Jistě znáte ty nové autobusy MHD, které mají „chlíveček“ pro kočárek a „chlíveček“ pro invalidní vozík. Pokud je člověk na mechanickém vozíku, nebo menším elektrickém, je to fajn. Nacouvá si do chlívečku,
Jistě znáte ty nové autobusy MHD, které mají „chlíveček“ pro kočárek a „chlíveček“ pro vozík. Pokud je člověk na mechanickém vozíku, nebo menším elektrickém, je to fajn. Nacouvá si do chlívečku, od tlačících se lidí kolem ho odděluje kovové zábradlíčko, které nelze ani zvednout, ani posunout. A toť kámen úrazu, pokud máte trochu větší elektrický vozík. Právě kvůli tomuto pevnému zábradlíčku nemáte šanci do chlívečku nacouvat, nebo jinak najet a poté z něj na zastávce zase dostatečně rychle vyjet.
Majitelé větších elektrických vozíků to řeší tak, že najedou čelem o oknu, bokem ke směru jízdy. Musí ovšem do chlívečku najet maximálně vlevo, aby kolem nich mohl projet kočárek do a z vzdálenějšího chlívečku pro kočárky. Ale to také žádný problém není.
V chlívečku pro vozíčkáře jsou i dvě sklopná sedadla, na kterých ovšem nikdo sedět nesmí, pokud tam chcete s elektrickým vozíkem najet. A to už občas problém bývá, někteří choďácí to totiž nechápou a ani chápat nechtějí. Tvrdošíjně trvají na tom, že tam musí sedět, protože tam sedí vždy, a protože se jim tam sedí dobře (i když mají k dispozici třeba i dalších 15 volných míst k sezení).
Jednou jsem neprozřetelně najela málo vlevo a prostorově rozložitá dáma trvala na tom, že si musí sednout zrovna a jen tam. Na moji námitku, že to opravdu není možné, napůl sklopila sedadlo (víc totiž sklopit nešlo) a celou svojí váhou asi 150 kilo se doslova svalila na sedačku, která tvrdě narazila na můj držák stupačky na vozíku (plastová součást vozíku, která slouží k uchycení podpěr nohou). Snažila jsem se to paní vysvětlit, výsledkem ale bylo pouze: „ono to nakonec povolí“. A právě toho jsem se bála (bez toho se jezdit nedá a připevnit to zase nějak jen tak nejde), toto jsem nemohla dopustit a poprosila jsem teda mladého muže vedle mě, aby řekl řidičovi, že musím na nejbližší zastávce vystoupit, protože si nechci nechat polámat vozík. Mladý muž pohledem zhodnotil situace a řekl mi: „Klid.“ Pak vytáhl z kapsy nějakou průkazku, strčil ji dámě před oči tak blízko, aby nemohla přečíst o jakou průkazku jde a rázným hlasem řekl: „Madam, jsem kontrolor ze zdravotní pojišťovny, legitimujte se mi, prosím!“
„Nevím, proč,“ ohradila se korpulentní žena.
„Pokud tady paní přijde s tím, abychom ji uhradili opravu polámaného vozíku, ať vím, komu poslat fakturu. Vidím, že vy jí to způsobíte, takže vy těch deset tisíc za opravu i zaplatíte.“
Vytáhl mobil a začal si všechno fotit. Dáma vyskočila jako laňka a zmizela na druhé straně autobusu.
Mladý muž se jenom usmál: „Přece nebudu otravovat řidiče.“
