Flaška

Máme parádní balkon, možná spíš terasu, jedenáct metrů čtverečních, otočenou na západ V létě tam večer sedávám, medituji, někdy si dám poslední večerní kávu, jindy sklenku červeného. Zavřu oči a nemyslím na nic, snažím se úplně se uvolnit. Balzám pro tělo i duši.

Včera mě z mých večerních meditací vyrušil hlas dvou, asi dvanáctiletých mladíků:

„Tak se mě Dana ptala, co mi má dát k narozeninám.“

„Doufám, že jsi jí řekl, že ti má dát. Ona už má třináct a ještě ti nedala!“

Tak to mě vytrhlo z mé meditace úplně. Uvědomila jsem si totiž, jaká jsem stará konzerva. Mě ve dvanácti napadaly úplně jiné věci. No jo, časy se mění. Raději jsem teda znovu zavřela oči a snažila se na nic nemyslet.

Jenže mladíci, nebo spíš ještě kluci začali rozebírat a prodiskutovávat své narozeniny přímo pod mým balkónem a ne zrovna potichu. Takže ač nechtěně, vyslechla jsem celý jejich rozhovor.

„Chtěl jsem, ale nepočkala na odpověď a hned mi řekla, že uspořádá večírek.“

„Ale jo, taky dobrý,“ souhlasil nadšeně kamarád. „Tam bude příležitost.“

„Už jsem to i vymyslel a promyslel.“ Přiznal se oslavenec. „Až se něco popije, vyprázdní se láhev, zahrajeme flašku.“

Musela jsem se pousmát. Taky jsme ji hrávali. O pusu. Člověk musel políbit, koho mu určili. Nic se nezměnilo. Vlastně ano, hodně se změnilo – moje mladší sestra už se při flašce postupně svlékala. To se mi moc nelíbilo, tenkrát jsem jí to i řekla. Pouze se zasmála, že jsem strašně staromódní. A i proto jsem byla zvědavá, o co hraje dnešní mládež. Takže teď jsem byla hodně drzá, ale celkem záměrně jsem poslouchala.

„No a musím to točení flaškou natrénovat, aby mi vyšlo na Danu.“

„A? To tam budeš po ní chtít, ať ti dá? Přede všemi?“ Zeptal se zvědavě kamarád. „Dobrý!“

Mně se to sice vůbec dobrý nezdálo, spíš hodně blbý a tak jsem si vydechla, když oslavenec řekl: „Jsi normální?!“

Jenže po chvíli vše uvedl na pravou míru: „Budu po ní pouze chtít: - vykuř mi ho! –„