale dole na nás počkej.“
Dívá se, jak bikerka kličkuje mezi stromy. Když ji ztratí z dohledu, otočí se k dorazivší dvojici: „Hlavu vzhůru, tenhle sešup zvládneme taky.“
Jenže Ukrajinka mele z posledního. Nahoru se dostala jen díky Gillespiemu. Ten dívku uklidňuje.
„Je to z kopce, ale pojedeme pomalu. Neboj se, pomůžu ti.“
Povzbuzení přišlo jako na zavolanou. Jevropa sebrala poslední zbytky sil a nasedla na kolo. Vedle ní je připravený Gillespie. První se rozjede Hamilton. Párkrát šlápne do pedálů. Vtom všichni uslyší ránu. Muselo jít o silný náraz. A přišlo to zezdola.
„Proboha, Agnieszka!“ vykřikne Jevropa. Trojice tuší, že se stal pod kopcem malér.
„Jedu za ní; ty se postarej o tu druhou. Johne, a bacha, ten sjezd je vážně nebezpečnej!“ přikazuje Hamilton a spouští se z kopce. Pospíchá. Je už skoro dole. Pozor! Na poslední chvíli si všimne několika polen položených přes cestu. Stačí se vyhnout, ale měl namále. Teď je jasné, co se přihodilo.
Na zemi leží zakrvácená Agnieszka a vedle ní rozmlácený bicykl. Není to hezký pohled. Má odřeniny na nohou, hýždích, bocích a pravé ruce. Naštěstí se hýbe. Mladá atletka spatří Hamiltona. Až jeho přítomnost ji probere z šoku. Rozpláče se.
„Kruci, tohle není možný… Kterej syčák,“ zakleje Angličan a sesedne z kola. Odhodí dřevo z cesty a běží k Agnieszce. Pomáhá jí ze země, ale jde to ztěžka. Děvče se nemůže postavit na zraněnou nohu. Po tvářích jí stékají slzy, mísící se s prachem. Dorazili zbylí dva.
„Propánaboha, kdo ti to udělal? Celá se třeseš. Vezmi si moji bundu,“ lamentuje Jevropa a začne jí čistit rány.
„Dostat do rukou toho darebáka, tak je s ním konec!“ uleví si Hamilton.
„Musel o nás vědět – bylo to připravené,“ doplní ho Gillespie.
„Do penzionu to jsou čtyři kilometry,“ špitne vzlykající dívka.
„Jedu pro pomoc.“
Hamilton skočí na kolo. Za pár minut je ve Ville Marleine. Vychrlí, co se stalo. Mezi přítomnými vyvolala zpráva zděšení. Co se to dnes děje? Kdo to dělá? A co tím sleduje? Otázky zůstaly bez odpovědí.
Golfisté jsou pořad na hřišti. Irma volá Prímka, který hned reaguje. Švagrová vyslechne jeho instrukce a předá je dál.
„Jardo, máš vzít auto a přivézt ji okamžitě sem,“ diriguje manžela. Pak se obrátí na Vosáhla: „Doktore, vy se na ni podíváte, že ano?“
„Irmo, to je přece má povinnost,“ odvětí profesor.
Bublík sedá do malého teréňáku, zvaného „Jimmy“. Přeložili mu, co Angličan říkal, a tak ví, kde se potlučená dívka nachází. Vezme to zkratkou po kraji hřiště. Za pět minut je tam. Naloží Agnieszku spolu s Jevropou. Gillespie pojede za nimi. U lesa zůstala dvě kola. Jedno z nich je totálně zničené.
„Pak se pro ně vrátím,“ utrousí Jarda a zamíří zpět.
Je po šesté. Už dorazili golfisté. Chvilku po nich Bublík. Polka je opatrně přenesena do penzionu a profesor se může dát do práce. Hamilton vysvětluje Prímkovi, co se stalo. Ten pozorně poslouchá.
„Ne, policii ne. Tohle si vyřešíme sami!“ zvolá podnikatel tak, aby ho všichni slyšeli.
„Wernere, s tím musí na rentgen,“ zní Vosáhlův rezultát.
„Niku, seber auto: pojedete do táborský nemocnice na pohotovost. Lído, ty s ní promluv. Ať řekne, že spadla sama. Fakt tu nechci policajty, pojišťováky ani další slídily,“ rozdává pokyny.
Prímek se rozmýšlí, koho pošle se synem a zraněnou jako doprovod. Chce to důvěryhodnou osobu. Řekl by Vosáhlovi, ale ten má svůj věk. Jeho Dášu také nechce obtěžovat. Přelétne zrakem ostatní. Tak koho? – Holky z kurzu, Irenku, Lídu, Jardu, Josefa, docenta Brejlu, delegátku zájezdu, nebo toho rtuťovitého hošana z nadace? Pak zvolá: „Irmo, prosím tě, jeď s nimi!“
V nemocnici Irma slyší od doktora: „Měla štěstí; nic zlomeného nemá. Jen je to samá odřenina. Vy na Pohádce máte profesora Vosáhla s Dášou, že ano? Tak to bude slečna v dobrých rukou. Počkejte si na zprávu, sestra ji hned přinese. A že pana profesora pozdravuju. Přednášel mi na fakultě, pak v doškolováku. On je skutečná kapacita.“
V ten samý čas odeslal fantom další zprávu: Nádhera, zadařilo se: ta lesní akce s bicykly je na podtrženou jedničku!
Za moment je tu odpověď: Je mi nesmírným potěšením, že ti mohu vyhovět.
Zase se objeví nůžky a z plakátu zmizí stát s podobiznou polské dívky. V ruce mu zbyla jen papírová kulička, kterou si neznámý odnese s sebou.
„Wynossie – Agnieszka,“ zní zlověstně místností.
Czernaiova Evropa je zase o kus děravější. Fantom i jeho pomocník mohou být spokojeni.
Po sedmé se v jídelně sešlo osazenstvo Pohádky. Těsně předtím dorazila zraněná Agnieszka. Uložili ji na pokoj k Annemarii. Profesor si pozorně čte zprávu z pohotovosti.
„Tak to je třetí rozbitá prdelka, co mi dnes prošla rukama. Ale tahle dívčina měla vážně kliku,“ šeptá Prímkovi podmračený Vosáhlo.
Oba tuší, že útoky jsou záměrné, leč stále není znám smysl toho všeho. Vadí útočníkům Lídin teambuilding či jim leží v žaludku Prímek a jeho areál? Štvou je mladé cizinky, nebo dokonce ti Angličané? Prímek si vezme slovo.
„Děvčata, s ubližováním je konec. Slibuji, že útočníka chytíme. Zvládneme to vlastními silami a bez policie. Myslím to vážně. Do hodiny dorazí major Málek, bývalý elitní kriminalista, který roky spolupracuje s pražskou nadací. Vyčlením mu celý bar Kitty. Tam bude úřadovat. Věřte mi: on násilníka dopadne.“
Slávinka horlivě potvrzuje milionářova slova: „Nenechte se zmást, že je v penzi. Vážně je skvělý a má výsledky. Moc nám pomáhá.“
Prímkovo ujištění, že na prvním místě je bezpečí lidí, všechny uklidnilo.
(pokračování za tři týdny – sobota 8.4.)
