Protože mám bezlepkovou dietu, navštěvuji každý obchod se zdravou výživou, který potkám a kam se (jako vozíčkář) dostanu.
Ze začátku jsem byla přesvědčena, že tam prodávají odborníci, kteří mi poradí. Ono to totiž
není tak úplně jednoduché, jak by se na první pohled zdálo. To, že něco není vyrobeno přímo z mouky ještě neznamená, že je to bezlepkové. (lepek se nachází třeba i v marmeládách, kečupech, čokoládách, skoro ve všech konzervách, sýrech…) a než v každém obchodě u každého výrobku studovat složení (napsáno písmem pro blechy), nechám si raději poradit od odborníků. Teda myslela jsem si.
O odbornosti odborníků jsem začala vážně pochybovat ve chvíli, kdy mi v nemocnici dietní sestra poslala k večeři párky. Ohradila jsem se. Dnes už přece asi každý ví, že do párků se přidává mouka.
Dietní sestra byla uražena: „Ale to jsou dietní párky!“
No nic.
V obchodě se zdravou výživou jsem se zeptala prodavačky: „Co máte bezlepkového?“
Šokovala mě: „Rohlíky, chleba, mysli tyčinky.“
Už-už jsem chtěla zajásat, poučena ale vědomostmi dietní sestry jsem zaváhala: „Rohlíky?“
„Ano,“ odpověděla. „Sójové.“
Na moje slova, že i sójový rohlík obsahuje i pšeničnou mouku, vytáhla papír o složení a začala ho studovat.
„Vy jste nějaká chytrá!“ Po chvíli dodala: „Tak jo, ale ten chleba obsahuje pouze špaldovou mouku.“
Nadechla jsem se a začala počítat do deseti. „Špalda je tvrdá pšenice.“
Kdyby mohla, zavraždila by mě dotyčná prodavačka pohledem. Hodila na pult mysli tyčinku: „To jsem zvědavá, co si vymyslíte tady – toto vůbec žádnou pšenici neobsahuje!“
Teď už jsem si začala vážně myslet, že si ze mě dělá legraci.
„To ne, ale ovesné vločky.!
„No a?“
To už jsem fakt nezvládla: „Máte vy vůbec představu, co všechno lepek obsahuje?“ Zeptala jsem se jí a raději jsem si hned i sama odpověděla: „Všechny obiloviny! A skoro všechna zahušťovadla…“
„Vy jste nějaká přechytralá.“ Skočila mi do řeči.
Raději jsem rychle odešla. Jenom ve dveřích jsem si vzdychla – zeptejte se odborníků.
