Behaviorální ekonomie je směr přemýšlení o hospodářství, který v podstatě a při veškerém zjednodušení říká, že marketing a přesvědčování je vlastně silnější pákou na ovlivnění hospodářství než vládní rozhodnutí.
Takže toto je článek o opozici, špatné náladě a behaviorální ekonomice.
Jinými slovy behaviorální ekonomika říká, že o skutečnosti nerozhodují rovnice a vzorečky, ale lidská hlava a lidské chování. Takže také, že rozdávání koblih je mnohdy účinnější než racionální vysvětlování a potřebné kroky. A že věštby temné budoucnosti a vytváření špatné nálady vedou k temné budoucnosti a špatné náladě.
Když v září 2001 narazila letadla do věží WTC, prezident Bush v jednom z prvních projevů po tomto bezprecedentním teroristickém činu vyzval Američany, aby šli normálně nakupovat, aby normálně utráceli a žili. Proč to udělal? Protože již v tu chvíli se objevovaly první teorie o tom, jak zničení newyorských dominant povede k celosvětové hospodářské krizi. A skutečně, trhy reagují na podněty, krize byla jedním z velmi pravděpodobných výsledků šoku. Silné nákupy jsou však téměř vždy (kromě Československa v roce 1953 a pár dalších případů) ukázkou toho, že krize není a nebude. Proto ta výzva „jděte nakupovat“.
Samozřejmě to ale lze otočit. Když budete soustavně a s podporou šikovných marketérů šířit přesvědčení, že všechno je špatně, zem se rozkládá, systém se hroutí a už nikdy nebude lépe, dosáhnete toho, že jakkoliv objektivně budou možnosti růstu a zlepšení, reálně se krize prodlouží.
Ptejme se, jaký skutečný smysl mají neustálé obstrukce opozice ve sněmovně, jaký smysl má opakování, že vše je ztraceno a naděje umírá, že ekonomika se hroutí, daně rostou, příjmy klesají a to všechno další, co se valí z některých sdělovacích prostředků a ze sociálních sítí i mailů pro seniory? Proč to jako kolovrátek slyší každý občan této země neustále každý den několikrát?
Odpověď nám dává behaviorální ekonomika.
Člověk je jistě tvor ekonomický a jak říká Adam Smith, nemá smysl děkovat řezníkovi, že nám připravil maso, je třeba mu zaplatit. Když ale každý potenciální zákazník uslyší desetkrát za den, že na služby řezníka nemá peníze, protože za chvíli se všechno zhroutí, zhroutí se nejprve řezník. Lidé nepůjdou nakupovat, nebudou pumpovat do ekonomiky svoje peníze, budou se připravovat na krizi.
Tak to prostě chodí. Rok 2024 bude o tom, zda opozice dokáže přesvědčit občany, že všechno je špatně a je nutné šetřit, jako se o tom snažili přesvědčit Ameriku v roce 2001 islámští teroristé, nebo zda koalice dokáže naopak přesvědčit občany, že země poroste a je správná chvíle sáhnout do úspor a zvýšit spotřebu. Já tím skutečně nechci říct, že nemáme naprosto objektivní hospodářské problémy. Samozřejmě je máme, jako je má také Německo, Spojené státy, Čína nebo namátkou Argentina. Ale když je budeme zveličovat a stavět je jako nepřekonatelné a osudové, zůstanou s námi podstatně déle a budou i déle bolet.
Z mého pohledu je v tomto směru dobrým bodem názor Ústavního soudu, který odmítnul námitky opozice proti zpomalení valorizací důchodů. Nechci teď řešit ekonomické a ryze ústavní souvislosti, jako spíše ty části, kde Ústavní soud hovoří o smyslu a způsobu obstrukcí ve sněmovně. Oč tam vlastně jde? Je konstatováno, že obstrukce neměly faktický smysl, tedy nesměřovaly ke zlepšení předpisu, zákona a situace občanů, ale měly jenom a pouze smysl politický, tedy získání nějaké výhody.
Ale ne výhody pro občany, voliče. Výhody pro politiky, kteří ty obstrukce provozovali.
V podstatě nejde o nic jiného, než o taktiku „čím hůře se budou mít lidé, čím déle dokážeme prodloužit krizi a bránit zlepšování situace, tím lépe pro nás, pro opozici“.
Možná to vypadá jako nějaká zvrácená konspirační teorie.
Jenže: Podívejte se na poslední měsíce a na to, jak se opozice vyjadřuje, jak se chová ve sněmovně, jak agituje na náměstích. Naprosto chápu, že hodně lidí má špatnou náladu, konec konců k tomu mnozí mají opravdu důvod. Ale skutečně zdražil benzín na sto korun, zhroutilo se zdravotnictví a nemáme plyn ani ropu?
Nic z toho se nestalo. Zase to byly jenom koblihy na jedno použití. Jako předminule, minule a jako vždycky v budoucnosti. Věštci tragédií a slibotechny neumí nic užitečného pro lidi, jenom pro sebe.
