Stále se objevují nápady, abychom jako koalice udělali něco s tak zvaně příliš velkým množstvím obcí, které jsou v naší zemi. Vypadá to rozumně – méně obcí by skutečně znamenalo úspory peněz. Ale pro mne je to špatná cesta.
Daleko lepší možnost vidím v tom, co jsme na začátku listopadu prosadili ve sněmovně v rámci novelizace zákona o ovcích. Totiž v otevírání většího prostoru pro vzájemnou spolupráci.
Zopakuji několik čísel, která asi plus mínus zhruba mnoho lidí zná, ale nejsou určitě známá tak zvaně „notoricky“.
V naší zemi je v současnosti zhruba 6 250 obcí. Průměrný počet obyvatel na jednu obci je 1 632. Zhruba 3 700 obcí má méně než 500 obyvatel.
Mezi roky 1970 až 1980 se počet obcí dramaticky snížil, protože tehdejší režim v podstatě nařídil slučování do větších celků. Takže počet obcí poklesnul ze 7 511 (začátek sedmdesátých let) na 4 778 (začátku let osmdesátých).
Možná se tím uspořilo určité množství peněz, ale fakt, že po roce 1989 se tyto „sloučené“ obce zase poměrně hromadně rozloučily, svědčí o tom, že se tento plán komunistů nesetkal s úspěchem u lidí. V roce 1990 bylo na území nynější České republiky dokonce pouze asi 4 100 obcí, do roku 1994 jsme se pak velmi rychle dostali na těch současných zhruba 6 250 obcí.
Vezměme to tak, že jde o počet, který si občané této země svobodně vybrali.
Takže máme možnost buď jít proti této svobodné volbě, nebo zlepšovat legislativní a další možnosti a dělat prostor pro spolupráci jinou než vynucenou.
Zákon o obcích (pokud projde senátem a podepíše ho prezident, přičemž vcelku ani v jednom případě není důvod k pochybnostem) umožní propříště vytváření „společenství obcí“ mezi těmi obcemi, které spadají pod jednu obec s rozšířenou působností. Už nyní se mohou obce sdružovat do „dobrovolných svazků“, ale to je institut vhodný především třeba pro výstavbu školy nebo jiné infrastruktury. Společenství zakládá možnost podstatně širší – namátkou například sdílení úředníků pro některé činnosti. Kdo byl někdy zastupitelem, radním či starostou, tak ihned vidí tu výhodu a potenciál takové možnosti. Společenství také bude moci vytvářet organizační složky či právnické osoby pro plnění úkolů, na kterých se dohodne.
Novela přináší i další novinky. Za mne výborné je, že konečně (po letech přešlapování na místě) se povedlo prosadit automatizaci valorizací odměn municipálních zvolených politiků, tedy členů zastupitelstev, radních i starostů. Takže propříště platí vzorec odvozený od průměrných mezd, nikoliv nejisté nařízení vlády. To je dobré jak pro finanční plánování, tak samozřejmě i pro předvídatelnost pro ty, kdo o funkci usilují a chtějí se místní politice věnovat.
Nedej bože, že by nás potkala další pandemie, ale je lepší být připraven než nepřipraven – takže také vytvoření pravidel pro distanční účast na zastupitelstvu či přímo pro distanční uspořádání zastupitelstva je jistě dobré. Přičemž pravidla jsou stanovena i pro účast veřejnosti, v žádném případě tedy nejde o nějaký mechanismus, jak rozhodovací procesy „schovat“ před lidmi. Důležité je, že jde o variantu doplňkovou, určitě to neznamená, že měla nahradit fyzickou účast na jednání a nemůže být vynucována.
Připadá mi celkem podstatné o této novele informovat, již proto, že není „sexy“ pro novináře a určitě nezabere příliš času a místa ve sdělovacích prostředcích. Zároveň bych řekla, že občané by měli mít šanci vědět, že ve sněmovně neběží jen urputné hádky o „balíčky“, ale také probíhá normální, každodenní práce, která přináší reálné výsledky. Jakým je právě novela zákona o obcích.
