Profesionalizace v sociálních službách

Má být, nemá být? Je vždy ku prospěchu? Někteří tvrdí, že ano. Třeba pracovníci našeho spolku. Od té doby, co se začali zaštitovat pojmem „profesionální služby“, chovají se, vystupují a jednají čistě úředně, nemůžou si to vynachválit. Konečně je to prý podle všech pravidel a zásad. Pro ně možná.

Jestli jim tím i ubylo práce, nevím, ale starostí určitě. Co na tyhle změny v chování pracovnic říkají ale klienti? Nejsou nadšeni.. Vzpomínají na dobu, kdy mohli kdykoliv zajít za kýmkoliv do spolku, říct jim o svém  problému, třeba i osobním. A vždy se našel někdo, kdo s ním jeho problém probral, našel řešení, poradil, pomohl a třeba i problém vyřešil (vždyť problémy jsou od toho, aby se řešily).

Jenže v profesionálně pracujícím spolku není už místo pro takovýto přístup. Profesionální pracovnice se přece s klienty baví pouze profesionálně.

A tak nám, klientům, nezbývá nic jiného, než vzpomínat na chvíle, kdy chodili spolu klienti a zaměstnanci našeho spolku na různé akce, bavili se všichni spolu… a dnes? Nikoho to ani nenapadne – v profesionálních službách se přece baví pouze o pracovních věcech, v úřední dny, v úřední hodiny a vždy pouze úředně. A žádné osobní problémy vozíčkářů je tedy ani nemůžou nezajímat.